chat

Akce roku 2010

Náš diář

8. až 17. června 2010

úterý 8. června, den první

      "Čau vole, dojedeš na Pecku?" Nikdy nepotěší člověka více než teplé lidské oslovení. Nenechal jsem se vyviklat a řekl jsem: "Jasan, zítra vyjíždím!", což Charlieho přece jen malinko rozebralo: "Vole, Pecka je až o víkendu a navíc většina maniaků nahlásilo, že má ujeto cca 4km od začátku roku. Tak kam se ženeš!?" Mno právě, nejvyšší čas, abych vyjel, poáč Pecka sice nedaleko, ale přeci jen třista z místa (chcete-li MOM), takže v úterý ráno balím saky paky a v 8:42 opouštím svůj domácí kumptoár vstříct novým zážitkům:-)

MOM - DP - Klimkovice - Olbramice - Zbyslavice - Kyjovice - Pustá Polom - Hlubočep - Jakubčovice - Bohučovice - Hradec nad Moravicí - Žimrovice - Domoradovice - Melč - Moravice - Mladecko - Jakartovice - Velké Heraltice - Brumovice - Úvalno - Koliba KRNOV, 85km

      "To mi to ale, kua, jede," říkám si cestou z domova k Dolní Polance a zároveň si omlouvám včerejší Plzničky u Matěje. Po týdenní emcy stačí pár a i medvěd je takový jakýsi, jiný:-)
      Přituhuje až za Königsbergem, jehož rozkopaný hlavní bulvár mne nutí experimentovat. Cestu na Olbramice znám, byť jde o poznání hůře než sobotní na silničce a bez bagáže. Ještěže jsem si "vynalezl" stezku mimo hlavní (také) rozkopanou cestu.
      Překvapivě fit jsem i v Kyjovicích, kde kostelík dal vzor i okolním stavením a vše se vybarvilo do pastelových barev. Kolo stále šlape samo a někde tady mi poprvé dochází, že vlastně fouká vítr od východ. V zimě krutý, teď by se hodilo nějaké drobné ochlazení, poáč právě někde u Hlubočepu chápu, že dvacet kilometrů je akurátní míra k zastavení a restauraci. Jenže v deset ráno mám vážně problém.
      33. kilometr a rozhledna v Jakubčovicích. Viditelnost bídná, ale nevylezte na špici zjistit, jestli to přece jen nahoře nebude vypadat o poznání lépe. Každý metr výš je přece dobrý! Dneska nic, ale možnost zastavit a odpočinout, byť před plánovaným sešupem dolů, se vždycky hodí.
      Vyjet ku hradu nebo nevyjet? Toť zásadní otázka a chíle přemýšlení: "Kua, ten kopec kuhradu je drsnější, než jsem myslel!" S vyplazeným jazykem zastavuji před červenou zámeckou bránou a jdu se konečně zrestaurovat. Bernard černý je klasikou, jež se neochodí, Zlatovar kvasnicový nenadchnul, ale čekal jsem původně něco jako Krušovice, takže vlastně taky o.k. Až teď se vydávám vstříct zámeckým zahradám. Jediný zámecký Juke-box stále funguje, byť DJ Pěthoven asi mladým nic neříká:-) Zato já si užívám počasí a příležitostí k focení. Bajo, člověk se stále učí.
      Červený zámek překvapil sochami i břečťanem a já pochopil, že dvacet hradů za den bych vážně nedal. Ale stále tenhle zámecký "all inclussive" u mnoha lidí frčí. Překvapení? Pití piva, pardón, Krušovic na čas. Inu, Poláci:-)
      Mám sice dovolenou, užil jsem si podolední pauzy, kdy se okolí zámku zcela vylidnilo, přesto chci jet dále. Už by bodla nějaká snídaně a stanek u moravického jezu je jistota. Byla. Dneska nyšt a tak popojíždím dále k Žimrovicím. Z půlky krytá zahrádka, nedaleká, skvěle hučící řeka, obrovský park pro děti (rodiče, čtěte!), které jsem vždycky míjel. Cestou dolů nezastavíš, cestou nahoru jedu poprvé. Prostředí (nekuřácké!) super, obsluha řidší. Škoda. Zůstalo u jedné plzničky s vidinou drsného kopce za chvilku.
      Musel jsem. Musel jsem v Domoradicích přibrzdit a odfrknout. Infrazářič žhavil naplno a téměř 4 kilometry drsného stoupáku bez pardonu mne zničilo. Aspoň jsem si početl něco o obci a zjistil, že tady tradičně volí černoprdelníky a vzpírají se zlovůli. Obec - potížista, chtělo se mi napsat a neocením snahu místních hasičů o rekord v délce přečerpání vody do kopce, poáč tomu vážně nerozumím. Nerozumím ani tomu, kde se místní vlastně scházejí, když občerstvovna zde chybí. Škoda, poáč tady je pravdu krásně. Na hřbetu Opičích hor vidouc do daleka si užívám panorámata a svištím ku Melči. Dál, jen dál.
      Moravice je obec na kopci, daleko ke stejnojmenné řece stejně, jako k mým chabým představám o kopci do vsi. Kua, už jedu vážně jen co noha nohu mine. Zachraňuje mne křižovatka za hřbitovem a slastný pětikilometrový sešup do Mladecka. Konečně!
      Motorest u hlavní silnice. Vábničku v podobě Bernardu nelze minout. Stejný výčepák jako vždy a překvapení k tomu: 13. komnata, o které zřejmě ani Skoumal nemá ponětí. Totiž zahrádka s kurty, krytým i otevřeným sezením, každopádně vždy mimo pálící infrazářič, poáč pod vzrostlými stromy. To je mazec. Vrátka do třinácté komnaty jsou zavřené, nikoli však zamknuté. Místní ví a kamioňákům jsou stejně k houby. Zato unaveným cyklistům poslouží více než dobře. Jestli jsem si měl něco pro sebe dneska objevit, je to právě tato zahrádka. Dršťkovku znám, pivo ne, ale vše luxus. A propos, zrekunstrovali wécka a dá se tady i ubytování za sto páďo. To sedí!
      Já jedu dál. Nechce se, ale musí se. Krnov, kde mám své jisté (aspoň doufám), je ještě čtvrt stovky daleko. Připraven na nejhorší stoupám i klesám zároveň, východní vítr je skvělý, ale stejně zastavuji v Úvalně (přiznám se, že tato obec mi dělá dlouhodobě problémy, poáč mám vždycky na jazyku - nevím proč - Opárno) na dva Staréprameny. Žíža je veliká a sil se nedostává, byť vím, že zbývá asi sedm kiláků. Zahrádka mile překvapila a já si labožím z kraju razoviteho. Je mi fájně:-)
      Krnov už znám skoro jako vlastní boty. Dnes už dokážu skoro i poslepu dojet do Koliby tak, aniž bych se musel na závěr trápit odporným dokopcem. Od Cvilína je cesta mnohem příjemnější, poáč lesní a navíc se cyklista vyhne odpornému provozu na hlavní cestě.
      A propos, Koliba. Podnik vlastněný paní vedoucí, jenž tady s výjimkou jednoho výčepáka zaměstnává pouze Dámy. V dobrém slova smyslu řečeno. Nevím, kdo s "vynálezem" Koliby přišel, ale je fakt, že i místním ukazuju, kam se zastavit na menýčko a vůbec pobýt. Je tady příjemně a já mám rád tutovky. Tutovky, které fungují za jakéhokoli času. A vo tom to je...

8.6.2010 medvěd:-)

co se tradičně nevešlo do článku...