chat

Akce roku 2012

Náš diář

line up

od čtvrtka 12. července do neděle 15. července

Colours - den první - čtvrtek

Už v pozvánce (viz níže) jsem kamarádům sliboval, že Coloursy budou v roce 2012 hustě industriální, což může znamenat exkluzivní zážitek nebo taky mega průser. Bohužel Zlatuše Holušová není zárukou ani jednoho a přirozeně kolísá pěkně ode zdi ke zdi. Jenže já jsem přesto natěšen! Dokonce i socka, která mne přiváží na zastávku Důl Hlubina je poprvé za svou existenci mezinárodní a hlásí "Next stop: Důl Hlubina. Main entrence to Festival Colours of Ostrava." A přesně tam vypadává v předvečer čtvrtku do podchodu téměř celá "kachní" tramvaj. Množství návštěvníků mne už tady překvapuje, přičemž ještě více udiven budu za malou chvíli. A nejen lidmi! Má sanice, jak se ukáže, zůstane propadlá ještě několik následujících hodin. Vítejte v areálu Dolních Vítkovic!

Trocha historie nikoho nezabije...

      A propos, co jsou to ty Dolní Vítkovice? Tak to vím náhodou naprosto přesně! První hutě na výrobu železa na Ostravsku byste museli překvapivě hledat v oblasti Frýdlantu nad Ostravicí a kolem Čeladné. Především v Podolánském údolí. Jsou to náhody, což? Moc pěkně se nám všechno propojuje:-) Jenže výroba železa v Beskydech měla jednu obrovskou nevýhodu - spotřeba dřeva, pomocí kterého se v horách kula ocel, byla enormní. Přišel však objev černého uhlí klimkovickým mlynářem pod Landekem, kde dodnes nad řekou Odrou můžete vidět na povrch vystupující sloje s černým uhlím, a odtud byl už jen kousek k výběru vhodného místa. Tím se ukázal právě prostor dolních Vítkovic, kde Olomoucký arcibiskup založil v roce 1828 Rudolfovu huť. Její název je na počest panovníka:-)
      Jenže církev je smutný feudál, který umí podnikat maximálně tak s odpustkama (i proto jsem proti tzv. "návratu" majetku církvím, ale to tady nepatří...) a už o tři roky později přichází kapitalista Rotschilld a olomouckého arcibiskupa ochotně zbavuje nechtěných majetků:-) A konjunktura začíná! V Evropě se začínají budovat železnice a k tomu je třeba železa až až. Rudolfova Huť byla přitom první v celém Rakousku-Uhersku! Výhodná poloha u vody (řeka Ostravice) i uhlí způsobí, že zemědělská oblast se během pár desetiletí změní k nepoznání. Přesný rok si nepamatuji. Jen tuším, že rok 1996 byl tím zlomovým, kdy vítkovická vysoká pec vyhasla definitivně. Nastalo období nikoho (divoké provatizace) a než někdo stačil zaregistrovat, kolik vytěžitelného železa je v Dolních Vítkovicích, přišel nový majitel Vítkovic pan Světlík (srovnání s Baťou sedí jen částečně, pan Světlík nezačínal na zelené trávě...:-), který se ukazuje jako velmi osvícený majitel a nevídané investice do průmyslového areálu začínají...

Vzhůru dolů mezi trubky!

