chat

Náš diář

Účastníci zájezdu

... a také!

Milota

Osviežovňa 90210

21. až 25. ledna
Medvěd | Charlie | Martin Beran | Lucka "112" | Fünf | Jirka | Lenča "1" Delegace | Pepa | Alča | LeV | Michal

Přátelé, kamarádi,
      Roháče 2010-1 byl nářez. Krátký, ale nářez! Trojí (dvojí) Spálená, jedny (dvě) ski Oravice, termály, Milota, pohoda. Vlastně Krajinka. K tomu skoro žádní živáčci, natož mrtváčci, vynikající atmoška kořeněná stylově Fünfem a velmi zodpovědný řidič autobusu, který nás rozvážel podle našich požadavků. Díky, Martine! Černé Hory jsme mnoho nezvládli, jen její Kvasar dokázal uspokojit naše chutě po večeři. Zlikvidováni neustálým ježděním (považte, manšestr byl místy k nalezení i v poledne!) se marně pokoušíme (pravda, jen jednou!) prodat permice. Není komu. Srovnání NejPomalejší sedačky na světě s pohodlím vyhřívaných koženek na Oravici. Poměr? 20 ku 16 éčkám? Nepoměr? Zdá se, jenže svah je svah! Země kontrastů, kterou už Poláci přestali objevovat (také dokáží čerpat finance na lanovky z EU...) a kam už jezdíme jen z přibývající nostalgie a pocitem nezrušitelnosti posledních zbývajících tradic. Snad. I proto všechno jsem rád všechny dobré lidi viděl a v čistě CZ společnosti se vítal s na chvíli přibyvším Matesem výkřikem: "Mates, vítaj na Slovensku!"

