Amerika 2011 - Veteráni a fregaty

<<< Cape Cod 2011 >>>

FREEDLAND.cz W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í chat <a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=21809">Chatbox weblight.cz</a> Akce roku 2011 Náš diář	Veteráni a fregaty aneb Vcelku povedený den na kole Nijak výrazně se mi na kolo nechtělo. V zemi neomezených možností mám však tu obrovskou výhodu, že vrozená lenost je okamžitě odhalena. Totiž mou skvělou sestrou. Nechtělo se mi, přesto jsem vyrazil. "Co tak dneska dát?" Říkám si a stejně jako obvykle přes hlavní obchodní ulici mířím ke zdi. O té píšu jinde. Zkontroloval jsem jen letmo její stav (příliv/odliv) a kolem území, kde žijí lvi (pláž, kterou si buzny drsně uzurpovaly a osamělým heterákům neradno vstupovati), jedu dále směrem na mořskou pláž Herring Cove... Nezvyklé hemžení na Herring Cove mne přesvědčuje, že na jinak tuctovém parkovišti u pláže se něco děje. Aby taky ne! Všude kolem odpočívají vymazlení miláčci svých majitelů. Od relativních zakulacených (a ještě starších) mimoňů všude kolem vidím ostré hrany nekonečných korábů, které pamatují začátky Elvisovy éry. S úctou si je prohlížím a musím říct, že hrdost majitelů strojů, které už dávno neměly být, je na celém světě úplně stejná. Vykoukal jsem se, zastřílel jsem si a vydal se na další cestu do dun. Oblíbenou kratochvíli v cyklostezkách jsem prodloužil ještě dále po staré Route6 až kdesi do jižního Trura. Byl jsem se ségrou domluven, že ji navštívím v její "uklízecí" práci, ale totálně jsme se minuli. Nezbylo než se vydat zpátky do Provincetownu, kde mne čekalo (aniž bych to však předem tušil) další milé překvapení. Bylo mi divné, že tak velké množství lidí se houfovalo až na konci přístavního mola. V místě, odkud se obvykle odjíždí fastferry do Boston stál party stan a lidí, kteří by fast-ferry naplnily hned několikrát. Tak, sakra, co se děje? Pochopil jsem záhy, když jsem se začal dívat stejným směrem jako ostatní. Do zálivu. Jako velká nápověda byla jedna z fregat přistavena přímo pod námi, byť vinou odlivu byla o mnoho níže než aby její majestátnost vynikla. Obdivoval jsem fortel majitelů, kterým nečiní nejmenší problém vyznat se ve změti všech lan a stěžňů. A tak jsem se koukal na fregaty všech možných velikostí a výbav. Nejprve se jen tak promenovaly před molem. Netušil jsem, že se nás v podstatě jenom navnadit k dalšímu sledování. Občas proplula i raritní plavidla a teprve k večeru se ty nejkrásnějsí fregaty odpoutaly z bezpečných vod přístavu, vytáhly na své stěžně plachty a pustily se do vln zálivu. Jo! Byl to zážitek! Dokonce jsem si musel odskočit domů vyprázdnit kartu ve foťáku, abych se co nejrychleji vrátil a sledoval celou tu nádheru až do večera:-) Zbytek fotek které se pochopitelně jinam nevešly... Fregaty. Záměrně začínám logotypem. Který, kua, vyberete? Já jsem naprosto mimoň:-)
Poslední aktualizace:

Cape Cod 2011

FREEDLAND.cz
W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

chat

Veteráni a fregaty
aneb Vcelku povedený den na kole

Nijak výrazně se mi na kolo nechtělo. V zemi neomezených možností mám však tu obrovskou výhodu, že vrozená lenost je okamžitě odhalena. Totiž mou skvělou sestrou. Nechtělo se mi, přesto jsem vyrazil. "Co tak dneska dát?" Říkám si a stejně jako obvykle přes hlavní obchodní ulici mířím ke zdi. O té píšu jinde. Zkontroloval jsem jen letmo její stav (příliv/odliv) a kolem území, kde žijí lvi (pláž, kterou si buzny drsně uzurpovaly a osamělým heterákům neradno vstupovati), jedu dále směrem na mořskou pláž Herring Cove...

      Nezvyklé hemžení na Herring Cove mne přesvědčuje, že na jinak tuctovém parkovišti u pláže se něco děje. Aby taky ne! Všude kolem odpočívají vymazlení miláčci svých majitelů. Od relativních zakulacených (a ještě starších) mimoňů všude kolem vidím ostré hrany nekonečných korábů, které pamatují začátky Elvisovy éry. S úctou si je prohlížím a musím říct, že hrdost majitelů strojů, které už dávno neměly být, je na celém světě úplně stejná.
      Vykoukal jsem se, zastřílel jsem si a vydal se na další cestu do dun. Oblíbenou kratochvíli v cyklostezkách jsem prodloužil ještě dále po staré Route6 až kdesi do jižního Trura. Byl jsem se ségrou domluven, že ji navštívím v její "uklízecí" práci, ale totálně jsme se minuli. Nezbylo než se vydat zpátky do Provincetownu, kde mne čekalo (aniž bych to však předem tušil) další milé překvapení.
      Bylo mi divné, že tak velké množství lidí se houfovalo až na konci přístavního mola. V místě, odkud se obvykle odjíždí fastferry do Boston stál party stan a lidí, kteří by fast-ferry naplnily hned několikrát. Tak, sakra, co se děje? Pochopil jsem záhy, když jsem se začal dívat stejným směrem jako ostatní. Do zálivu. Jako velká nápověda byla jedna z fregat přistavena přímo pod námi, byť vinou odlivu byla o mnoho níže než aby její majestátnost vynikla. Obdivoval jsem fortel majitelů, kterým nečiní nejmenší problém vyznat se ve změti všech lan a stěžňů.

A tak jsem se koukal na fregaty všech možných velikostí a výbav. Nejprve se jen tak promenovaly před molem. Netušil jsem, že se nás v podstatě jenom navnadit k dalšímu sledování. Občas proplula i raritní plavidla a teprve k večeru se ty nejkrásnějsí fregaty odpoutaly z bezpečných vod přístavu, vytáhly na své stěžně plachty a pustily se do vln zálivu. Jo! Byl to zážitek! Dokonce jsem si musel odskočit domů vyprázdnit kartu ve foťáku, abych se co nejrychleji vrátil a sledoval celou tu nádheru až do večera:-)