Fotogalerie
aneb co se nevešlo do článku...
... zábava u Veličků ...
... a cestou zpět ...
|
Znáte Věrku? No jistě, hloupá otázka. Psal jsem ji, jenže klasicky kdesi hluboko v mobilu zašantročila moje číslo a na esemesky nereagovala. Vydal jsem se z posledních sil na předem slmuvené místo - hospoda U Veličků, kde už se měli všichni nacházet. Dal jsem si záležet, u koryta pod závěrečným kopcem jsem nabral zbytek sil, převážnou část cesty vyšel pěšky a před závěrečnou zatáčkou jsem nasedl na kolo, abych zamachroval. A? U Veličků ani noha! Dal jsem tedy dvě pivka a zkoušel se dovolat, kdeže všichni jsou? Snad druhý pokus byl úspěšný a bylo mi řečeno, že zahřívací kolo ještě neskončilo a všichni jsou stále na Pomě. Nevadí, cestu znám, přijedu za nimi, povídám si a efektní rychlou jízdou valím na kole k chatě. Opět machruji a jen štěstí a možná kus haluze zabránilo v mém střemhlav přímém pádu mezi všechny zúčastněné. Prý to vypadalo efektně, ale já věděl, že už osud pokouším až moc a raději jsem stáhl křídla.
Na Pomě jsem se ocitl vlastně podruhé. Ve společnosti všech dobrých Klenbovníků jsou zde akce vždy velmi bujaré a není tedy divu, že Haryho svatba, respektive Haryho loučení se svobodou, jsou dobrým důvodem k přidání další kapitoly v pořádání povedených taškařic. Nejen Klenba, ale i Poma, kdyby mohla vyprávět, napíše zřejmě už pořádnou kroniku...
Po mém příjezdu každý dal ještě jedno pivko a za pár okamžiků se ozvalo to tak nenávidění vyplivnutí pípy. Došlo a byl největší čas začít plnit předem nahlášený program. Celá naše bujará společnost se dala po pár desetiminutách ("...jdeme mezi lidi, je třeba se upravit...,") vzhůru na cestu. Ano, mám další rekord. Dvakrát za den jsem U Veličků ještě nebyl. Cesta k hospodě byla vysokohorsky náročná, ale zvládli ji všichni a jako ideální místo k posezení byla vybrána zahrádka nad hospodou. Kolotoč hlášek, zážitků, frků, místy i pádů na tvrdou zem nebral konce. Není divu, že se nám nechtělo odcházet. U Veličků bylo vždycky dobře a za tmy se pak na zpáteční cestě dělají parakotouly mnohem efektněji;-)))
Akce odchodem od Veličků samozřejmě ještě ani zdaleka neskončila, nicméně se stoupající hladinou alkoholu a hromadnou vraždou miliard doposud živých buněk, odcházelo i vědomí. O to větší zábava bylo ranní vstávání, kdy se snad každý dával v jídelně dohromady smaženými vajíčky a kde jsme tradičně všichni společně skládali oblíbenou mozajku vzpomínek pěkně střípek po střípku.
---
Málem jsem zapomněl napsat, že šlo o akci tradičně cyklistickou, takže někdy kolem desáté Mára zavelel k odjezdu. Slabší povahy odjely domů autobusem, my ostatní na svých kolech. Samozřejmě nebyla forma zdaleka ideální a při tradičním prvním kopci dolů jsem neměl tak úplně pocit, že mám jízdu pod kontrolou. Ale když střemhlav, tak střemhlav. V Borové pak všichni čekáme na Poldu, který neustál jeden kanál a píchl, abychom pak cestou kolem místního Southforku dojeli do Frýdlantu. Jak jsem zjistil později, cestu kolem místního kempu pamatuje málokdo a Flinyho jsme ztratili kdesi ve městě. První zastávku jsme udělali v Pržně u nádraží, kde v hostinci musel mít výčepák obrovskou radost z našich osmi malých piv...
I nadále jsem celou skupinu neohroženě vedl k cíli a vybíral hlavně cesty s nejmenším provozem. Přes Bašku a Kunčičky, následně po levém břehu Ostravice, jsme projeli Frajdkem of Majstkem a první zastávku udělali U Čápů v Žabni. Tady se s námi loučí oslavenci a předčasně odjíždějí. Mně pak pobyt na slunci vůbec nedělá dobře a zbytek cesty se protrápím. Nakonec ještě zastavujeme ve Staré Bělé v kulturáku, kam za námi přichází Bartič a Fliny s Márou předvádějí k pobavení všech přítomných své gymnastické kousky na hrazdě . Jsou to parádní eskamotéři...
Co se dělo dále, musí popsat někdo jiný, protože můj stav (vyspaný - nevyspaný, ožralý - neožralý, každopádně unavený) jednoznačně zavelel k útoku na domov. Každopádně byly letošní PoMalenovice římská 1 povedenou akcí, na kterou se díky hláškám bude ještě dlouho vzpomínat;-)))
md;-))) 27.08.2007
Hledáte všechny fotky z PoMalenovic římská 1?
Jako každý jiný plně soukromý web máme omezenou velikost místa, kam bychom mohli uložit fotografie. Všechno dneska stojí peníze. Proto jsme zajásali, když jsme našli web www.Rajče.net, kde je možno uložit libovolné množství fotografií. Jednoduše si každý vytvoří své konto, stáhne si jednoduchý prográmek a může si vesele ukládat své fotografie. Jsou v rozlišení 700 na 530 a lze k nim přidávat jakýkoli text. Šikovná služba bez jakéhokoli "ale." Můj účet najdete na adrese Medd14.rajce.net a fotky z této akce potom na adrese PoMalenovice_2007_-_26._kvetna.
|
Zajímavá sobota to byla! Úplně z rána jsme s kolegou jeli shánět koberec do práce. Já, slavnostně vyšňořen na svatbu, jsem ve společnosti kolegy vypadal jako jeho kápo a v práci pak dlouho ze saka dostával žmolky čerstvě nařezaného koberce. V deset dopoledne už mne kolega Pendolíno odvezl k Nové radnice (ještě se pak později vráti jednou s mým v autě zapomenutým mobilem), kde jsem zhlédl díky poměrně nekomformnímu oddávajícímu příjemnou taškařici jinak zvanou svatba (Évika s Vendelajnem). Bohužel jsem byl určen coby zachránce svědka Rudolfa a jeho družky Míši, takže jsem se dosyta vychutnal pantátovu domácí slivovici, takže můj stav nebyl zcela ideální. Následná cesta do Malenovic se tak stala doslova očistcem. Zvolil jsem sice nejkratší možnou cestu, nicméně slunce ve spojení s vysokou teplotou bylo nekompromisní. Těsně před cílem, na Borové, jsem tedy musel vyhlásit poplach a jít aspoň na jedno do místní hospody, jejíž zakrytá zahrádka byla spásou...
