Víkend za hubičku aneb Charlie v Ostravě
víkend 15. až 17. září
Byl to velmi zvláštní víkend. Charlie si stále zahrává s myšlenkou, že se pracovně přesune kamsi do hor, kde by nejraději sehnal nějaký malý penzion a provozoval jej s tím, že snad by zbyl i nějaký ten čas na lyže. Jako ideální mu v těchto časech přijdou Beskydy a tak jsme se domluvili na tuto sobotu, že projedeme internet, inzeráty a následně místa, "...kde by to šlo." Jenže celý ten zajímavý víkend plný zajímavých náhod, a který byl i neuvěřitelně levný, však začal úplně jinak...
hokejový pátek
... a to cestou na hokej do Pardubic. Jak už bývá poslední dobou pravidlem, jedeme s Pivkem v jídelňáku a patřičně si užíváme. Do Pardubic přijíždíme necelé dvě hodiny před zápasem a čas využíváme k pokoukání po Pardubicích. Město je to věru pěkné a prolézt si okolí náměstí je slast pro duši. Okolí zimního stadionu je rozkopané, chvíli hledáme, kam na chvíli zapadnout, obcházíme jej celý dokolečka a zapadáme do jeho hotelové hospody. Čtvrt hodiny před zápasem podruhé obcházíme halu a přicházíme na domluvené místo srazu s Laštovkama. Potkávám náhodou i staré známé Pardubáky, kteří asi taky ještě nezapomněli na super akci v Otrokách, diví se, že jsme asi jediní Zlíňáci. To už volá Charlie, domlouváme se, že se jde VIP vchodem a ten je zavřen, takže následuje další obchůzka haly. Koťátka s čtečkami VIP karet nám naštěstí náladu vylepšují.
Pamatuji se, jak jsme tady do haly přišli někdy před čtyřmi lety a padli z ní na zadek. Dneska už vlastně o nic extrémního nejde, ale je fakt, že byla první. Jako vždy je téměř plno a atmosféra fantastická. Jen hokej pod neustálým úporným Smetákovým vylučováním není moc ke koukání. Holt nová doba... Na začátku třetí třetiny musíme Karla staršího opustit a vyrážíme na vlak. Loučíme se, vracíme VIP karty a vycházíme na ulici. Autobus nás rychle převáží na nádraží a už nastupujeme do přeplněného Ostravanu.
Ostravan je tak narvaný, že ani jídelňák není zrovna poloprázdný, nicméně tři místa se u jednoho stolu přece jen najdou a my si přisedáme. Po chvíli přichází průvodčí se slůvkem: "Přistoupili," takže zase balíme KMB a pouštíme se do družného hovoru. Do zábavky se postupně zapojuje i maník, který s námi sedí (nebo se kterým sedíme my...;-)) a nestačí se divit našim hláškám. Ve Studénce nás opouští Pivko a o chvíli později i my. Takže jsme projeli zadarmo a jediné, co jsme během cesty řešili, jak se dostat i s autem domů. A vida, řešení se našlo: Kolega Petr (ten, který s námi seděl v jídelňáku) nás odveze našim autem domů, tam vyfasoval jízdenku na tramvaj a rozloučili jsme se...
beskydská sobota
Sobotní dopoledne věnujeme hledání na internetu, procházíme inzeráty a před polednem můžeme vyrazit. Objíždíme střediska v Beskydech, zjišťujeme, že na Bílé se staví nová čtyřsedačka a tam také nacházíme i první tip na penzion. Přes Bečvy a Rožnov pak míříme na Ráztoku, přes Kunčice pod Ondřejníkem pak na zahradu a odtud konečně před soumrakem směrem domů. Cestou jsme ještě zastavili v KozloMlýně. Po šesté jsme doma a uvažujeme, co s načatým večerem. Já už mám docela žížu a tak navrhuji trojbojem do Klenby. Poprvé platíme nějaké jízdné v dopravě...
V Klimkovicích dnes probíhal jarmark, Klenba a všechno ostatní vůbec bylo na nohách od rána a proto se stal úkaz naprosto nevídaný: V sedm večer byla celá pivnice prázdná. Vešli jsme, koukám, že rezervace je u fotbalového stolu a hned mne od ní Čenda (má dnes "svůj den") vyhání se slovy, že: "Tamhle ta je naše!"... Za chvíli přichází Nadporučík, i "fotbalisti" se pomalu trousí a protože se jim nechce sedět samotným u své rezervačky, přisedají k nám. Nevydrží ani Věrka, která má v celé hospodě jenom nás a chce taky na chvíli spočnout, což se ovšem Čendovi po chvíli opět nelíbí a prudí...