      Právě pan Světlík Zlatuši areál navrhl. Ona si však při své inteligenci nedokázala v železných rozvalinách festival moc představit, nicméně po devíti měsících vstupuji na místo, které znají naši dědové a tatíci výhradně coby továrnu. My ji budeme časem říkat Vědecké muzeum a snad také Památník industriálu. Už od prvních minut absolutně nechápu, čím mohla vyhrát Plzeň v soutěži Hlavní město Evropské kultury. A nebo v porotě sedí pitomci. Vstupuji do areálu, kde hned na začátku odpočítavají obrovské hodiny čas do startu fesťáku. Mám tedy více než hodinu čas na kochajdu. A vnímat rozhodně je co! Hned na začátku musím zmínit pohodovou ochranku a milé hostesky. Věc v Ostravě doposud nevídaná stejně jako program v ceně. Ještě aby ne, když na místě chce Zlatuše i bez Björk 2100 peněz. Není však problém ušetřit. Lidí s lístkem na prodej je dost a za 1500 jsem uvnitř i já. Vida, dokonce dostávám i plátěný obojek. A pěkný!
      Prostor před hlavní stagí se nedá popsat jinak než MEGA. Mega prostor mi asociuje Strahovský stadion a původní Předhradí se do něj vejde minimálně dvakrát. Možná i třikrát. Velikost samotné hlavní stage mne také ohromuje. A to si myslím, že jsem u nás viděl už leccos. Na obrovském place mne však nemá šanci nic udržet. Jsem mnohem zvědavější, jak říkal Pavel Krejsa, na ty trubky všude kolem a vyrážím do hloubi železobetonu. Spíše železo než betonu.
      Především musí každého ohromit velikost celého areálu. Jsem místní, přesto jsem jeho velikost absolutně podcenil. Čísla jsou marná stejně jako trapné pokusy zachytit areál na fotkách. Nejde to! Tohle, kámo vole, prostě musíš vidět. Mezi trubky a budovy ocelového města valem postupují úspěšné pokusy o renovací areálu, takže mnohde se rzí trubek a stavení skvěle koresponduje nová kostková dlažba. Kam kostky ještě nedorazily, dorazil štěrk, takže bahenní lázně lze snad s jistotou vyloučit. Nezbývá než se kochat všudepřítomným industriálem. Nejsem zdaleka sám, kdo neustále čučí do nebe a je nastalým pohledem fascinován. S přicházejícím podvečerem navíc začíná celý areál různobarevně svítit. I duha po dešti se přidá! Že by zvláštní objednávka? Jsem unešen ještě víc.
      Procházím dlouze a jednu z širokých "ulic" ihned nazývám First Avenue. Netypickou, velkou, dlouhou a naší ostravskou. V podstatě ale srovnání s New Yorkem docela sedí. Další scény "objevuji" až na druhém konci areálu. Vedle plynojemu a uprostřed obrovských trubek umístěnou Ostravar Czech Stage a kousek blíže k zastávce tramvaje pak OKD Fresh Stage. Ta je přímo v areálu prohlídkového okruhu vysokých pecí a je zastřešena plátěným přístřeškem i pro diváky s industriálními tribunami všude dokola. Znovu povadla má sanice a tady už musím telefonovat, poáč množství nečekaných zážitků je extrémní. Sakra, copak tohle skutečně nechce vidět nikdo z mých kamarádů??? Užívám prvního koncertu Pub Animals, kterým věřím, že umí dobře chlastat i hrát:-) "Vyrábí" typickou popinu, která nenadchne ani neurazí, ale díky jejich nasazení a mému natěšení na mjůzik se i já pohybuji v rytmu raegee...:-)
      Další "vynález" přichází vzápětí. Po první dávce hudby jsem jakš takš srovnal sanici a jako správný zvědavec mířím k bývalému plynojemu. Babalet dávám jen zkusmo a v podstatě už asi na celý set nemám. Nevadí, zážitky mne čekají i dále. Už podejít samotné vysoké pece je pro mne okamžik k sesazení sanice směrem dolů. Hned vedle však vidím plynojem (dneska již GONG) a vstupuji. Vstupuji a už od prvních okamžiků cítím, že jsou místa, kde jsem ochoten se hlásit ke svému městu. Architektu Kotasovi se neuvěřitelným způsobem podařilo napasovat kulturní stánek dovnitř kulovitého prostoru. Fantasticky zvolené materiály (sklo, beton a ocel, jak jinak) dávají vyniknout nejen budově samotné, ale i jejímu okolí. Zvenku i zevnitř. Plynojem zastavěl, ale taky odlehčil. Možná zrovna jednou tato stavba bude vyhodnocena jako jeho nejvýznamnější. A já znovu děkuji panu Světlíkovi za jeho velkorysost. Tohle je BOMBA!
      Kochám se a dávám pivko. Zároveň nacházím místo, kam se bude dát i v dalších dnech sednout a vypsat se ze zážitků. Dneska však není přístroj a navíc se chystají další kulturní zážitky. Hned tím dalším měl být Rufus Wainwright and his Band, který mne však jen přesvědčuje, že stejně jako neumí Zlatuše webové stránky, neumí ani vybírat své hosty. Možná se tenhle namyšlenec někomu zamlouval, ale já jsem asi už moc zmlsaný. Tohle vážně nebrat! Raději pro sebe "vynalézám" další (druhou největší) stage hned vedle a absolutně nechápu, kam ještě může celý areál dosahovat! Zkouším Kronos Quartet, ale ten vážně není mým šálkem kávy. Stmívá se a mne začíná bavit spousta nových barev industriálu, absurdnost Camel pláže a přilehlého bazénku pod dalším železobetonovým blokem a jdu se raději připravit na další hudební zážitek.
      Jsem zpátky na Ostravar Czech Stagi. Chystá se Vlasta Redl. Jaký bude, říkám si. A sakra, te byl! Hraní jej stále baví a aranžmá skladeb, které dal, se mi moc moc líbily. Ani tak lidový, jako výrazně rockový. Měl být sladkou tečkou dnešního dne. Vždyť zítra je třeba jít do továrny. Ale hned vedle začínají preludovat islandští Hjaltalín. Intro koncertu je nadmíru zajímavé. Hlas plnější než Bártův! Leč třetí skladba je stejná jako první a já začínám zívat. Kdepak, tihle trollové mne pozitivně neinfikovaly, jen způsobily odjetí tramvaje. Pěšky nakonec dojdu až k ČEZ aréně, kde se nechávám dobrovolně pohltit přeplněnou kachnou a dojíždím ve dvě ráno domů...

