chat

Akce roku 2010

Náš diář

8. až 17. června 2010

Adršpach - Trutnov - Pecka
pátek 11. června, den čtvrtý

      Snídaně na zápraží s pohledem na čerstvým sluncem osvětlené skály v Ádru. Sympatická šenkýřka mající strach ze svých prvních pražených vajíček pro zákazníka. Úplně jiných než u nás:-)) Sladké rozloučení s tím, že bych se měl zase někdy zastavit. Však kontakt na sebe přece máme. Sedám a jdu zkusit zdolat ty kilometry, do kterých se mi včera tak zatraceně chtělo...

Adršpach - Chvaleč - Slavětín - Petříkovice - Trutnov - Dolce - Staré Buky - Pilníkov - Kocléřov - Nemojov - přehrada Les Království - Bílá Třemešná - Dolní Brusnice - Horní Brusnice - Vidochov - PECKA - Borovnice - Pecka, 84km

      ... a byl jsem spokojený, jak mé původní představy vycházejí. Za chvíli v Trutnově, kde jen nerad míjím hospodu U Kopeckých a s nadějí, že přece jen někdo bude čekat u lampy, mířím Na Bojiště. Tak zarostlý amfík jste v životě neviděli! V srpnu rozdupeme jakýkoli myslitelný zárodek trávy ve známý červený prach, ale teď se mi nechce věřit, že zase stojím na známém místě. Podruhé mezi dvěma léty. Minule tady brutálně sněžilo, teď je tady snesitelné vedro a tak uvažuji, jak je možné, že v srpnu to vedro je mnohem horší. Až pak mi dochází, že tak brzy jsme nikdy před hlavní scénou nemohli být. Snad s výjimkou nedělního Boronu.
      Dolce. Místo mnohým chlumečákům (jak jsem zjistil později) známé, jsou pro mne objevem roku. Kolikrát nás Věchet právě tady zval jízdou svého dostavníku. Koukal jsem. Příjemný vodní areál se Stanky a vším potřebným nám přece už dávno mohl sloužit třeba jako Kopečtí po vycházce vypraženým Trutnovem? Sledujete, jak lobuju? Vím proč. Tady jsem přežil hlavní část té demoverze krematoria, kterou pro nás letní počasí stačilo připravit. A byl jsem zatraceně rád.
      Kata Pilníkov je společnost pochybné pověsti a městečko za ní samozřejmě nemůže, protože jeho centrum je docela malebné. Poprvé sjíždím z plánu a nechávám se unášet cyklostezkou, jež vede lesy a má mne uchránit před infrazářičem navzdory zbytečných pěti kilometrů navíc. S tím zářením bylo vše nakonec jinak. Vyfluslý hledám v každé dědině náznak hospody nebo otevřeného obchodu. V domnění, že do Bílé Třemešné už vydržím smažím na přehradě nejen sebe, ale i foťák, který překvapivě hrubé zacházení nakonec přežil. Se mnou bylo mnohem hůř, protože hospoda U Nádraží v Bílé Třemešné vymyslela nejlepší zahrádku na světě: Na asfalt mrskneme lavice. Bez deštníku. Takže valím dál a v představě zítřejších Kryštofových kapek deště, co slyšíš ještě - v kostele v Brusnici si říkám, jak asi přežijí domorodci zítra bez hospody? Přijdou, poslechnou, zatleskaj, pomodlí se a půjdou domů?
      Až Roubal mne zachránil. To už jsem byl na dně s bidonem a kašlal jsem na panorámata v Kalu. Záchrana holého života byla důležitější, lhostejno, zda to vyřeší Kumburák nebo Brouček. Bopaci mají stejně zpoždění a o zbytku (chladícím se na koupališti) nevím nic. Čtyři pivka stačí k odstřelu dokonale a raději odjíždím, že ty dva kilometry už nějak zvládnu:-)
      Kdyby dva! Bopak se nám vypracovává a nejenže vozí větší než malé množství lyží na akce, ale začali totéž provozovat v kolech. Takže lze vyzkoušet alobalový karbon, kotouče, plně odpružené i skákající kozy. Navíc mají pánové chuť a já potřebu zkusit, zda nezměním názor na kotouče a plně odpružené stroje. Tudíž vyrážíme navštívit kamarády na koupaliště (před klíče) a pak zkoušet bajky. Nic velkého, poáč se i Charlie přiznal, že má letos najeto možná i čtyři kilometry. Byl v práci totiž dvakrát na kole.
      Povedlo se. Test vyšel, můžeme se pustit do večerních hrátek. Opékání tyčinek je stejně zábavné jako frky mnohých. A to teprve zítra pojedeme otestovat nejen kola, ale i své možnosti netušíc, co nás čeká. S Charliem jsme měli už dávno vědět. Ale...

14.6.2010 medvěd:-)

fotky