chat

Akce roku 2011

Náš diář

Chatham a Dennis - záchrana i hazard. Jak je libo:-)

      V jednom ze dvou dnů, kdy vládlo počasí jako podle dědy Komárka, jsme s drobotinou a sestrou vyrazili do Chathamu. O místě píšu i v kapitole o cyklotrasách. Zcela právem, poáč v Chathamu kdysi končily koleje a jediný dodnes patrný pozůstatek je nádražní budova. Stojí na původním místě a kromě své dřevěné krásy se opět (tady se mi to stává často:-)) dostávám do filmu. Úplně vidím nějaký western, dusnou atmosféru, kdy z nedalekého saloonu vyrazí vychytralý cowboy, který jde pomstít svého otce. Saloon chybí, ale staniční budova přeměněná v malé železniční muzeum, vyloženě láká. Na nástupišti stojí dokonce vozejk na bagáž a na jediné koleji servisní vagon bostonské drážní společnoisti přes sto let starý. V budově (vstup zdarma) poposedává sympatický dědula, jenž vypadá, že ten poslední vlak snad i zažil. A je na muzeum příslušně hrdý. Nedivím se, byť v naši profláklé drážní republice by sbírka všehomožného byla asi spíše k smíchu.

      Jenže tady jsou lidé na svůj kousek historie hrdí a vzhledem k vrozenému sociálnímu cítění se věnují opečovávání sbírek rádi a dobrovolně. To samé platí vlastně o čemkoli v životě. Tady je přirozené pomáhat, protože jen takto lze tady dojíti k určitému sociálnímu statusu. Tohle je cesta, kam se má jít a ke které je u nás zatraceně daleko. Zase je mi chvíli smutno...
      Plocha bývalého kolejiště se dnes nedá ani tušit. Už dávno byla využita k úplně něčemu jinému. Tady konkrétně ke stavbě budov základní školy nebo hasičské a záchranné stanice. A tady jsem dostal další zásah. Je totiž zcela normální k hasičům zajít a poptat se, zda si otevřené garáže a techniku v nich nemůžeme prohlédnout. Milá průvodkyně se jala své úlohy a s dětmi prolezla vše možné i nemožné. Děcka dostala i hasičský blembák a já si navíc všímal statusu, kterému se hasiči u zdejší společnosti těší. Na mladých pánech v dispečinku bylo vidět, že jsou na svou práci hrdi. Jednoduše prestiž a pro mne další políček s vysvětlením, že je přece normální dětem ukázat, jak vše funguje, poáč nikdy nebudou vědět, kdy hasiče budou potřebovat. Co by se u nás muselo stát stylem socialistického závazku, tady šlo úplně přirozeně. Jsem opravdu rád, že Ameriku poznávám takhle zevnitř. Pěkně mezi lidmi. Říkám si, že tímhle "školením" by měli projít všichni naši troubové...

Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu!

      Velmi návykové je v Amíkově placení všeho kartou. Do určité částky dokonce bez PINu či podpisu a jako u všeho je i tato "procedura" zcela odlišná od té evropsky toporně nastolené. Vše souvisí se vším a neradno se divit, že lidé jsou tady vychováni společností jinak. Takže raději zastaví vaše odjíždějící auto, aby vás upozornili, že jste si na dětském hřišti zapomněli foťák. Nekecám!

      Jedinou činnost, kde potřebujete cash, je hazard. Automaty na fotbal, na baseballový i golfový odpal, na autíčka, na řízení loděk a podobné píčoviny prostě potřebujete čtvrťáky. Za ten si nic jiného asi nekoupíte než pár žetonů a pocit chvilkové výhry. V Dennisu jsme jedno takové "doupě neřesti" navštívili a pochopil jsem, že existijí i výherní automaty. Ne ten náš český humáč. Prostě, aby člověk znovu přišel, musí si něco odnést. Aha, u nás to jde vlastně i bez toho, že?
      Šlo především o zábavu pro drobotinu a tomu bylo "doupě" i příslušně uzpůsobeno. Žádný dusný až hustý všudepřítomný puch sexu. Pohoda. Tady se nerozlišuje, tady si děti (v doprovodu rodičů pochopitelně) mohou zvýšit svou šikovnost. Máme tři děti, pro vzájemnou soutěživost tak akorát:-)

Zbytek fotek které se logicky jinam nevešly...

Nádražíčko vystřižené jako z westernu jsem obdivoval především já. Pak děti, které všechna ta hejblata zaujala maximálně (zde běžně k osahání) a pak ta obrovská prolézačka, která víc než před stoletím sloužila jako služební vagon:-)

Záchranářská stanice v Chathamu, pohoda, můj respekt a nadšení dětí. Tady to umí!

Městečko Dennis má na svém území trpěnou hernu. Zapomeňte na svítící neony. Ty tada nesmí mít. A na zlodějinu našich automatů zapomeňte taky. Tady jde o výhru klienta! Navíc za budovou byly formule pro malé i velké nebo třeba také odpaliště golfu. Odpaliště na baseball bylo hned vedle parkoviště. A lodičky u minigolfu? Inu, ty nejvíce braly maminku a strejdu Honzu:-)