chat

Náš diář

18. až 24. února

      Olympijský lyžák jsme tady zřejmě ještě neměli a když jsem majinko uvažoval, jaký přídomek letošním Roháčům přidat, na nic inteligentnějšího jsem nepřišel. Koneckonců, kdo by ode mne čekal více, ehm, že? V paměti tak navždy zůstane tradiční snídaně tady však netradičně spojená s přímým přenosem z Vancouveru. Tu Češi, jindy Slováci a k tomu mnohdy zapinkaný odjezd na první lano. Ano, kdo mohl čekat, že zápas rozhodnou až samostatné nájezdy...

      Letos nám vypadl Vlado. Změn v jeho životě bylo zřejmě přespříliš a lyžák se stal závažím, které by jej převážilo. O to více mne potěšilo, když se Vlado po akci našel a ozval. Takže zpráva pro všechny: Vlado žije! Byť nestačil ani jeden z termínů zaregistrovat, u ostatních tomu bylo naopak, byť se našli někteří výlupci, kterým jsou i Thájmsy stále málo. Soráč, od toho ty stránky jsou a já už dávno vyrostl z toho, abych každého obvolával. Jsme přece dospělí a rád přiznávám, že účast byla milým překvapením, byť stále lavírovala kolem dvacítky. Zatímco někdy já někoho zazdil, našlo se i pár, kteří zazdili lyžák. Nicméně z toho všeho byla nakonec namíchána dokonalá konstalace a již od pátku jsme někteří - šupinky šupinky - lyžovali ve Spálené. I mne lyžování chytlo jako snad nikdy předtím. A to je dobře.
      Velkým objevem letošního roku byla sjezdovka na Oravicích. Zkoušet s ní spojené termály za hříšné peníze jsme sice nezkoušeli a raději zůstali u osvědčených dvou bazénů vedle, zato vyhřívaná sedačka, kvalitně udržovaná sjezdovka, pohodový bufet a skvělé výhledy (pro nás navíc netradiční) na masív Tater byla příjemná změna. Když k tomu dáme levnější permici, zatřásla se neporazitelnost nejPOMAlejší lanovky na světě ve Spálené ve svých základech. Jestliže si tohle Tatrawesťáci neuvědomí, mohou brzy své podnikání pověsit na hřebík.
      A propos, služby. Slovensko je zemí, kde mají absolutní právo na všechno pouze policajti a číšníci. Svéráz národního lovu, který provozují především ti druzí, likvidují poslední šance na chuť a potřebu utrácet svá eura právě pod Tatrami. Princip, že je přece normální platit za všechno bez bonusu a chutě k práci jednoduše zviklá každého člověka, jenž by tady chtěl přijet. Jasan, jako vždy existují výjimky (třeba Milota), ale jakmile číšník dostane svůj úřad, práva zákazníků končí na právo zaplatit a vypadnout. Když se to spojí dohromady s "rychlostí" obsluhy, je vymalováno. Netuším, proč touto vlastností si Slovensko kazí šanci na úspěch. Jako dobrý příklad mne napadá bar v Tatrawestu, kdysi Tesla, kde je iluze skanzenu komunismu naprosto dokonalá. S tímhle názorem nebudu zřejmě osamocen, protože na návštěvnosti se to určitě podepsalo. Krize nekrize, chyba je především tady.
      S úbytkem turistů byla samozřejmě mnohem příjemnější lyžovačka samotná. Jasan, že lidí bylo v únoru více než v lednu, ale hlavní sezónu si místní určitě představovali zcela jinak. Nám to takhle samozřejmě vyhovovalo a užívat si relativně prázdných svahů bylo nadmíru příjemné. I sjezdovka tím pádem vydržela v kondici mnohem více než kdy jindy a to až do odpoledních hodin. Vylyžovali jsme se!
      Na Kajince jsme v podstatě byli sami. Divné, co? Bufet byl náš, v jídelně se netopilo a přenést velkou televizi k baru byla otázka několika málo okamžiků. Ještě teď se směju ve vzpomínkách, co dokázalo s Matesem udělat vyslovení jména Fleischman. Asi se tenkrát docela přejedl:-)
      I na chatkách probíhaly pozdněvečerní veledůležité diskuze nad světovými otázkami. Pravda, psychológiu hry Macháček máme vyřešenu již mnoho let a tak nám vlastně do dalších ročníků zbyl opět jen ten nešťastný hladomor v Somálsku, s jehož vyřešením máme stále velké problémy. Snad příště:-)
      Závěrem chci poděkovat všem za trpělivou účast, byť organizace nebyla zcela dokonalá, neboť už jsem za mnoho let své nečinnosti právě v této otázce určitě vyšel z formy. Rád jsem se všemi pobyl a doufám, že se opět brzy někde setkáme.

