Photos from Colours
Monkey Business
Neděle aneb konečně to sedí
| -md-´s Playlist na neděli | ||
|---|---|---|
| 13:15 - 14:15 | Wohnout | Colours music |
| 15:00 - 16:00 | Priessnitz | Colours music |
| 16:45 - 17:45 | Monkey Business | Colours music |
| 19:30 - 20:30 | Jablkoň | Indies Scope Records |
| 20:45 - 22:20 | Robert Plant & Strange Sens.. | Colours music |
Brzký ranní příjezd způsobil, že i vstávání tentokrát trvalo poněkud déle. Charliemu se opět moc nechtělo, ale nakonec se všem před polednem podařilo sbalit. Pivko nachystal svůj gulage, tentokrát ještě lepší, poáč odležený. Musím tady poděkovat všem za úklid, neboť mezitím, co jsem ládoval na infernet fotky, mizelo vše dále nepotřebné. Z ložnice se stala zase ložnice, z obýváku obývák a Kačka i chodbu vytřela. Prostě díky! Po poledni pak vyrážíme vyhřátou a děsivě lenivou tramvají do Sviňákova. Stejně jako ve čtvrtek a v pátek, i dnes přichází na dejá-vu v podobě nádražní restaurace, loučení, které tak nemám rád, bylo naštěstí rychlejší než jsme čekali (a než jsme vypili pivo). EC Praha tak odráží kotvy a s ním i Charlie s Kačkou. Tentokrát se však klimatizace prý nekoná a k tomu i pivo je teplé. Intermezzo se slevou VLAK+ je pak už jen logickým těžkodrážním vyústěním.
My s Pivkem vyrážíme po jedné hodině zpátky na festivalové dění. Zatímco Charlie s Kačkou stále řeší slavnou slevu VLAK+ stylem "nechci slevu zadarmo", nás kontrolují revizoři v tramvaji. Jsme v klidu. O pár chvil později už vcházíme do areálu Černé louky, ve které hraje tibetský Lama Gelek, který nám absolutně nesedí (bubínky nebrat!), kupujeme jedno procházkové pivo a kolem už zbořeného Global stationu směřujeme k hradu. Na hlavním pódiu už chvíli hrají svou zábavnou hudbu Wohnouti a i my se rádi přidáváme do rozhoupaného rytmu slušně zaplněného hlediště. Příjemný začátek nedělního odpoledne. Wohnouti to s publikem skutečně umí!
Po jejich koncertu máme zajímavé intermezzo v podání štábu České televize. A po shlédnutí celého ansámblu se musíme přidat k lidem, kteří tvrdí, že televize má skutečně ještě velké rezervy ve snižování nákladů. Posuďte sami: Kameraman, který drží kameru drahnou dobu před přenosem na rameni, první asistent, který ví, kterým tlačítkem se kamera spouští, druhý asistent, který stále hlídá, aby kameramam necouvnul do kabelů a nezrušil přenos, třetí asistent, který stále a zuřivě komunikuje (zřejmě) se studiem a zjišťuje stav a dobu "KDY TO PŘIJDE." Nesmíme zapomenout na vlastního zpravodaje, který si drží v jedné ruce mikrofon a ve druhé rozpité pivko. No a pak už tam byl pohodový Švejdík s Priessnitz čekající na rozhovor. Schválně sledujeme výkon všech při přenosu a zjišťujeme, že první asistent je skutečně potřeba, poáč kameraman je těsně před zhroucením (ona ta kamera vskutku něco váží). Zpravodaj informuje o tom, co tady máme: "... jeden kolaps, vyvrtnutá noha..." Prostě paráda. Po přenosu pak odhodí svůj mikrofon, kameraman kameru a asistenti přicházejí k hlavní práci - vše složit...
Raději jdeme na další pivko a zkoušíme kus pantomimy na hradě. Docela zajímavé. Za chvíli však už slyšíme známé táhlé riffy z hlavní scény a jdeme se vrátit do puberty - na hlavní scéně začali Priessnitz a rozhodně ne špatně! Teprve teď nám dochází, s kým byl onen rozhovor z ČT24 a burácející chladné tóny kdesi z pražského Jesenicka nám dávají vědět, že kapela stále umí. Místy mi až naskakovala husí kůže - holt nostalgie po začátcích devadesátých let chutná. Zvuk byl téměř stejný!
