chat

Akce roku 2011

Náš diář

Opičky naší babičky

      "... zkuste to bez drátů, milý Marconi!" Citát z Cimrmana, jenž jsem si musel připomenout stejně jako fakt, že právě tady na Cape Codu procházely první evropské kolonizační snahy. Nelze se pak divit, že leckteré to profláklé "nej" je k nalezení právě tady. Nevěříte? Taky jsem zíral, co dalšího mi teprve třetí pobyt v okolí Provincetownu odhalil z bohaté historie kraje, do kterého by to zřejmě vůbec nikdo neřekl. A proč ty Opičky naší babičky? Jednoduše proto, že mám pár střípků, které mne překvapily, oslovily, umravnily a v mnohém zatraceně poučily...

Marconi point

      Výše píšu, že tady bylo všechno tak nějak poprvé. Nelze se divit, že stejně poprvé tady (a tím se vracím k úvodu) došlo k prvnímu spojení britského krále s americkým prezidentem. Milý Marconi to skutečně vyzkoušel bez drátu a první stanice v Zálouží stála právě v nedalekém Wellfleetu. Památník stojí kousek vedle (eroze stanici dávno vzala do oceánu stejně jako rychlost čtyři slova za hodinu - ty byl fičák:-))), nicméně jsme se na stejném místě vyskytli dvakrát. Poprvé s drobotinou, kdy počasí stálo za prt a po druhé jen se sestrou, když jsem nakonec jen já vystartoval z auta se svým foťákem a viděl naprosto fantastickou atmosféru moře schovaného na pokraji mlhy, nebe i pevniny. Fantastické!

Zbytek fotek které se nějak jinam nevešly. I s příběhy...

WELLFLEAT, á jedno z dalších míst, kde jsem ještě nebyl. Řekli byste, že míst u oceánu jsem viděl více než dost. Inu, možná. Tohle bylo vysoce specifické. Tady jsem totiž konečně zažil místo, kde je na pláži hlava na hlavě. Tedy skoro. Vzhledem k množství místa všude kolem se tady suchozemci krutě známá situace z Chorvatska stát nemůže. Bylo fascinující, kolik lidí stále mělo potřebu využít každé chvilky, kdy to ještě šlo a vrhalo se do vln. Nikde jinde už jsem takové množství lidí nezažil. Není to paráda?

A propos, děti! Fotit pláž zajímavě je nepříjemný problém. Celé to fantastické "3D" všude kolem se ani do jinak velkorysé optiky zrcadlovky jednoduše nevejde. Děti se pak stávají skvělým objektem, který jinak nicneříkající záběry dokáže vysvětlit. Ale zklamání z fotek z pusté pláže zná asi kdekdo z vás...:-)

Farmářské dny v Truro. Nejenže na nich můžete pořídit domácí suroviny (což tady evidentně podle zájmu také frčí), ale farmářské dny jsou i skvělou příležitostí, jak se děti mohou potkat s domácími zvířaty. Takové příjemné minizoo...

Kinderparty. Pro některé třeba i důkaz, že rodina žije všude. A i já jsem vtrhl (jsa pochopitelně pozván) na kinderparty, kde šlo o oslavu narozenin. Nebo spíš o to, zabavit je. Všichni jsme veselí a hraví, děti neméně a každá bžunda, která se pro ně uspořádá, je jednoduše správná. A fantastická zároveň:-)

A propos, byl to můj předposlední den v Amíkově. Takže další párty byla ještě doma. Navíc se hrál první "ostrý" zápas NFL. Z večera už fotky nemám, poáč hlavní hvězdou jsem byl já. Prý...:-)