200310 md:-)

galérka

***

***

***

***

***

...Jak to bylo před akcí ...

Přátelé, kamarádi,
      Roháče 2010-1 byl nářez. Krátký, ale nářez! Trojí (dvojí) Spálená, jedny (dvě) ski Oravice, termály, Milota, pohoda. Vlastně Krajinka. K tomu skoro žádní živáčci, natož mrtváčci, vynikající atmoška kořeněná stylově Fünfem a velmi zodpovědný řidič autobusu, který nás rozvážel podle našich požadavků. Díky, Martine! Černé Hory jsme mnoho nezvládli, jen její Kvasar dokázal uspokojit naše chutě po večeři. Zlikvidováni neustálým ježděním (považte, manšestr byl místy k nalezení i v poledne!) se marně pokoušíme (pravda, jen jednou!) prodat permice. Není komu. Srovnání NejPomalejší sedačky na světě s pohodlím vyhřívaných koženek na Oravici. Poměr? 20 ku 16 éčkám? Nepoměr? Zdá se, jenže svah je svah! Země kontrastů, kterou už Poláci přestali objevovat (také dokáží čerpat finance na lanovky z EU...) a kam už jezdíme jen z přibývající nostalgie a pocitem nezrušitelnosti posledních zbývajících tradic. Snad. I proto všechno jsem rád všechny dobré lidi viděl a v čistě CZ společnosti se vítal s na chvíli přibyvším Matesem výkřikem: "Mates, vítaj na Slovensku!" Ano, ski Roháče 2010-2. Dáte je? Uzávěrku jsem mohl (i díky vám stálým) posunout na 14. februára. Chcete nás???

aktuální info info před akcí
(stav k 16.2.2010)

      Uf, uzávěrku přihlášek mám za sebou. Podržte se, přes víkend se sejdeme v plných jednadvaceti lidech včetně nějaké té drobotiny. Zájem jaký jsem vážně nečekal, o to více mne těší. Dohromady máme k dispozici čtyři boudy, do kterých se nějak musíme poskládat. Počet účastníků totiž bude přeci jen pohyblivý v prostoru i čase. Tak tedy ještě pár organizačních akcí před odjezdem, které by vás mohly zajímat, a které jste po mně během posledních dnů pochtívali:

První chatka je připravena od čtvrtečního večera. Společně s Chlumečáky se nemůžeme dočkat zasněžených roháčských plání a přijedeme o noc dříve, abychom v pátek chytili první Spálené lano.

Defaultně jsem nastavil pro všechny polopenzi, pro drobotinu pak poloviční porce. Samozřejmě lze vše den předem domluvit. Na středisku kromě nás (jak to tak zatím vypadá) zřejmě nebude a Milota se nám velmi ráda bude věnovat. Tímto ji také moc zdravím!

Po posledních zkušenostech se máte na co těšit. Turisté (a hlavně Poláci) Slovensko úspěšně míjí. Jsem zvědav, zda i o měsíc později se stačím zničit na sjezdovce za půl dne. Když si vzpomenu, kolikrát jsem zažil celý svah pro sebe, jsem ještě více natěšen. Oproti minulosti majinko klesly ceny, zato policie bdí mnohem více, dokonce i skanzenového bufáče. Na ty pozor!