chat

Akce roku 2012

Náš diář

Náš ski.jídelníček

Sobota:
  - balíček na cestu
Co vidíš? Tak vidíš...:-)

---

od soboty 6. do neděle 15. ledna

Konečně Ischgl!

Bylo to skutečně vynikající ráno! Sice jsme vstávali za tmy, ale chvíli po budíku přichází nejvíce očekávaná zpráva od Zippa: Dle ÖAMC je cesta do Ischglu z Kapllu otevřená!!! Stejnou zprávu jsme obdrželi od řidiče auta, které skvělou novinu jelo ohlásit až k nám na Oberhaus. Řetězy poprvé zmizely z našich kol a CK Martin peláší včera beznadějně zavřenou cestou plnou tunelů vstříct středisku, kterého jsme se nemohli dočkat. Jak řekl Charlie: Je nejvyšší čas ukončit tréninkovou část zájezdu a pustit se do boje. Čeká nás 236kilometrů sjezdovek a 44 lanovek!

SkiItinerář: (Kappl / Ischgl) - A2 - (Pardatschorat 2624) - 6 - (IDALP) - B2 - (Švýcarsko) - 72a - 64 - (Alp Trida Eck) - O1 - (Greitspitze 2872) - 14b - D2 - (Inneres Viderjoch 2704) - 21 - D1 - (Palinkopf 2864) - 40 - (GampenAlp 1975) - E4 - (Palinkopf 2864) - 21 - D1 - 21 - 23 - C2 - 24 - C1 - (IDALP) - B8 - (Pardatschorat 2624 - obědpauza) - 6 - (IDALP) B5 - 6 - B2 - (Viderjoch 2732, Švýcarsko) - 62 - 62a - (Alp Trida 2263) - N6 - (Alp Trida Sattel 2488) - 69a - N5 - nechutný traverz Alp Trida Eck - O1 - (Greitspitze 2872) - 13 - (IDALP) - B8 - (Pardatschorat 2624) - 5 - 1 - 1a - Ischgl

      Během několika málo minut jsme se ocitli na jedné ze střech Alp. Auto jsme odstavili hned na začátku Ischglu a do horních pater vyrazili o poznání modernější čtyřkabinkou na vrchol Pardatshoratu s jeho majestátní moderní chatou Pardorama. A už odsud byl výhled naprosto uchvacující. My jsme snad uprostřed Alp, to není možný! Kam se podíváš, samé vrcholky a nikde o nic vyšší než jsme my! Hlavní překvápko přišlo však ještě o chvíli později. To když jsme sjeli po modré šestce do IDALPu, což je centrum celého skiareálu. Mraky širokých perfektně upravených sjezdovek různorodých tipů, kilometry volného terénu a mnoho dalších opiček. Naše nadšení neznalo mezí:-)
      Vrháme se střemhlav dalším lanem k hranicím Rakouska se Švýcarskem. Rakouské středisko Ischgl je totiž propojeno se Švýcarským Samnaunem. Hranice je nepatrná a vlastně jen velmi špatně se odhaduje, na které straně zrovna lyžujeme. Schengen ani passporty se tady naštěstí neřeší. Propojení obou středisek naopak přináší jen pozitiva pro nás měkké lížaře, kámo vole. Sjezdovky jsou fantasticky upravené a vlastně nás jen překvapuje, že je tady o poznání méně sněhu než v Kapplu. Naopak si lebedíme nad prostorem a různorodostí terénů. Dneska poprvé byla nabourána má představa o nepřekonatelnosti Zillertal areny. Tohle je mnohem více kompaktnější a více se tady toho také nabízí!

"... teda takhle v lehkém podřepu mi mé koleno říká, že jsem pěkný magor!"

      Je jasné, že nasazené tempo nemůže vydržet ani kůň natož medvěd. První den na Ischglu byl věnován poznávacímu zájezdu ve stylu "Urvi, co dokážeš!" Takže jsme se přesouvali od sjezdovky na sjezdovku, nejlépe černou a černější. Šílenci Marťas a Charlie si užívali volných terénů. Přesto si myslím, že tolik kárvových oblouků, kolik jsem dal za pouhý jeden den tady v Ischglu jsem jednoduše nedal za celé předchozí dny. Jakákoli příležitost prosvištět modré či červené sjezdovky mne přiváděli do extáze a vraceli do hry. Ano, to je můj šálek kávy a jsem připraven v tomto směru zítra prudit. Asi pochopíte, že tak ďábelský itinerář nás totálně zničil, až mi bylo sakra líto Radky, když už při zpáteční cestě padala totálním vyčerpáním. Byl jsem na tom velmi podobně...
      Samostatnou kapitolu si zcela určitě zaslouží Pardorama. Moderní budova hotelu s koncovou stanicí kabinky ve fantastické nadmořské výšce s ještě lepším výhledem nabízí služby nám měkkým ližařům i snowbordelákům. Fantastický futuristický interiér dává vyniknout zvenku i zevnitř okolním horám. Skleněné je na budově snad vše a světlo prochází celým objektem. Byla radost tady pobejt a dát si své polední pivko. Nedaleký rozcestník při našem příjezdu stál zoufale osamocen, zatímco nyní po poledni je obklopen lyžařskou výzbrojí i lidmi kolem stolů. Venkovní posezení je elegantně doplněno lehátky. Vážně je tady moc příjemně a není divu, že právě tady vznikla většina fotek...
      A co večer? Klasika. V troubě bylo opět nakonec úplně něco jiného než v jídelníčku. Totiž riziko. Povečeřní krize byla zažehnána až kolem osmé večerní, kdy se stůl znovu zaplnil nad karetní hrou. Na Kapplem mezitím padl inverzní příkrov smogu či mlhy zatímco kolem nás je jasno a vidět je opět všechno horstvo kolem.

