chat

Akce roku 2010

Náš diář

sobota 16. ledna

      Had, Kufberek, Pivko a Medvěd. A taky smělý plán: zimní nenáročný přechod ze Zátiší (malebné místo na konci ostravské tramvajové socky) přes lesy, zasněžené louky a lázně do Klenby v Klimkovicích, kde bychom poseděli a troštičku oslavili mé třicáté šesté (soráč, ta číslovka mne poněkud drtí:-)) přirozeniny. Sraz jsme dali už u mne v práci, počkali na opožděného Hada a společně vyrazili správným západním směrem. Jen náhoda (a hlavně skvělá, i nesmyslné požadavky plnící, obsluha Hotelíku v Zátiší) způsobila, že s přibližující se tmou a zvyšující se naší náladou vzaly plány za své. V Hotelíku se totiž sedělo až zatraceně dobře!

      Za všechno vlastně může Vlado. Letos vypadl ze života do práce a úplně zapomněl (věřím, že velmi nerad:-), že pomalu ale jistě nadešel čas na paRoháče. V kalendáři vznikla obrovská díra a prázdno v našich srdcích. Nechat padnout posledního z mála mohykánů? Ani náhodou! Jenže se vše odložilo a já tak vlastně získal možnost oslavit přirozeniny po létech včas na rodné hroudě. Změna je život a oproti loňské pětatřicítce jsem se přece jen umravnil. Však také nebylo co slavit. Oslovil jsem jen pár lidí, lze říct starých a dobrých kamarádů plus pár povinných a nechal vše osudu. Jediné, co jsem stanovil bylo datum a program. Ze všech oslovených nakonec vypadla výše jmenovaná čtyřka. Uvažuji, jestli se tihle lidé někdy takhle sešli. Asi ne. Já měl o důvod více těšit se.
      Dary se předaly už u mne v práci. Přeprava některých darů by totiž nemusela dopadnout valným úspěchem, neboť třeba takový gulášový obrovský hrnec by mohl v parádně zasněžené krajině vyvolat různé asociace. Na druhou stranu čistá Kufberkova provokace v podobě Vítkovické hokejové ročenky mohla v určité konstalaci smrdět upálením a tak jsme na cestu vzali dárky jen čistě praktické. Marně. Pivko se jako vždy o catering kvalitně postaral a nutno podotknout, že ani Hotelíková obsluha nebyla nijak výrazně proti.
      A propos, Hotelík? Stará socialistická občerstvovna krabicoidního tvaru v několika posledních létech nejen změnila majitele, který to s podnikáním myslí vážně, ale i tvar. O tom, že jde o strategicky dobře umístěné místo netřeba ani uvažovat. Rekonstrukce probíhá postupně tak, jak přibývají peníze a lidé si stále častěji nachází k tomuto místu cestu. Konečná tramvaje je samozřejmě výhodou, nicméně množství běžek (lecjaká půjčovna by se s takovým množstvím může jen těžko chlubit!) napovídá, že většina se tady dostala pěkně po svých. Snad jen naše čtyřka dojela sockou. Jenže jak se mnohem později ukáže, potupně sockou nakonec i odjedeme.
      Za vše vlastně mohl (ještěže jsme se měli tak lehce na co vymluvit...:-)) výborně zvládnutý oběd. Ten nás měl pouze nakopnout a následné pivko naladit k vynikajícím pěším výkonům. Jenže jak to tak bývává, fatálně jsme se rozcyklili v množství vypitého moku. U čtvrtého zhola marného pokusu se sjednotit v postupu se začalo venku povážlivě stmívat a přiznám se, že vnitřně jsem odpískal výlet už po tom druhém marném pokusu. Překvapivě se nikdo nijak výrazně nebránil a my setrvali až do druhé večeře. To už jsme si ale vážně vymýšleli a jak jsem psal, obsluha i kuchař se s našimi požadavky se ctí vyrovnali. Nedivte se, že až jedna z posledních socek nás donutila opustit tenhle fantastický lokál.
      Mně nezbývá, než všem přítomným poděkovat, poáč posezení se maximálně povedlo, udělalo mi velkou radost a budu mít ještě dlouho na co vzpomínat. Pánové, díky.

100121 medvěd:-)