Kolem desáté se hospoda už opět celkem slušně zaplnila, hučí tak jak má a jako vždy z nenadání dochází desítka. Inu, další nešvar. Nevím proč, ale už je tradicí, že když chci Klenbu coby svou základnu někomu předvést, je na programu Čendoden a jen těžko pak můžu přesvědčit, že je tady někdy i příjemně... Na poslední půlnoční autobrus pak s Charliem odcházíme a Charliemu se po celodenním neúspěchu konečně daří udat stravenky. Je spokojen. Na zastávce pak potřebujeme koupit jízdenky, ale poáč automat na zastávce je ucpán, je gesto řidiče - klasika - je jasné: Postupujte dále do vozu...
cyklistická neděle
Neděli jsme měli především na pořádné prospání. Ale bylo tak krásně, že nám bylo líto celý den prolenošit a tak jsem vytáhnul Charlieho na kolo. Kam jinam než do Opičích hor. Chudák vůbec netušil, co se nenápadným zájezdem na oběd do Klenby skrývá, ale znáte mě. A tak jsme po dvaceti a něco kilometrech do Klenby skutečně dorazili s dvěma pořádnými kopci v nohách. Času na oběd jsme měli více než hodinu, takže jsme jej stačili před další cestou do Sviňákova i trochu vstřebat. Vlak odvezl z MOM Charlieho v pět hodin odpoledne. Dostal ode mne KMB s 25kilometry, zbytek měl doplatit. Průvodčí kontrolovala poctivě, leč než došla k Charliemu, vlak zastavil v Hranicích a od nich už zase říkala klasické: "Přistoupili?..." Vida, jak levně lze pořídit víkend v MOM...
md;-) 06.10.06
... a to cestou na hokej do Pardubic. Jak už bývá poslední dobou pravidlem, jedeme s Pivkem v jídelňáku a patřičně si užíváme. Do Pardubic přijíždíme necelé dvě hodiny před zápasem a čas využíváme k pokoukání po Pardubicích. Město je to věru pěkné a prolézt si okolí náměstí je slast pro duši. Okolí zimního stadionu je rozkopané, chvíli hledáme, kam na chvíli zapadnout, obcházíme jej celý dokolečka a zapadáme do jeho hotelové hospody. Čtvrt hodiny před zápasem podruhé obcházíme halu a přicházíme na domluvené místo srazu s Laštovkama. Potkávám náhodou i staré známé Pardubáky, kteří asi taky ještě nezapomněli na super akci v Otrokách, diví se, že jsme asi jediní Zlíňáci. To už volá Charlie, domlouváme se, že se jde VIP vchodem a ten je zavřen, takže následuje další obchůzka haly. Koťátka s čtečkami VIP karet nám naštěstí náladu vylepšují.
Pamatuji se, jak jsme tady do haly přišli někdy před čtyřmi lety a padli z ní na zadek. Dneska už vlastně o nic extrémního nejde, ale je fakt, že byla první. Jako vždy je téměř plno a atmosféra fantastická. Jen hokej pod neustálým úporným Smetákovým vylučováním není moc ke koukání. Holt nová doba... Na začátku třetí třetiny musíme Karla staršího opustit a vyrážíme na vlak. Loučíme se, vracíme VIP karty a vycházíme na ulici. Autobus nás rychle převáží na nádraží a už nastupujeme do přeplněného Ostravanu.
Ostravan je tak narvaný, že ani jídelňák není zrovna poloprázdný, nicméně tři místa se u jednoho stolu přece jen najdou a my si přisedáme. Po chvíli přichází průvodčí se slůvkem: "Přistoupili," takže zase balíme KMB a pouštíme se do družného hovoru. Do zábavky se postupně zapojuje i maník, který s námi sedí (nebo se kterým sedíme my...;-)) a nestačí se divit našim hláškám. Ve Studénce nás opouští Pivko a o chvíli později i my. Takže jsme projeli zadarmo a jediné, co jsme během cesty řešili, jak se dostat i s autem domů. A vida, řešení se našlo: Kolega Petr (ten, který s námi seděl v jídelňáku) nás odveze našim autem domů, tam vyfasoval jízdenku na tramvaj a rozloučili jsme se...
