chat

Akce roku 2010

Náš diář

8. až 17. června 2010

Pecka - Kumburk - Pecka
testovací sobota 12. června, den šestý

      Pecku jsem si představoval především jako siestu, pohodu. Plánování jakýchkoli tras mi bylo striktně zakázáno a vzhledem k počtu ujetých kilometrů mnoha z účastníků zájezdu mělo vše siestě naznačovat. Jenže jsme s Charliem za ty roky přeci jen maličko pozapomněli na cestu, která se nám z Bradlece na Lázně Bělohrad tenkrát tak moc líbila. Bradlec byl preventivně Charliem vyhozen z programu: "...poáč tam stejně kromě pár renesančních zdí je vidět úplné hovno," přesto se stalo nejpoužívanějším a nejoblíbenějším sloganem po mnoho dalších kilometrů torzo dopisu ÚV KSČ z pořadu Na Stojáka...

Pecka - Stupná - Nová Páka - Brdo - hrad Kumburk - Klepanda - Újezdec - Lháň - Radim - Dřevěnice - bloudění s Charliem... - Hřebenová cesta - Hřídelec - Lány - Lázně Bělohrad - Bělá u PECKY, 54km

      Avšak jako relativně nejsložitější se nakonec jevila samotná příprava na přípravu. Vzhledem k počtu testovacích kol a lidí již od rána probíhala výstavka s nutným potěžkáním či poklepem na rám. Tak dlouho jsem otálel s rozhodnutím, až na mne zbylo vlastní kolo. Nač si však stěžovat? "Jezdí dobře a čeká nás pohodový výlet," říkám si v domnění, že včerejší palermo dle rosniček nehrozí a jediný větší kopec, který nás čeká, je vlastně jen ten první na cestě do Stupné. Funíme v něm všichni a docela poctivě s tím, že vše dáváme za vinu včerejší Plzničce. Jinak bychom přece byli naprosto ready:-)
      Už minule na podzimní Pecce jsem si labožil nad kvalitním asfaltem přes celou Stupnou a konečně přišla příležitost k jeho vyzkoušení. Až na konci hrozil další výšlap čerstvě posekanou pasekou. Paseka se však zatím stále jeví jako spící muž, zcela nechápající proč a kde to vlastně je. Až k novopackému motodromu však funíme všichni. Proč tudy? Protože: "... březovou alej nesmíme minout, vole!"
      Roubenka v Nové Páce a její Brouček je našim prvním přístavištěm. Někteří řešíme přednost zprava na nedávném sešupu do města, Paseka pak řeší kruháč, který ještě neviděl: "Dal si jej zleva?" Ptám se a Charlie přemýšlí, že Paseka spí už asi dva roky. To je doba, kdy se onen divný kruháč v Páce vyskytl. Až ji někdy pojede Paseka celou po hlavní cestě na Špindl, stíhat nebude už zcela:-)
      Nechme však Paseku a pojeďme dále! Sjezdovkou vzhůru po červené na vrstevnici, která nás dovede k Brdu a prvním skvělým panorámatům: "To jste ještě neviděli ty výhledy z Kumburka!" Nebo to byl, Charlie, Bradlec? Specialistou na zkratky v cestách i pojmech jsem byl doposud já, ale vidím, že Charlie mi začíná statečně sekundovat:-)
      Kumburk dobyt! A to, prosím, za obdivných pohledů ostatních pěších turistů! Jen na věž po schodech vyšlapeme po svých. Přeci jen:-) Výhled za trošku příkoří rozhodně stál a Charlie seznává, že jeho milá je vážně jen kousek odtud. Mnozí neví, zda-li se věnovat focení nebo mutantovi mezi čmelákem a mouchou, jenž se přiletěl výhledem z věže také pokochat, aby Charlie vyhlásil odchodnou a doporučil sklep: "Jo, tam jsem byl, tam to znám, tam si zajdi." Dva odvážlivci (z toho jeden řídký zapomnětlivka) se přece jen v týmu našli.
      Vrátit se k vlastnímu kolu ještě před sjezdem bylo více než prozíravé. Charlie s půjčenou 29 zápasil a přiznávám, že ani mne nijak jeho kotoučové natož brzdy nepřesvědčily. Závěrečnou koncovkou před asfaltem v hloubi lesa pak Charlie pobavil všechny: "No co, potřeboval jsem se přece vytočit!"
      Zastávka na Klepandě nevyšla až tak úplně podle našich představ. Hospoda byla plná, takže aspoň Plznička/Svijany/alofoK a vyrážíme dále: "Hledáme, volové, žlutou značku." Z ní nezbylo nakonec nic a u rozcestí na Lháň nám málem zmizel i Vedoucí, jenž zmerčil, že Železnice a jeho milá je už úplně za rohem:-)
      Šťastně jsme pak dojeli přes Radim až do kempu v Dřevěnici. Tady se už nezměnilo vůbec nic a vzpomínáme oba. Demoverze krematoria vrcholí a pod téměř nefunkčními deštníky dáváme dokonce i oběd. Tak jako tady jsem se u oběda pěkně dlouho nespotil:-)
      Další cesta až tak úplně nevyšla a stoupák z Jičína na Páku se nám nepodařilo trefit. Naštěstí existuje i stará cesta, po které kromě nás projíždí zbloudilý Holanďan. V dobách, kdy cesta fungovala, snad ještě GPS neexistovaly, ne?
      Začíná nejkrásnější, nejfamóznější kus cesty, která se profilem podobá více EKG než obyčejné cestě: "Charlie, vážně se nám tahle červená cesta tenkrát tak líbila?" Říkám si, když podruhé tahám kolo pěšky. Třetí tahání přišlo o chvíli později zcela spontánně a to když začal Charlie křižovat cestu před Jelcinem: "Co to tady předvádíš? Lítáš tady jako Maďar v kukuřici!" Neřekli byste, jak skvěle funguje lidská představivost! O chvíli později sesedáme všichni tři v záchvatu smíchu. Na vrcholu ještě není vyhráno, když Marťas na jedné z odboček stojí coby živý obraz v pozici směrovníku. A jsem znovu Maďar:-)
      Koupálko s čistou vodou u Hřídelce nezaujalo nikoho. Možná vinou přítomných lidí. Co zaujalo všechny podstatně více, byla partička lidí sedící u stolu v řece pod mostem v Lázních Bělohrad a pak - a to především - frkot lázeňského města. Nedivte se, že jsme přeci jen chvíli pobyli na tak strategickém místě.
      Cesta na Pecku sice stoupá, ale s vidinou brzkého cíle nečiní asi nikomu problém. Na chatě čeká zbytek Plzničky, jejíž množství nikdo vlastně neuhodl. Stejně tak jsme si neporadili do páté hodiny ranní (k Marťasově nelibosti) ani s nešťastným hladomorem v Somálsku...

16.6.2010 medvěd:-)

fotky navíc