chat

Akce roku 2010

Náš diář

8. až 17. června 2010

Javorník - Kladsko - Broumov
čtvrtek 10. června, den třetí

      "Třetí den bývává kritický, to si pamatujte, pane kolego," slyším dodnes Zippa. Mám však jiné starosti: Kudy přes Polsko? Nabízí se dvě varianty a nakonec volím na přímluvu Marušky variantu přes lázně v Ladku (Ladek Zdrój). Více přes kopečky, více kilometrů, takže určitě delší, zato horší trasa? Určitě ne, protože cesta vrchem Zloty Stok (Něco jako Zlatá Žumpa:-))), by byla ještě po více hlavní cestě. Spokojen s ranní obhlídkou zámku i města mohu nasnídán vyrazit do kopců na Travnou.

Javorník ve Slezsku - Travná - CZ/PL - Lutynia - Ladek Zdrój - Trzebieszowice - Oldrzychowice Klodzke - Źelazne - Klodzko - Bierkowice - Gorzuchów - Sćinawka Dolna - Srodna i Górna - Tlumaczów - PL/CZ - Otovice - Broumov - Jetřichov - Teplice nad Metují - Adršpach, 100km

      Určitě to znáte: Kopce se sevřou, říčka s cestou zápasí o svůj podíl v nemožně úzkém prostoru, okolní stromy zavazí pekelnému slunci a to už si musí labožit každý. Do toho občas roubenka nesmyslně, ale malebně, vklíněná mezi silnici, řeku či skálu a z cesty se stává pohoda i přes značně stoupací charakter. Když pak kousek nad Javorníkem najdete stejně pitoreskní vápenku, navíc nově a citlivě rekonstruovanou, zastavíte. Voda na dohled, doplnění tekunin nečiní problém, byť první pivko by se už docela hodilo.
      Travná je mezi kopci sevřená neméně, má jednu hospodu (bohužel zavřenou) a tak neoceníte zbytečných tři sta metrů navíc do kopce a dojem spraví až mohutný kostel, který tady snad ani nepatří. A tak makro-fara vedle? Kdo z vás to má?
      Ještěže máme hranice s Polskem. Před čárou otvírá spousta lidí "Sklepy," což jsou obchody, kde vzácně myslí na schvácené cyklisty a chladí plzničku. Kdoví, kdy bude příležitost na další? Stíhám ve stínu i zanedbanou údržbu kola a těším se na Ladek. Jak asi vypadají lázně v polských představách?
      Jednoduše je nenajdete! Cedule žádné, cyklostezka žádná. Pěkně po hlavním tahu. Centrálplac nemohu minout. Zaujalo mne hned za hranicemi, že jsem v jiné zemi. Nahoře převažoval německý (pruský, chcete-li) styl architektury, na náměstí pak Itálie. Proč? Podezřelý "šmak" vzduchu, který znám právě z Itálie a stav domů, který taky ani na náměstí nikdo neřeší. Jasně, ušetřili mraky paskvilů, které nás hyzdí, ale česká zahrádka je česká zahrádka. Dal bych infocentrum, ale nenacházím jej. Źywiec netřeba, Źubr taky ne a tak se snažím chvíli než najedu na hlavní státovku přece jen najít cyklostezku. Marně. Ty existují jen v bezprostředním (chápej do dvou kilometrů) okolí našich hranic. A já si troufal zarýt až ke Klodzku!
      Klodzko! Pevnost podivně visící nad městem, jež ji zatraceně těsně objímá a zase ta Itálie. Malinká změna: Průjezd městem je palermo s italským chaosem a (vinou vedra) hustým vzduchem, nicméně pozitivum by tady bylo: u sebe se ke mně Poláci chovali mnohem ohleduplněji než u nás. Kopec a nepřehledný úsek? Budu se za tím chujem drápat patnáctkou tři sta metrů? V Klodzku ano! Ještě jsem se stačil omluvit mladé sympatické učitelce s uřvanými haranty, že fakt netuším, co hledat pod zkratkou PKS (ani český dres nepomohl...) a raději hledám spíš pocitem než mapou správný směr k Broumovu. Cit byl přece jen přesnější!
      Už nenadávám na propadlé krajnice našich silnic. Už vím, co znamená, když v Polsku ve vedrech teče asfalt (zbavil jsem se ho až na Pecce v tradiční červenozemi:-)), ale nikdo po mně netroubil, když jsem středem míjel ty nejhorší tmavé bažiny. Nebyl čas vnímat okolí, hospůdka, která by zaujala, se také nenašla a já se tak těšil na pivko. Ještě jsem musel přibrzdit před cedulí Tlumaczów a už jsem mířil s radostí k Otovicím na naší straně.
      V tomhle vedru jsem dal šedesát kiláků jen na bidonu! Dokonce ani sympatická šenkýřka v místní hospodě chápala můj požadavek 0,5l alofok - pivo - pivo - znova alofoK: "Proč tam vlastně jezdíte?" Mno, protože jinak bych nikdy přece neviděl Javorník a Broumov!
      A přeci jen. Stojím v Broumově na náměstí a říkám si, že už jsem tady snad někdy musel být. Ano nebo ne? Možná trošku dejá-vu s Lanškrounem, kde se do náměstí šlape velmi podobně, ale jinak nevím. Prazážitky žádné, tenkrát Thájmsy ještě nebyly. V infocentru zkouším dotaz na ubytování a na konec ve mně zraje přesvědčení, že měst jsem si na večer užil už docela dost a raději si dám nějakou pohodu. Vyrážím dále do kopců a směrem na Teplice nad Metují.
      Teplice, nepovedená zkratka v Adršpachu a doporučený hotel, který mne ale nebral. Až moc úslužní a já chtěl pohodu. Volám Charliemu, že i přes stovku v nohách se cítím ještě na Pecku. Fakt jsem s fyzičkou spokojen a věřím si. Vše však dopadá zcela jinak po zjištění, že rodiče Pecku zrovna opustili. A já míjím dřevěnku U Peňáka. Vlastně v pravý čas. Vracím se, komůrka je volná a společnost vybraná, což si medí. Pro dnešek odstavuji kolo, dávám nutnou (a taky zbytečnou) sprchu, abych po večeři ještě znovu vyrazil pěšky do skal.
      Proč si tak nevážím vlastních zážitků? Do skal se mi původně nechtělo a nakonec jsem byl rád, když jsem se prostřílel znovu zplavený k východu. Zapomeňte na prazážitky, představivost se stále vyvíjí a člověk po patnácti letech čumí ještě víc. RomanTyčka hadr! Navíc zkoušíte, co ještě ty nohy vydrží a jak jim dělá ten jiný pohyb dobře. Závěrečná koupel za svitu luny (mno, to majinko kecám:-) ve velkém kamenolomu je třešnička na dortu, kterou si vážně zasloužíte i v dobré společnosti:-)

14.6.2010 medvěd:-)

Ranní Javorník

vápenka za Javorníkem

Ladek Zdrój

Klodzko

Broumov

Ádr