FREEDLAND.cz
W E B
P R O
T Y,
K T E Ř Í
V Í
chat
|
8. a 13. června
Nevím, zda jsem v povolebním pondělí nemohl dospat nedočkavostí, ale vstával jsem až příliš brzy. Ve čtyři hodiny ráno. Určitě za mé předčasné vstávání mohl elegantně zacházející měsíc. Ten byl prvním, koho jsem toho rána spatřil. Spát se mi nechtělo a tak jsem nastartoval auto a odjel do práce. Po předchozích bouřkách bylo nebe vymetené, obraz byl ostrý a tak jsem neváhal a šel fotit. Možná si někteří notoričtí prohlížeči Thájmsů vzpomenete, že jsem se několikrát zmiňoval o popílkových lagunách nedaleko Sviňákova. Chladící věže třebovické elektrárny jsou stejně nepřehlédnutelné jako hornbašské ufo nad naším pracovištěm a ve spojení s přírodou obojí dokáží vytvořit nečekaná panorámata.
Laguny jsou večer a po ránu skoro tutovkou. Nechodím k nim příliš často, ale nikdy neodejdu s prázdnou. Jsou dvě a po letošní zimě se voda "přestěhovala" z pravé do levé. Když vidíte tu šílenou plochu, do které nasypou popel, říkáte si, že na té zelené, nikoli modré planetě přece jen něco bude. Pro své pohodlí jsme zpopílkovali pěknou řádku černého uhlí. Jak má anabáze dopadla, můžete posoudit právě zde.
Před týdnem mi rozčeřil nervy Paroubek. Tenhle lhář pěstující v lidech závislost a závist si už přestal zcela vidět do své nevymáchané tlamy. Vajíčková akce ukázala, co je Džordžíno zač, jen jsem se bál, že pro nadpoloviční většinu českého národa to nic neznamená. Pár lidí svou nabubřelou tupostí přece jen přivedl k volbám a ředitelem zeměkoule se naštěstí nestal. Teď jen doufám, že skutečně splní své sliby a nadále bude důvěřovat svému Tvrdíkovi. Jak jsem slyšel tohodle šibala, který dostal na pokraj zkázy dokonce i ČSA, mluvit o systému předvolební kampaně, jsem přece jen spokojenější. S tímhle to Paroubek naštěstí vyhrát nemůže. Jen mu to, probůh, neříkejte. Do karet všem slušným lidem hraje, že podobnými Tvrdíky se Paroubek rád obklopuje.
Mějte se fajn. Medvěd:-)
Neuběhl ani týden, přesně pět dní a sedíme s Pivkem na pivku. Mimojiné debatíme i o třebovických lagunách, jak neuvěřitelně čistá voda v nich je. Sedimentující popílek ji přirozenou cestou zbaví všech nečistot a stáhne je s sebou ke dnu. Pro náhodného kolemjdoucího se tak naskytne úžasný pohled a v létě navíc logická potřeba vyzkoušet koupání v tak báječném bazénu. Jedinou vadou na krásse by tak bylo, že by šlo zřejmě o jeho koupání poslední. Vyškrábat se na břeh, nebo třeba jen dojít na okraj laguny se by mu mohlo stát životunebezpečným. A nezbývá tak než se krásou jenom kochat. O den později sobotu bylo počasí jako vymalované. Neváhal jsem a po ranních fotkách jsem zatoužil nafotit laguny v jejich pravém lesku. Ani jsem netušil, jak těžký úkol jsem si předsevzal. Snad se aspoň malinko povedl. Cestou zpátky (to víte, udělal jsem si žízeň a vzpomněl na nedalekého Okouna...), kdy už byla pořádná tma, jsem neměol stativ a hluboce litoval. Laguny a hlavně elektrárna samotná je za tmy zase jiná, taková industriální. Člověk stále něco musí objevovat. Tak příště.
090617 md:-)
ČEZká krajina ráno...
... a přes den
|
Neuběhl ani týden, přesně pět dní a sedíme s Pivkem na pivku. Mimojiné debatíme i o třebovických lagunách, jak neuvěřitelně čistá voda v nich je. Sedimentující popílek ji přirozenou cestou zbaví všech nečistot a stáhne je s sebou ke dnu. Pro náhodného kolemjdoucího se tak naskytne úžasný pohled a v létě navíc logická potřeba vyzkoušet koupání v tak báječném bazénu. Jedinou vadou na krásse by tak bylo, že by šlo zřejmě o jeho koupání poslední. Vyškrábat se na břeh, nebo třeba jen dojít na okraj laguny se by mu mohlo stát životunebezpečným. A nezbývá tak než se krásou jenom kochat. O den později sobotu bylo počasí jako vymalované. Neváhal jsem a po ranních fotkách jsem zatoužil nafotit laguny v jejich pravém lesku. Ani jsem netušil, jak těžký úkol jsem si předsevzal. Snad se aspoň malinko povedl. Cestou zpátky (to víte, udělal jsem si žízeň a vzpomněl na nedalekého Okouna...), kdy už byla pořádná tma, jsem neměol stativ a hluboce litoval. Laguny a hlavně elektrárna samotná je za tmy zase jiná, taková industriální. Člověk stále něco musí objevovat. Tak příště.