"... nemáš červeného svrška? Ne? Tak to jsem tím pádem prohrál...!"

Jak tak tady kolem sebe koukám, dneska tady všechno chcíplo. Poprvé jsme měli obědovečeři podle jídelníčku a poprvé jsme se rozdělili na dvě sekce. Zatímco první se podle všeho s úspěchem ulyžovala k smrti, ta druhá (Radča a já) jsme dnes jeli na pohodu. Dopoledne jsme strávili společně, ale po obědové pauze jsem věděl, že tělo by asi další nápor s klidem vydrželo. Jenže se mi už nechtělo objevovat další a další nové zákoutí lyžařského areálu. Nechtělo se mi ani zbytečně ztrácet síly a trápit se na černých sjezdovkách. Chtěl jsem prostě jen pilovat kárvové oblouky. Kór, když na mne (díky!) vyšlo modré Listí a já objevil během dopoledne další jejich báječnou vlastnost. Totiž hravost:-)

SkiItinerář: (Kappl / Ischgl) - A2 - (Pardatschorat 2624) - 6 - (Idalp) - B1 - 8 - B1 - 8 - B2 - (Viderjoch 2732, Sui) - 62 - 62a - (Alp Trida) - N2 - 65 - 65a - N6 - 69b - (Alp Trida) - N1 - (Viderjoch 2732) - 12 - (Idalp) - 2a - C4 - 6 - B5 - 6 - B8 - (Pardatschorat 2624, obědová pauza) - 6 - (Idalp) - ...
sekce měkkoňů: B1 - 8 - B2 - 10 - B3 - 12 - B2 - 10 - B1 - 8 - (Idalp) - B8 - (Pardatschorat 2624) - A2 - Ischgl (a stejně jako sekce drsoňů návrat na základnu)
sekce drsoňů: B3 - 72a - (Alp Trida Eck) - O1 - (Greitspitze 2872m) - 15 - 22 - D1 - (Palinkopf 2864) - 40 - (Gampenalp 1975m) - E4 - 20 - 23 - C1 - (Idalp) - B2 - (Viderjoch 2732) - 62a - (Alp Trida 2263m) - N1 - 10 - (Idalp) - B8 - (Pardatschorat 2624m) - A2 - (Ischgl)

      Určitě nemá smysl opakovat, že jsme si všichni báječně zalyžovali. Počasí bylo na jedničku, byť pocitově teplotu srážel vítr. Já si objevil modré Listí a jejich hravost na dokonalých sjezdovkách. Z těch jsme byli unešení všichni, protože oproti včerejšku se mnohé výrazným způsobem rozšířily a některé z dálnic mne jasně přesvědčily, že loňská Zillertal aréna dostala kvalitnějšího konkurenta. Tady si skutečně se sjezdovkami museli od včerejška neuvěřitelně vyhrát. Však i díky jejich rozšíření zřejmě vydržely podstatně déle než včera. I tak jsme lyžovačku dovolenkově poprvé zkrátili pouze do třetí hodiny (ale začali jsme skutečně prvním lanem o půl deváté!), přičemž sekce měkkoňů, kam počítám i sebe, se na parkoviště dopravila zpátky zezhora kabinkou...
      Naprosto příšernou zkušeností bylo chování přivandrovalých rusáků. Svým rustikálním (byť na oko záměrně přepychovým) zjevem a zmalovaností bab je poznáte už zdaleka. Blízká setkání pak končí totální rozladěností jejich odporným hrubým chováním. Tuhle skvadru novozbohatlíků beru jednoduše jako vyslance své země a podle nich soudím všechny. Rusák je hovado prosté rozumu zato s neuvěřitelně nabubřelým rádobymocenským egem. Holt bylo třeba toho tupého rusáka vyrazit zpátky ven ze dveří hajzlu, aby si to pamatoval. Nebo snad má rusák vždy přednost? Naopak ruské dámy nám připravily nejednu komickou chvilku, poáč opravdu nemají vkus. Pro rusáka to však urkitě stačí:-)
      Před nástupem na lyžák jsem pořídil blembáka, aniž bych tušil, že všechny jeho výhody vzápětí poznám. Odstranění problému se zimou jsem zaznamenal záhy, srážka se starým pánem v U-rampě (ano, čtete dobře) byla také v pohodě. Jednoduše se ty naše oblembákované kokosy sčutly, tupě to zadunělo, vstali jsme oba a jali se bez ztráty kytičky pokračovat v krasojízdě. Ano, byl to fakt dobrý nápad blembáka pořídit...:-)

Sakra, jak jsem se rozepsal, úplně jsem přehlédl, že všichni ostatní po večeři odpadli...

