chat

Akce roku 2011

Náš diář

11. září

      11. září roku 2001 se jednoznačně zapsalo do historie křesťanské části světa, neboť byl napaden muslimskými šmejdy jeden ze symbolů této části světa. Asi si stejně jako já téměř každý dokáže vybavit, co v osudnou chvíli dělal: civěl nevěřícně ne televizi a sledoval začátek třetí světové války. Aspoň mi to v tu chvíli připadalo. Až časem jsem začal chápat, co se vlastně stalo a dával si sled událostí dohromady. Když jsem pak byl poprvé před třemi lety v Amíkově, viděl jsem na vlastní oči místo totální zkázy, byť po dlouhé době. Letos už velká díra zmizela a zůstaly pouze dvě menší ve formě obrovských fontán jako symbol místa a zmaru. Letos jsme v New Yorku na "místě činu" nebyli. I tak jsme ten zvláštní den strávili jinak než obvykle.

      Musím říct, že s odstupem času se stávám vysoce militantním vůči čemukoli islámskému. Tahle víra je jednoduše založena na násilí a boji a už se jednoduše nehodlám smířit s tím, aby v křesťanské části světa jen tak "pro obohacení kulturních hodnot" rostly mešity a další symboly zvrácené víry. Jsem militantní vůči burkám a vůči čemukoli, co islám jen připomíná. Těmhle šmejdům nesmrdí dolary za ropu a nevadí jim je vracet zpět v podobě hlásání nenávisti a teroru. Ne, ne. Vykostit, vyhladit. Jde o stejně nebezpečnou víru jakou byl fašismus a komunismus. Klausismus vyjímečně vynechávám, byť by se pro odlehčení předchozích vět zrovna docela hodil...:-)

      11. září není v Amíkově státem uznaný svátek, nicméně v ten den se něco změní. V televizi ubyde reklam (při večerním dokumentu "Minutu za minutou" zmizí úplně) a přibude solidarity a soucitu. Však fotbal začíná až zítra! Už když jsem stál před hasičskou zbrojnicí pár dní před výročím v Chathamu a koukal na pomník, z nějž čučelo kus traverzy z Dvojčat, bylo štěstí, že kolem neprocházel žádný muslim, poáč bych se tvářil přinejmenším nevrle. Sáhli nám tenkrát na symbol naší civilizace a to se vážně nezapomíná...
      Během dopoledne jsme se sestrou vyjeli na pěší tůru do dun až k oceánu a odpoledne posilněni výtečným obědem jsme vyrazili pro drobotinu do školy. Co s načatým odpolednem? Proč nevyrazit na Monument? Počasí bylo fantastické a daleký výhled dal tušit i siluety "zubů" bostonského Downtownu. Na druhou stranu byl k přehlédnutí celý Cape Cod. Nedivu, že jsem se (pokolikáté už?) úspěšně prostřílel do konce filmu:-) Když jsme slezli z výšky nějakých 100metrů nad mořem zpátky k patě Monumentu, slunce povážlivě končilo svou dnešní pouť a stíny se fantasticky prodlužovaly, zatímco světlo vrhané sluncem získávalo stále krvavější barvu. Když jsem při příchodu domů chtěl vyfotit vycházející měsíc, nezbylo než pár fotek vymazat:-)
      Večer v televizi začal již výše zmíněný dokument "Minutu po minutě," ve kterém se objevilo spousta dosud neodvysílaných (nebo minimálně mnou neviděných) šotů. Čas nemilosrdně odpočítával poslední minuty před pádem jedné z věží a člověk, který těsně u jedné z věží tohle nemohl tušit. Přežil vůbec? Záběry tlakové vlny, následného prachu a nicoty (totální tmy na několik dlouhých minut) musí "dostat" i nějakého otrlého jedince natož nás. Vzpomněli jsme, jak málo stačí k tomu, aby skončila jedna éra. Ta, co přišla před deseti lety, je vlastně jaká?

      Jen tak pro zajímavost: obě letadla, která vpálila do věží, startovala z bostonského Loganu. Obě věže spadly hodinu a dvě minuty po zásahu s rozdílem pár sekund. Šmejdi, kteří navedli letadla na cíle, nebyli žádní přivandrovalci. Nemluvní a nenápadní parchanti, kteří žili tady v Amíkově a ve své nenávisti k režimu, který se jim v podstatě musel líbit, když jej využívali, spřádali pomstu z nenávisti. Říkám, islamaská pakáž je prostě pakáž...

Zbytek fotek tak, jak vznikaly v čase...

Výhled z Monumentu na město a přístav

Základní kameny na schodišti věže Monumentu

Nejbližší okolí Monumentu je fajn odpočinkové místo

Muzeum pod Monumentem, kde se lze dočíst nejen o prvním poutníkovi, ale i historii celého města

Cestou zpátky k domovu