Ve čtvrtek 21. ledna jsem poprvé v Jablunkově už dopoledne. Služebně a držka se mi nezastaví, poáč školím. Podruhé se tamtéž protáhnem fünfovou oktávkou v rytmu tuc-tuc až kolem deváté večer. Vida, večer vypadá provoz kolem Werku (třinec) zcela jinak a i tady se dá jet maximální povolenou. Místy dokonce i sedmdesát. Je fakt, že tradičně se fünfův odjezd z MNM malinko žvejknul a já jsem rád, že je v pořádku. Vzhledem k věku bych byl nerad zbytečně překvapen, poáč jsem vlastně s nahlášeným odjezdem naprosto nepočítal. Nicméně za zpoždění můžu i já, poáč nevím (dneska už vlastně jo), že D1 má exit 354 a ke mně se jede směrem na Těžký Češín. Jezdím tudy denně a jsem slepý. Na pomoc musím vzít web a dva roky staré fotky. Na druhou stranu má Fünf aspoň zařízeno připojištění na zdraví. Na zdraví!
      Stojíme na okraji Krásna nad Kysucou. Tady mi končí rajón a i Mišpulín už tohle místo zná díky (snad spíš vinou...) své tvořivé práce v naší firmě. Snad si škytnut nad mou myšlenkou. My však nedočkavě vyhlížíme v mínus patnácti známý červený BOPAKbus, který nakonec přijíždí překvapivě od Žiliny: "Kua, tu škodárnu přece ještě dáš, ne?" "Jasně, není problém. Stejně odbočuje! (náš exit)" "Kua, mně už ale praskne močák!" Z uvítací přestávky nakonec není nic a jen antabusu naznačujeme správný směr. Fünf pojede rychleji, poáč na téhle slovenské hájvej 66 nelze potkat policajta: "Z Kadky je sem daleko a z Oravy jakbysmet!"
      "Kua, teď je předjedu a oni mne vykostí," povídá Fünf v první třetině nekonečné Oravské Lesné a my se modlíme, že předjížděcí manévr mu nedá za pravdu. Nevykostili, jen jsme museli najít tu mizernou zatahovací zatáčku, kde by nám mohlo být horko. Našli. Včas.
      Oravskou přehradu jen tušíme, nicméně nám nebrání nic v tom, abychom o ní Zviryho zasvěceně povídali. Z posádky nám tak zbývá pouze Diagana od Černého lesa. A právě tady mne napadlo, že vypnutí mobilu nebyl tak úplně dobrý nápad. Naštěstí až u Oravského Bieleho Kokota píše Milota, že jde spát a kdeže bydlíme. Zpoždění dělá necelé dvě hodiny a já promptně odepisuju: "Dej nám, prosím, deset minut!" Načež se Zviry poutá i druhým poněkud fiktivním bezpečnostním pásem.
      23:15 přijíždíme do totálně potemnělé Krajinky. Nikde nikdo. Přeci jen, Milota vychází a jde se přivítat. Po chvíli, v útrobách pivárně, klepe intenzivně na bufet zvenčí Charlie: "Vyser se na to, máme Primátora! Ahój, Milota!" Jojo, antabus se svou posádkou je na místě a přichází na vítačku. Poněkud ignoruji (trapně soudíc podle postavy) "mladší kamarádku" od Alenky a vítám se s ostatními. Ani její na můj vkus poněkud neklidné a rychlé pohyby končetin mne nějak neuvádí do reálu. Z prázdnými rukami dávám Milotě dobrou a jdeme se ubytovat.
      Jestli v mé sbírce zvadlých růží něco na Krajince chybělo, byly to právě chatky jednička a dvojka. I Fünf přiznává, že tenhle tunning je mu poněkud cizí. Konečně, sbírka se tím zřejmě uzavírá. Kde jsem ještě nespal???
      Večer začíná. Antabus rozkrývá všechny své zásoby a BOPAK jako vždy myslel na vše. Kua, to je servis! I Plznička (časem) bude! Pípa je jen jedna. Zahajovací večírek může začít. Až teď si všímám nenápadné (opakuji - vzrůstem) "Alýškovy" kamarádky, ze které se vyklubává Lucka Stodvanáctka. Více není dovoleno komentovat:-)
      Kromě gratulací a dárků (Medvedík nakonec nebyl...) není co popisovat. Prostě Vítací večírek. Jediné, co nás malinko překvapilo, je vrstva přírodního sněhu: 5cm. Only. To i v MOM máme osmkrát více! Spánek? Jistě, krátký...