Po Priessnitz dáváme poslední společné pivko s Pivkem a po čtvrté odpolední jsem definitivně osiřel. Ještě odprovázím Jirku na trambus k dnes již virtuálnímu dolu Zárubek, fotíme se na zastávce u velkého plakátu S Trutnovem a právě teď zjišťuji, že na Open Air Music Festival letos nepojedu - půjdu dělat na svatbu svědka, ach jo. Smutné rozloučení, pár hradních fotek z netradičního místa a odcházím zpět do dějiště. Yellow Sisters mne na Indies scéně nijak nezaujaly, na hradě také nic, tak přicházím pomalu k hlavní scéně, kde se vše schyluje k prvnímu vrcholu dnešního dne...
Hlavní scénu poprvé (a taky naposledy) zahalila černá opona. Jen vítr občas pustí chvilku zákulisního kvapíku směrem k nám a pak to začalo: Monkey Business jsou tady: "Nazdar Opavo! Přijeli k vám Monkey Business," povídá Matěj Ruppert a s ostatními rozjíždí vskutku báječnou podívanou. To, že umí, není žádná novinka. Otázka je, kolikrát se jim podaří hrát na tak velkém pódiu a tak se snaží pořádně. Zvuk je dokonalý (a poprvé mne uspokojuje!), Matěj lítá doleva doprava, chvílemi i nahoru a dolů a já nestíhám, jak při tom všem pohybu ještě stačí zpívat! Závěrečný JAŘí Slim Jim ("... znáte z rádia...) nakonec Matěj doprovodí excelentní několikanásobnou čárou pěkně do rytmu, salta nechybí také a lidi kolem musí být rozhodně spokojeni, stejně jako jeden Ostravak, který komentuje vystoupení tak, že na živo je bere, ale desky jsou opruz. No comment...
A stačilo! Říkám si a odcházím pro jedno z dalších piv, vyhledávám kousek stínu a usedám takticky někde do středobodu všech scén, abych měl přehled o případném zajímavém koncertíku a rozčítám Reflex, jak jinak, rozhovor s Robertem Plantem. Příprava je nutná. Místo senegalského Cheikh Lo odcházím do baru vedle benziny, protože se ozval kolega z práce, že má obrovskou žížu a potřebuje ji zahnat. Ideálně tak trávím mezičas, rockovou Jablkoň si dávám jen vzdáleně, ale i tak mne Baba Aga rozhoupá. Loučíme se vlastně až před devátou. Docela dlouho nám trvalo, než jsme probrali zážitky za poslední dva dny;-)
A je to tady! Překvapivě rychle se dostávám nedaleko mixážní věže a už začínají rozehrávat Strange Sensation první tóny své hudby. Za chvíli se ozývá i vysoký Plantův hlas (zatím se rozezpívává) a já uvažuji, zda to není jen sen. Floydy jsem si dal před dvanácti lety, U2 před devíti a teď asi třetí vrchol mého žebříčku (byť už neucelený) a ještě k tomu v Ostravě! Strange Sensations mají věru kvalitní hudebníky, i starým peckám Led Zeppelin dali inovovaný háf, leč základní riffy zůstaly a božský Plantův hlas jen s občasnými výpadky rozřezával jinak hustý vzduch nad Ostravou. Páni, to je extáze!!!
Konec koncertu se přiblížil strašně rychle, přídavek a vlastně poslední tóny letošních Barviček. Odcházím s davem na jednokyblíkovou tramvaj (naposledy vivat DPO!) a přemýšlím, jaké ty Barvy vlastně byly. Byly super! Pivko zjistil, jak dávkovat přehršel hudby tak citlivě, aby nezblbnul a výsledný dojem se neslil, já měl radost, že jsme se sešli a i dobře poklábosili, Kačenka s Charliem snad taky došli uspokojení a i když jsme neviděli úplně vše, co jsme chtěli, vládla spokojenost. Těším se na příští ročník!
