Photos from Colours
Nierika
Soomood
Černošská jízda!
Longital
Sobota plná barev
| -md-´s Playlist of sobota | ||
|---|---|---|
| 13:30 - 14:30 | Nierika | Colours music stage |
| 14:30 - 15:30 | Divadlo Sklep | Hrad |
| 15:45 - 16:45 | Aneta Langerová | Colours music stage |
| 18:30 - 19:30 | Khoiba | Global station |
| 19:15 - 20:30 | Longital | kostel Sv.Václava |
| 21:30 - 22:30 | Lenka Dusilová | Barvy stage |
| 23:30 - 00:30 | Ecstasy of St.Theresa | Colours stage |
| 00:15 - 02:00 | Resin Dogs | Colours stage |
Vstávám jako první, ale Pivko mne následuje poměrně rychle a během několika minut se celým bytem rozline vůně připravovaného pivkogulage. Kdo nezná, neuvěří! Zatímco Kačka odchází na koupaliště, Jura vaří, tak Charlie spí. Já nějak nemám moc chutě něco psát na infernet a tak "jen" připravuji fotky ze včerejšího dne. Kolem poledne se vrací Kačka, ochutnáváme první porci gulage a o půl druhé sedáme na trambus, který nás odváží za pekelného vedra na výstaviště. Ne však všechny, poáč Jiříka příprava oběda vyčerpala natolik, že se na pár hodin vzdává a slibuje, že na Langerku už bude zase s námi. Cesta je pro nás všechny pořádně úmorná a horší je, že ani výstup nepřináší úlevu. Opět je dusno a ani náznak jediného mráčku.
Procházíme poměrně klidnou Černou louku a přes lávku vcházíme do hradního areálu, kde začala vyhrávat Nierika. To byl zase můj nápad, ale že bych byl kdovíjak nadšen, to se nedá říct. Nějak mi nesedí, když se někdo snaží zpívat jinak, než jak mu zobák narostl. Raději čekám na vystoupení Sklepáků na hradě. Tam nás ovšem překvapuje větší než malé množství lidí, dychtících po divadelním představení. Navíc celé hlediště je nekompromisně zalito neutuchajícím sluncem, takže stát na lavičce nás dlouho nebaví a vzdáváme se. V Tentu se pomalu chystají bostonští 27, kam se chystají Charlie s Kačkou: "Raději tohle než Langerku!" Na tu se chystám já, poáč jsem na mladou slečnu zvědav. Během nijak nepřesvědčivého začátku koncertu, kdy se sice Aneta snaží, ale komunikace s publikem je mizivá, přicházejí Charlie s Kačkou s tím, že ani v Tentu se neděje nic zajímavého. Odcházíme tedy zpátky na Černou louku.
A tam nás čekalo příjemné překvapení. Na pódiích se pro nás niz zajímavého nedělo, ale kousek od Barvy stage, přímo na volné ploše, rozložili své bubínky, mísy a koberce černoši z Afriky. Jejich jméno se mi nepodařilo zjistit, ale po nepřesvědčivých předchozích výkonech šlo přímo o balzám. Podařilo se jim totiž vtáhnout publikum do dění,občas si někoho vtáhli mezi sebe, přičemž hlavně dětem asi způsobili nezapomenutelný zážitek. Africká spartakiáda (jak bych celou akci nazval) se prostě povedla. Po ní dáváme trochu odpočinku a odcházíme na kofolu do klubu Marley, což je jediný podnik, kde ji lze sehnat. Hraje zde havířovská kapela Post It, kterou už jsem někdy před lety slyšel, leč tentokrát mají totálně katastrofického zvukaře. Jeho neustálé hýbání šavlemi, marným rychlým máváním rukou i rezignovaným pohledem s děsem v očích nás přesvědčují, že tuhle práci rozhodně dělat nikdy nechtěl. Naštěstí nám to tak nevadí, protože my přišli hlavně na chvíli posedět a svlažit hrdla. Úplně jsem zapomněl říct, že mezitím už potkáváme u kukuřice Pivka, takže jsme opět kompletní.
