chat

Akce roku 2010

Náš diář

ve volební noci z 28. na 29. května

      Řeknu vám, tenhle týden byl vážně mazec! Zatímco minulý víkend překvapil hokejový mančaft, nad kterým jsem už dávno předtím zlomil hůl, ziskem nejcennějších bedajlí a potupou Rusů, v poslední květnový víkend pak překvapil celý český národ. I nad ním jsem onu pomyslnou hůl zlomil a národ naopak efektně zlomil Paroubka. Krásný pocit! A teď si vemte, že ve volební noci si ještě Skoumal vymyslel oslavu svých přirozenin. Jestli se vyvedená akce měla být předskokanem zítřků podstatně světlejších, musí být spokojen snad úplně každý:-)

      Po žních k Turkovi! Známý citát mne napadl, když jsem se utrápen protáhl Turkovem, jenž je nyní po povodních spíše bažinnou státní rezervací se všudepřítomnými a pořádně dotěrnými komáry. Na tuhle turistickou zkratku od Okouna jen tak brzy nezapomenu a asi mne jen tak nenapadne se tudy kdy podruhé znova protáhnout. S úlevou jsem došel až na ulici za policajtama, kam nás všechny nanavigoval oslavenec. Byl tajemný jako hrad v Karpatech a ani nenaznačil, kolik se nás tady dneska sejde. Když jsem přicházel ke správné z mnoha místních občerstvoven, vycházel oslavenec ještě společně s Kufberkem (ten přišel tentokrát už bez Vačka:-)), rozhlíželi se oba po zahrádce a Skoumal významně zhodnotil její rozlehlost. V jeho očích bylo vidět: "Ano, tady bychom se mohli všichni vejít!" A já hned ve své bujné a vyhlášené představivosti uviděl takovou malou oslavu zhruba pro sto padesát šest lidí.
      Účast nakonec nebyla tak drtivá a stačil nám bohatě jeden velký stůl. Snad i oslavenec byl spokojen. Když mne však místní domina-obsluha zastavila burácejícím: "Kam jdete!!!!" a já se jen snažil nevinně najít záchod, zůstal jsem paf ze zdejšího "salonku." Větší už má k dispozici snad jen král Václav Narcis I. ve svém hradním budynku:-) Tak že by přece ještě někdo později měl přijet?

I když bylo dnešní karaoke obrovskou výzvou, místnímu DJovi se ani po půlhodinovém intenzivním skenu obou harddisků nepodařilo najít Dřeváky. Snažil jsem se vysvětlit, že s textem si oslavenec určitě poradí i bez nápovědy. Marně...

      S přicházející tmou jsme byli druhou (tou naší) šenkýřkou vyzýváni k přechodu dovnitř: "... poáč karaoke!" Tahle zábava pro nás? To si zřejmě neužijeme. Si myslím. Opak byl pravdou a za nějaký čas jsme se skamarádili nejen ze sympatickou zpěváčkou, ale i mikrofon nám mnohdy vlítl do rukou a co lítalo z nás raději snad ani nebudu popisovat:-) Vše skončilo závěrečným Medvídkem a teprve při (naštěstí!) sborovém békotu mi došlo, jak vysoké tady mají stropy a tradiční vybubnovávání se nekoná:-)
      Druhého dne jsme se s Kufberkem shodli, že koncovka akce se nám poněkud mlží a vněm začíná úprkem na téměř ujíždějící hodně popůlnoční tramvaj. Na konečné ve Výškovicích jsme se pokusili konečně vyřešit problém somálského hladomoru. Už už svítala naděje na definitivní řešení, jenže jak se za chvilku ukázalo, svítat začalo úplně něco jiného, totiž slunce a raději jsme se rozprchli k domovům...:-)
      Zhruba někde tady by se slušelo poděkovat Skoumalovi a skončit. Jenže skončily volby, já se probral, a už první výsledky naznačovaly neuvěřitelný zvrat v myšlení lidí. Že by snad přišla ona revoluce po obligátních českých dvaceti letech? Aspoň se mi zdá a mám obrovskou radost, snad euforii. Oba s Kufberkem vyrážíme na popravky. Nedivte se, že každý krýgl byl věnován na borce Paroubka a jeho skvadru. A když se Ostravou před osmou rozšířila zpráva, že Paroubek to zabalil, začalo se na zahrádkách slavit ještě více. Slavili i lidé, u nichž bych to vážně nečekal a něco mne naplnilo uspokojením, že to tady v Česku přeci jen půjde. A to byl teprve ten správný závěr povedené akce!

30.5.2010 medvěd:-)

co se tradičně nevešlo do článku...