      1. lyžovačka na Spálené: "Šupinky, šupinky! Vstávat a oblíkat! První lano nepočká." Tak nějak mělo podle našich představ vypadat roháčské ráno. A Charlie, tradiční skiBudík zcela vyhořel! Má se vymlouvat na to, že šel chrápat až brzy (nebo vlastně pozdě?). Kdepak! Normálně jsem mu strhal frčky skiBudíka a degradoval jsem jej na obyčejného lyžaře. Jasan, stačí pár chvil jej sledovat na svahu a je vám jasné, že je pořád v TOP. Ale jak říká Karel Starší: "No přece to, blbounovi jednomu, nemůžu říkat!" A tak oceníme spolehlivého řidiče Martina, který nás neomylně a včas přivezl pod somárskou lúčku ve Spálené. Milota měla pravdu. Lidí zcela nepatrně, před námi jen azúro a pořádně upravené svahy za dvacet éček. Jen ta nejPOMAlejší lanovka na světě ve spojení s teplotní mínus patnáctkou nás otravuje. Když vidíte, jak se před vámi přece jen někdo dorval k lanu dříve a už mrší ten skvělý manšestr, máte na nejPOMAlejší výťah vztek ještě větší. Za co, kua!?
      Taky jsem ji dal jenom dvakrát. Pak už jsem se vozil jako ostatní na klasice nahoře a labožil si nad neupravenou a Poláky přeplněnou sjezdovkou. Ano, nic z předešlého se nekonalo. A teď si představte: valíte zpátky na parkoviště totálně mrtev a chcete zastavit před padákem. Nohy neposlouchají a těší se do termálů. Jenže! Mrknete na padák a přichází povel: "O co ti jde! Padák je tvůj. Celý!!!" No vážně, neprohovoril som svoje nohy, byť lyže by vlastně už taky nedaly. Nepohrdl jsem servisem a zkonstatoval, že i přes slevnění na svahu zůstalo větší než malé množství éček. Inu, Slovensko. Ale nyšt, jsem zvědav, s jakou se dostaví zbytek výpravy.
      Věřte, nevěřte, už ve čtyři se rozpouštíme v termálech. Skutečně nám všem stačilo v podstatě dopolední lyžování, pak nějaké to čůčobrůčo a hybaj z Osviežovni 90210 dolů do dolu. Chvilka na převlek a už nás kasíruje obecný úrad Oravice o další ojro. Vlastně naposledy, poáč jsme vymysleli fintu, jak tomu zabránit. To ale až zítra. Teď se jdeme za 4 éčka rozpustit do vody38, přičemž vlasy přimrzají při minus patnácti. Ze sprch na okraji bazéna poprvé teče (brutálně horká) voda a reštika v patře se změnila na masárnu s kompletnym kregoslupom. Sedíme a studujeme pohyb ratraku o pár desítek metrů výše. Zřejmě v tuhle chvíli zraje rozhodnutí vyzkoušet něco nového. Však to byl Fünf prozkoumat a zjistil, že je to tady na den za šestnáct éček. A berou karty, takže: "Noch einmahl!" :-)
      Po večeři býváváme mrtví a ani dnešek není výjimkou. Dva/tři kvasary od Černé Hory jsou balžámem a pak je třeba sám sebe přesvědčit, že přece nejdeme rovnou spát. Vlastně až Fünf se svým cigárem nás vyhnal z bufíku a vyrazili jsme do pařeniště. A propos, pařeniště, takže jsme vlastně vyrazili domů a tam už čekalo několik lidí z vedlejší chatky, kteří se rozhodli posedět. A jak je nenávidíte s představou té volné postele nahoře, vykašlete se na schizoidní myšlenky a necháte si natočit Primátora. Prokoušete se prvním, u druhého jste v pohodě a u třetího začínáte řešit ony zásadní světové otázky alias vysvětlujete Psychológiu hry Macháček. Vlastně až do té doby, než vás equiValjent vyhodí oknem (tentokrát nemožné, poáč chybí vyhazovátor), nebo jednoduše jdou všichni se spokojeným výrazem "Ale, že jsme tomu světu dneska pomohli!" opouští podpalubí a mizí. Jediné, co je divné, je, že se nechce jít spát a uklidím (!!!), umyju nádobí (!!!) a pak teprve zalehnu. Asi stárnu...

