chat

Akce roku 2010

Náš diář

od soboty 22. do pondělí 24. května

      Slibované Thájmsy jsou konečně tady! Ano, asi jsem záměrně čekal až na konec minulého týdne a doufal, že spanilá jízda hokejistů dopadne na výbornou. Proč se nepřiznat, že jsem i já patřil k obrovské hromadě lidí, kteří našim borcům nedali žádnou šanci po počátečních výkonech. Když jsme pak infarktově v poslední minutě zachránili šanci na finále a v rozjezdech pro hvězdy pak poslali Švédy na Němce, uvěřil jsem, že udoláme i Rusáky. Jiřík ze Zlína by vám potvrdil, že jsem před začátkem prorokoval první gól na startu a pak jsem vsázel na Vokouna. Všichni ti Malkinové a spol. z něj museli být naprosto zoufalí. Našim hokejistům narostlo neuvěřitelně sebevědomí a vítězství bylo zasloužené. Já si zlatou bedajli navíc pojistil. Do Zlína totiž zásadně jezdím na výhry...

      Nejen hokejem však Zlín žije. Za celých osm let, co fandím zdejšímu Continental/Hamé/RI Okna/PSG hokejovému týmu jsem si říkal, že už se konečně musím podívat do samotného centra města. Jasně, z nádraží kolem hotelu Moskva k Čajkárně (zimák, ale to asi víte...:-) a případně na Letnou mám cestu prošláplou dokonale (a do tohoto týdne bych se navíc holedbal, že mne už tady vlastně nemá co překvapit...:-))), ale centrum města mé pozornosti neoprávněně utíkalo. Kdy jindy než ve slunečnou mezihokejovou neděli vyrazit. I Jiřík byl pochválen, že konečně vytáhl rodinu na výlet. A tak jsme kolem známé Čajkárny, později kolem místní filharmonie, jejíž budova tvoří logický závěr Masarykova náměstí (spíš bulváru) došli nejprve k lyžařskému svahu, později k lázním a já si lebedil, jak tady všechno účelně funguje již tolik desetiletí. Je vidět, že město se stavělo s velkorysostí Baťova formátu.
      Od městských lázní jsme už klesali k centru města plného skla, které zajímavě zalamovalo nejeden jinak všední dům. Překvapilo mne třeba Zlaté jablko (jinak místní hypáč) koukající fantastickou mozajkovou fasádou do náměstí. Foťácky jsem se vyřádil, dokonce udělal nákup bot (čeho jiného zrovna tady?), takže zavládla spokojenost, kterou později večer dorazili naši borci na mistrovství světa. Na příště jsme si nechali nejvyšší zdejší budynek - kdysi mrakodrap ředitelství dnes Krajský úřad. Důvod se vracet je ve Zlíně vždy a třeba za týden tady běží tradiční dětský filnový festival. Prosím, po padesáté! Bylo tady ve Zlíně vážně fáááájně:-)

medvěd:-)

co se tradičně nevešlo do článku...