...nevešlo se...
23.7. 10:02
Poslední festivalové vstávání. Psaní mi moc nejde, tak aspoň pár fotek dávám na web. Gulášek je příjemně odležený a tedy chutný. Ostatní ochotně pomáhají při úklidu chýše, za což jim patří můj vřelý dík.
23.7. 12:40
A jsme zase ve sviňákovské nádražce - takové malé dejá-vu. Stíháme hodně rychlé pivko a jdeme se rozloučit na nástupiště - hlavně také zjistit, zda Charlie s Kačkou skutečně odjeli;-)
23.7. 13:45
Naposledy vcházíme do centra dění. Užili jsme si revizory v tramvaji, Charlie s Kačkou to mají mnohem veselejší, poáč České dráhy opět bodují s akcí Vlak+. My co víme, se nedivíme. Na Černé louce rychle mizí Global Station, tibetský Lama Gelek nám nedělá dobře (jak někdo tohle může poslouchat stále dokola?) a jdeme pod hrad.
23.7. 14:22
Wohnouti jsou super! Jsou baviči, komunikují s publikem a tak se i my rádi houpem v jejich tempech. Následně jdeme sledovat počínání velkého týmu České televize. Věděl bych, na kterých pozicích by zde šlo ušetřit. Dávají rozhovor s takovým podivným týpkem, kterého identifikujeme o pár chvil později...
23.7. 16:02
... byl to Švejdík! Priessnitz předvedli nadstandartní výkon a já se myšlenkami dostal na tu půldruhou hodinu zpátky o nějakých 15 let. Měl jsem je za mrtvou hudbu, ale kdepak!
23.7. 16:19
Definitivně jsem osiřel. Loučíme se s Pivkem na zastávce u (dnes již) fiktivního Dolu Zárubek. Je mi docela smutno, poáč jsem právě zjistil, že přijdu letos o Trutnov, ale o pár chvil později bude už zase lépe. Proč?
23.7. 17:45
Poáč Monkey Business! To byl zase nářez! Jako jediná kapela použili Monkey oponu před začátkem vystoupení, Matěj Ruppert se předvedl opět ve famózní (nejen) pěvecké formě. Párkrát nám vyběhnul na konstrukci do výšin, Holý koupil nové klávesy, tak si je užíval a hit "...který znáte z rádia..." Slim Jim v podání Monkey byl super. Radost až na kost!
23.7. 21:02
Po Monkey to chtělo odpočinek. Nejprve vybírám stinné místo a ulehám s Reflexem nabažit se mimohudebních zážitků (i když ani to není pravda, poáč Colours jsou v RX hlavním tématem), abych před osmou zašel vedle areálu na pivko s kolegou z práce. Přišel jsem sice o Cheikh Lo, ale Jablkoň hrála hned vedle, takže rockový nářez doléhal až k nám.
23.7. 22:59
Jsme na konci! Za prvních tónů Roberta Planta a Strange Sensation už jsem zase pod hlavním pódiem. A dobře jsem udělal. Čekal jsem sice více lidí, jenže neděle večer asi není ideální čas na hlavního tahouna. Jenže! Jenže Plantovi samozřejmě hlas občas vynechával, ale stále byl tak vysoko, jak jej známe z desek. A když začali hrát příjemně upravené pecky od Led Zeppelin, tak to jsem byl v tranzu!!!! Floydy jsem viděl, U2 taky a teď Planta a navíc v Ostravě!?!?! Ještě v tramvaji jsem z toho byl celý off;-)))
23.7. 23:52
Závěr měl patřit Posmrtným zkušenostem, ale jak psali na jednom plakátu - asi umřeli. A tak závěr bude patřit opět ostravské tramvaji v podání jednoho malého kyblíku narvaného po strop. Kdo by to čekal? Zeptat se ředitele DPO, kdo je to Robert Plant, vsadím se o ferneta, že bude pod obraz;-))