Po koncertu se opět dělíme. Je s námi i Vendelajn, takže zatímco Kačka s Charliem míří pod hrad na Zakopower a Gogol Bordella, my ostatní jdeme k Václavovi na Longital. V tomhle kostele jsem nebyl hodně dlouho a jestli nás něco hodně překvapilo hned úvodem, bylo to nezvyklé vedro. Mnohem příjemnější pak byl koncert samotný. Chtělo by se s klasikem Jirkou Grossmanem říct, že kapela nebyla početná, ale oba muzikanti (sólová a basová kytara) dělali (zatraceně dobře!) co mohli. S chvilkového odskoku do klidu kostelních zdí se během chvíle stala maximální hudební koupel, kterou navíc snímala TV Noe, takže kdo máte zájem, víte vše. Akustika kostela byla famózní, jen s krátkou ozvěnou a výrazný zpěv křehčí poloviny dua přinášel místy pořádné mrazení v zádech. Ano, to je ono!
Spolek a předchozí šílenec v Marley klubu
Nemůže být tedy divu, že po tak náročném koncertíku bylo třeba zážitky pořádně prodiskutovat a také dopřát tělu trochu chladivého moku. Vendelajn dostal spásný nápad se Spolke, kde je sice na zahradě hodně drsná obsluha, ale radík12 z tanku dělá tělu vskutku dobře. Bylo to vlastně poprvé, kdy se setkal Pivko s Vendelajnem a měli příležitost si navzájem poklábosit. Šlo věru o zajímavé setkání neboť tolik otevřeného Vendelajna jsem ještě nezažil. Sedělo se a povídalo tím pádem dobře, takže jsme se ani nezlobili, že přicházíme o jinak skvělé kocerty (podle Charlieho referencí) Khoiby a Salifa Keita, po kterých přichází Charlie s Kačkou, jsa unaveni, pro klíče od doupěte a následnou tramvají, zcela vyjímečně bez zbytečných excesů, nás opouštějí. Snad o hodinu později nás opouští i Vendelajn, tradičně naslibuje spoustu předem nesplnitelných věcí (ale to známe, tak to bereme sportovně...), a s Pivkem se pomalu vracíme pod hrad.
Spolek a předchozí šílenec v Marley klubu
Na Barvy stage na Černé louce zaznamenáváme dnes poprvé sice Lenku Dusilovou, ale jinak nás nějak moc nezaujala, takže pokračujeme na "naše" místo do radegastího stanu hned vedle hlavní Colours stage, kde se opět potkáváme s Kopr holkama. Vykládáme si vzájemné zážitky a po nějaké době v celkem nezáživném rockovém koncertě zaznamenávám známé riffy Ecstasy of St. Theresa. Jenže tahle úprava mi nějak moc nesedí, tak se mi ani nechce zvedat. Stačí sledovat projekci s přitroublými vzkazy. Po Ecstasy dáváme ještě zajímavý koncertík australských Resin Dogs, kteří končí o půl třetí a to už je akurátní čas k odchodu. Pěšky pomalým tempem přecházíme ke Stodolní, kde dáváme klasického kuřecího steaka, potkáváme Lenku Dusilovou and his boys, kterak natěšeně vcházejí do úplně jiné Stodolní a očekáváme, jaký zážitek nám připraví opět dopravní podnik. Nutno říct, že opět nezklamal. Afektovaná řidička - to tady ještě nebylo. Never more DPO!
Minuta po minutě
22.7. 12:02
"Ty vole, já ležím a potím se!" Povídá Charlie, Jirka zalezl pod studenou sprchu, z kuchyně voní chutně vařící se guláš a Kačenka se nám koupe na novém koupališti. Snad se nám vrátí. Začínáme třetí festivalový den a všichni máme spíš neděli než sobotu...
22.7. 13:30
Vyrážíme do centra dění. Jen Pivko zůstává doma, poáč jej příprava guláše natolik vyčerpala, že jde ještě na chvíli zalehnout.Počasí máme stále stejně horké a jízda šalinó je tradičně utrpením.