      II. Ski premiéra na Oravici: Charlie zcela rezignoval. Dneska se už schválně potácel ubikací tak potichu, aby jej nikdo nezaznamenal. Jenže včera jsme si odhlasovali změnu a vstává se o brutální čtvrt hodinu dříve. Proč? Jedeme na Oravici vyzkoušet (pro nás) novou sjezdovku nad termály. Přátelé, kombinace medu a biče! Proč: tak srovnávejte: svah tvrdý a drsný, půlka zcela vyměkklá, čiliže somárská. K tomu Doppelmayer ve vyhřívané kožence a neuvěřitelný pocit, že tady jste skutečně (za méně než ve Spálené) náš zákazník, náš pán. Jen to divné upovídané jakési RádioČesko si mohli odpustit. Hrálo na všech lanovkových podstavách. Nezvyklý výhled na Roháče a celodenní slunce na sjezdovce. Uprostřed Osviežovňa a dole restaurace, která bere karty. Tož, noch einmahl!
      Lyžujeme. Teda já se vážně trápím, poáč čerstvě oservisované lyže jsou drsné a jak říká Charlie: "Vole, až na nabroušených hranách zjistíš, že vlastně neumíš lyžovat!" Má recht. Včerejší pocit ze sebe sama je naprosto v háji.
      A tak jsem rád, že se jde na boro či slivovici. Tady už se drží hesla, že když se lyžuje, tak se nechlastá, takže teplá slivka dělá mnoha lidem nevolno, zatímco boro je přece jen snesitelnější. Z té hospodu vypijeme v druhom kole, nahoře v Osviežovni nám to trvá o tři kola déle. Užívám si focení, poáč Spáelnou znám a tady jsou samé novinky. Co z toho byblo, vidíte níže. Teď tady musím popsat naprosto neuvěřitelnou atmošku: Je čerstvé odpoledne, slunce smaží a k Osviežovni se svážíme na občerstvovačku. První boro je klasika, druhé boro je už chemopetrol, ale vlastně je to jedno. Hosrká služba přiváží čerstvé zásoby boro a my se bavíme. Voláme Zippovi a i jinak jdou frky kolem. Takový ten okamžik, který si člověk šoupne do bufferu na horší časy, poáč si je chce pamatovat. Lucky "112" je plný stůl (už jsme si zvykli:-) a vše vrcholí odchodem dámské části ansáblu na fiktivní pisoár. Fotit bylo zakázáno, byť ani Lenča Delegace si prý nebyla mou reakcí jistá. Nechápu:-)))
      Už jsem to vzdal. Nohy odešly mimo mé lyže a dávám Plzeň. Pepa to řeší žbrďolou a oba se těšíme (kua, zapomněl jsem na Alýše!) na termál. Takže čekáme na ostatní a vychutnáme si Charlieho skobu těsně před přistáním. Není nějaký gumový? Povídá: "Ne-e, jebat! Jedu dál!" Takže bereme klíče od antabusu, bereme věci a jdeme se ponořit do kapaliny.
      Tak to jo! Když jsme přišli do lázně, bylo sedm pod nulou. Když přišli lyžáci drsňáci, bylo patnáct a s tím už nepočítala ani "ochranka." Za hodinu taková změna. Tak nám předvedli pár držkopádů a smáli jsme se jen do chvíle než Zviry přinášel pivo pro nás. Držel se statečně. To už i Charlie se potkal (byť nevinou mrazu) s pisoáry na záchodě. Krev tekla i později (a drsně) a tak jsme byli rádi, že až na zmožená záda jsme ustáli návštěvu lázní f klidu.
      A zase ta večeře. A zase ta únava. Pár kvasarů ČH, pak jdeme na chatu a rozmazleni Plzničkou "noch einmahl!" se nám do Primátora nechce. Charlie se nebrání a uznává. Nastává další večer i pokus o "Medvedíka" přijde, byť bez účinku, protože v pařeništním podkroví nikdo nedlí. Nic nám však nebrání rozebrat zbytek světem hýbajících věcí, dát světu rozhřešení a ve čtyři konečně zalehnout. I Zviry prohlašuje, že je o.k., byť je mu blbě:-)