      A propos, kdo by to po večeři řekl. Všichni odpadlíci se začali postupně probouzet a srocovat kolem herně-jídelního stolu někdy kolem deváté hodiny. Jaké bylo překvapivé zjištění, že po čtvrté hře je již po půlnoci. Úprk do postelí byl okamžitý. Ovšem pozor! Charlieho karetní hra došla dalšího drobného zdokonalení a navíc dostala konečně i své jméno: Lumbumba!

Ischgl i Kappl v jeden den? A proč ne!?

Dneska se jasně ukázalo, že ne vždy se podaří vybrat správné místo k lyžování. On už ranní fičák za okny našich ložnic leccos naznačoval. Ischgl byl celkem ještě v pohodě. V okamžiku, kdy jsme vyjeli čtyřkabinkou na Pardoramu, bylo jasné, že se i mistr tesař občas utne. Bublina nahoru nejezdila (a během dne se nic nezměnilo), foukal drsný vítr, který vytvářel neviditelné sněhové jazyky kryté mlhou, že by i Rákosníček pukal závistí...

      V podstatě jsme se nehnuli z Idalpu. Nejezdilo jediné lano na hřebeny, jen kabinky a i z nich jedna (pro osm ližařů) před polednem dojezdila. Dřeli jsme stále pouze D8 a 8 do doby, než Charlie přišel s nápadem, že sjedeme až do Ischglu. Jak se ukázalo, nebyl to zdaleka ojedinělý nápad a dálnice číslo jedna byla beznadějně zaplněná kuželkami.
      Baras přišel ráno s nápadem, že do boje poprvé nasadí své Kneissely. Vlastně to bylo úplně jedno, protože v těchto podmínkách šlo všechno špatně. Samozřejmě si je nemohl vynachválit, jen tím troštičku zkomplikoval situaci, neboť do jistoty vytáhl nahoru i charlieho Dýňašťáry. Dole v Ischglu se nám všem nějak nedařilo přijít s kloudným nápadem, naštěstí vedlejší osmikabinka nám nezůstala dlouho utajena. U ní jsme objevili i spojovací tunel s třetí megakabinou, takže bylo vlastně úplně jedno, kterou sjezdovkou či lanem jsme se přemisťovali. Osmikabinku do Idalpu jsme dali jednou, i přesto nezklamala a svým stylem jízdy si vykoledovala titul nejPOMAlejší kabinky na celém světě.
      V tom sajrajtu se nám měkkoňům jezdit nechtělo, reštika byla beznadějně nacpaná a tak padl jasný pokyn: Mizíme. Druhá jízda dolů do Ischglu se stala rozlučkovou. Družstvo drsoňů se nechalo vyložit v Kapplu a jak se ukázalo, byl to vynikající nápad. Lyžníků i snoubordelu minimum a oproti Ischglu dokonalé azúro. Jen vítr troštičku sral, ale při těch prázdných pláních? My měkkoni jsme mohli dole jen tiše závidět. Za trest jsem se vyslal alespoň naproti na ski-zkratku. A prostřílel jsem se na konec filmu...:-)
      Nelze se divit, že družstvo drsoňů dorazilo z nedalekého střediska nadmíru spokojené až vysmáté. Základ kvalitní večeře obstarala už před naším odjezdem paní Laštovičková a snad ze zcela pochopitelných důvodů jsme si jej nechali jako závěrečný hřeb zájezdu. A večer? Baras šel srovnávat své pádem pochroumané poprsí a my ostatní zahájili rozlučkový večírek pásmem vzpomínkových fotek. Nejen na tento týden, ale také na předchozí lyžařské taškařice. Větší část večera samozřejmě vyplnila tolik osvědčená Lumbumba...

"Pájo, víš ty vůbec, že jsi tady měl dvě funkce? Kromě baviče jsi byl navíc i ekologickým pracovníkem..." (Radča)

medvěd:-)

zbytek fotek

čtvrtá lyžovačka - konečně Ischgl!

Druhý a stejně famózní Ischgl. Jediné, co mi zkazilo náladu byl fakt, že mobil (Samsung Galaxy Note) fotí lépe než kdejaký kompakt. Skládání panoramat nevyjímaje...