22.7. 14:17
Pomalu jsme prošli Černou loukou a došli pod Colours stage, kde jsme stihli druhou polovinu koncertu Nieriky. Frontmanka má naléhavý hlas, ale celkově mi jejich hudba nepřišla ničím zajímavá.
22.7. 16:23
Sklepáky ani Langerku nebrat! V prvním případě nejde ani tak o kvalitu, jako spíš o náladu. V tom neskutečném vedru, před kterým se nedalo nikam utéct jednoduše nešlo nic zažívat. Ale Sklepáci rozhodně zaujali, poáč tolik lidí se kolem divadelní scény na hradě ještě nevyskytlo. A Langerka? Mladá slečna nezaujala. Prostě přijela, odzpívala si to tady, kontakt s publikem minimální, stejně jako zážitek. Hlas jel asi nadoraz. Volám Pivkovi, kdepak asi je, když po Langerce tak toužil a zjišťuji, že jej právě budím... Charlie s Kačkou zkoušejí mezitím ještě kapelu 27, ale ani sousedi mé ségry (z Bostonu...) nijak nezaujali.
22.7. 17:50
Vrátili jsme se zpátky na Černou louku, neustále svlažujeme těla vnitře i vnějšně a čekáme na Pivka na tradičním srazišti u kukuřice. Nedaleko odtud na volné ploše rozložili svou show černoši z Afriky, kteří za doprovodu bubnů zapojili do svého představení i publikum. Jde o první příjemný zážitek, neboť se všichni kolem baví a tak by to mělo být. Na následujícího Titi Robina s Quintetem nějak není náladka a raději přecházíme do Marleyho na havířovský Post It. U jejich koncertu platí jako nikdy předtím pořekadlo, že dobrý mixák je půlka koncertu. Tohle tele neustále prznící zvuk a stále marně rozhazující rukama, však posralo co mohlo...
22.7. 19:02
Dělíme se. Zatímco já s Pivkem a Vendelajnem odcházíme na koncert Longitalu do kostela svatého Václava, Charlie s Kačkou zkusí nejprve Khoibu v otřesném Global Stationu, následně pak Gogol Bordella.
22.7. 21:02
Tak to byl famózní koncert! Longital bylo nečekané, o to příjemnější překvapení. Skvělý zvuk a akustika sólové a basové kytary, bezchybný zpěv jemnější půlky dua, to vše natáčeno kamerami TV NOE. Lidí vevnitř nebylo nejvíce, ale rozhodně dostali zásah pořádnou dávkou kytarové smrště! Kdepak, tohle se musí zajít spláchnout pořádným pivem a tak odcházíme do Spolku na tankový Radegast 12. Jde vlastně o první setkání Pivka s Vendelajnem a musím říct, že takové upřímnosti od druhého z nich jsem se dlouho nedočkal;-)
22.7. 22:38
Kačka s Charliem jsou plní, přicházejí do Spolku pro klíče a odjíždějí domů. My ještě chvíli posedíme, pak se rozloučíme s Vendelajnem a odcházíme zpět pod hrad. Na Louce nás nic nezaujalo, Salifa Keitu jsme už nestihli, zato sedáme na "naše" místo poblíž hlavní scény v Radegast stanu s Koprholkama.
23.7. 2:30
Jemný útlum ve vnímání přehlušuje koncert Ecstasy of St. Theresa svým rokovým podáním, které se mi ale pranic nelíbí, takže se plně spokojuji s poslechem "za rohem". Mnohem zábavnější byli australští Resin Dogs, po jejichž koncertu se loučíme a odcházíme do hajan.
23.7. 3:14
Ani dnes nás nenechává Dopravní podnik Ostrava ve zbytečných rozpacích. Trojčlánková šalina sice jede opět naprásknutá až po strop, navíc s nechutně afektovanou řidičkou - krávou. Nic jsme ji neprováděli, nadávala, jak to šlo, až došla trpělivost jednomu slovákovi, který ji poslal... však víte kam. Dokonce jsme opět cestou naprudko zastavili. Že by opět Charlie???