      III. Co je lepší??? Úž je to tady zas! Ta prokletá rána! Jenže, stejně vám řeknu, tady se vstává nějak strašně v pohodě. Třeba i po pár hodinách. Nenávidíte tu chvíli a zároveň se těšíte na lyže. K tomu vyhlásím, že dneska na to jebu (vlastně šlo o vypruzení ex-skiBudíka:-) a pak sedím jako první na snídani. Šupinky, šupinky! Ranní zkrat zapomenut, teď už vidím jenom ten svah. A že se poved! Charlie: "Ty, vole, tebe to ňák chytlo, ne? Fandím!" I já. Si.
      Spálená nezklamává ani dnes. Manšestr vyhladili k dokonalosti a že vydržíme! K tomu elegantně vypočítaná sluneční Osviežovňa 90210 a několik kol čůčobrůčo i veselých vzpomínek. Proč si tady nevzpomenout na Lockaye, kterak vypral svou fialovou bundu do původní modré. Nebylo ani dnes méně veselo. Jen ty nohy dneska nejezdí a závěrečná fota nevycháuzejí. Slunce zapadá dříve než to stačím ošéfovat a v mžiku je také parádní kosa. Stačilo, jedu dolů!
      Termály jsem tentokrát vynechal, nicméně pár vodomilů se mezi námi našlo. Užuž přicházíme na večeři a v tom přijíždí známé brněnské vozidlo. Dorazili čerstvě na Makově vylyžovaní Léňa s Michalem.
      Nevím, zda to byl záměr či nikoli, ale oba rozpoutali docela zajímavý kolotoč panáků na baru. Odbourat obě holky včetně malé Lucky "112" nebyl problém, byť zřejmě nešlo o původní plán. Až nyní se přemisťujeme na pařeniště a pouštíme se znovu do řešení zásadních světových otázek, jak už je večer dobrým zvykem. Až teď mne vlastně napadá, že se nekonaly karty a hazardní hry. Dost velká změna...

      IV: Konečná, vystupovat! Dobrá, dneska začnu úplně jinak: Čilý a svěží startuji na snídani natěšený na poslední den lyžovačky. Zatímco druhého dne jsme hlasovali o to, kam jet třetí den, přičemž vyhrály Oravice a jelo se na Spálenou, dneska jsme se roztrhli na dvě skupiny. Jedni chtěli sluníčko, vyhřívaný Doppel a dřinu na zmrzlém svahu, druzí se viděli, jak mrznou na nejPOMAlejší lanovce na světě a vesele se vozí po kvalitě hlava nehlava. Antabus se musel podvolit vůli řidiče, zatímco s Fünfem a Charliem vyjíždíme na Spálenou. První lano však nechytáme, protože další kára, která se měla stejným směrem posunout, se rozhodla stávkovat a až třetí pokus se stal úspěšným. Chápete to? Auta při mínus patnácti stávkují a my se do toho ženeme!
      Nevím, jak se vylyžovala antabusová část, ale my byli maximálně spokojeni. Pravá sjezdovka byla mnohem lepší a nečekal jsem, že dám nejPOMAlejší lano hnedle čtyřikrát! I na jedno čůčobrůčo jsme přibrzdili, přičemž se poledne přiblížilo nějak moc rychle. Znáte to. Mysl by chtěla, nohy by možná dva svahy také ustály, ale pak už by musela přijít nezbytná únava. V nejlepším se má skončit, takže ještě jeden bájbáj pohled nahoru a šupinky na oběd.
      Mělo být menu za čtyři ojra. Reklamy kam se podíváš a tradiční flegmácká nátura oravských pohostinství tak vytáčí příkladně Fünfa do otáček: "A víš co, Charlie? Já už tady podruhé nejedu. Seru na ty Oraváky a jejich přístup ke kšeftu!" Pravda, policajt a čašník tady zůstanou zřejmě navždy pány a lidí bude i nadále ubývat. Je to hospodářství, inu, Turecko...
      Neradi, ale končíme. Rychlá debordelizace a šupinky do přemisťovadel. Z rozlučkového pozdního oběda nakonec sejde, poáč antabus srubový hotel na Mostech u Jablunkova míjí. Loučíme se tedy jen myšlenkou a to i s Milotou, poáč jsme to v tom ranním kalupu nějak nestíhali...

Díky všem za účast a s mnohými se těším na viděnou za měsíc. Na druhý lyžák se hlásí dokonce více lidí. Ahoj! medvěd:-)

galérka

první den - Spálená dolina - pařeniště č.2

druhý den - Oravice - změna je přece život...

Třetí den? Nejdříve dohoda na Oravici, nakonec opět Spálená...

poslední den: Oravice i Spálená a můj smutek nad fotkami. Nokia prostě telefony neumí udělat pořádně:-(