Musím konstatovat, že první den Colours byl pro mne nadmíru pozitivní! Nový areál (za který však Zlatuše nenese zodpovědnost) byl výzvou a jak se ukázalo, nebyl jsem zdaleka sám, kdo byl zvědavý jako opoce. Množství lidí, kteří se tady ve čtvrtek vyskytli, byl naprosto nevídaný. Oproti Zlatuši si však nemyslím, že se tady vejde padesát tisíc lidí. Navíc se tady nacházejí tři naprosto zbytečná úzká hrdla, která mohou přinášet krizové stavy stejně jako lávky přes řeku Ostravici. Vnímavý divák totiž rychle zjistí, že zátarasy mohly být mnohde podstatně velkorysejší. Jenže to by pak musela i ochranka více fungovat. Přesto všechno si po prvním dni myslím, že kdo zažije letos ještě nepředělaný areál Dolních Vítkovic, zažije něco, co už v Ostravě není dlouho k mání - původního ducha Stodolní ulice...

... a takhle jsem na vás na první industriální Coloursy zval:

Přístav? Přístav! Sakra, proč vlastně Přístav!? Protože je sedmého března, vracím se na kole domů a venku je zima, že by ani psa (natož medvěda) na kole vyhnal ven. Ale já se sadomasochisticky vyhnal! Bylo už od rána hezky (to jakože bylo azúro) a nevyjet by pro mne bylo nepřipustitelnou chybou. Jen ten návrat... Dopsal jsem před dvěma hodinami 159. Thájmsy a tím jsem si uvolnil myšlenky věcem, které teprve přijdou. Jenže jsem musel nejprve tady na na Balkánském Přístavu zastavit a rozmrznout, byť s myšlenkou, že domů to mám už "jen" pět kilometrů. Jenže i tak mi přijde Přístav se svým báječně roztopeným krbem, ke kterému se málem radostí tulím, právě to správné místo, kde je třeba napsat o blížících se Kolorsech. O akci, kterou stále beru za svou, poáč my kamarádi, kteří spolu mluvíme, máme prostřednictvím mé maličkosti ke Kolorsům vlastně nejblíže...

      Podívám-li se ale na jakýkoli popis předchozích Kolosů, jsem smuten. Vlastně nebyl jediný ročník, který by byl "cool" a alespoň v minimalistických náznacích by se přiblížil Trutnovu. Já vím, nelze srovnávat všechny komerční festivaly a Trutnov. Taky to nedělám. Ale medvěd se snaží! Snaží se, aby kamarádi rádi přijížděli třeba na kafe s rybízem a aby se vůbec v MOM cítili dobře. Aspoň na jeden jediný výkend v roce, kdy se i MOM stane místem vyhledávaným na glóbu. V mnohém mi vždy kvalitně sekunduje (a jak doufám stále dobrovolně a rád) Jirka Pivko. Snažíme se, seč to jenom jde, ale zároveň tady máme tady dámu, která coby hlavní organizátorka Kolorsů pořád nepochopila, že kvalitní (světový) hudební výběr není zdaleka vše, co by se dalo nabídnout.
      Přesto lobuji! Lobuji proto, aby přijeli všichni, kdo chtějí vidět (slovy Pavla Krejsy) "ty ostravské trubky!" Letos totiž podle všeho se otvírá Kolorsům areál, kde ještě nikdy nikdo nebyl! Vynecháme-li staré páky hutníky, co tady kuli před více než deseti lety ocel než se pece definitivně zastavily. Kolorsy se totiž letos podruhé přestěhují. Spoušť komerce, která po Kolorsech v minulosti nakonec zůstala, byla pro nás domorodce vynahrazena aspoň chvilkovým oživením Černé louky a především Slezsko-ostravského hradu. Díky za to, poáč jinak by centrum dávno chcíplo. Nyní třeba pod tíhou krutě vznikající Nové Fukušimy II.:-)
      Jenže letos vzniká experiment, o kterém vlastně nikdo neví, jak dopadne. Především si vše půjdu v květnu prohlédnout, protože areál kovově ospalých Dolních Vítkovic má poprvé po letech mnohaletého spánku procitnout. Nikoli ocelí, nýbrž právě kulturou. Celý projekt (vinou Plzně prohraný) evropského města kultury se naštěstí nezastavil a musím říct, že z něj mám dokonce i radost. Jen mne mrzí, že vědecké muzeum bude ve světě "mezi trubkama" hotové až za dva roky. Poáč má skvělá a fantastická ségra přijede už letos na podzim, doufám, že i tak bude mít její rodná Ostrava co nabídnout. Jak rád bych ji ukázal, že i u nás umíme podobný typ muzea, jako u nich v Bostonu. Tak snad příště:-)
      Ale pro Vás ostatní z Předlouží může být zajímavé to, že většina "kolorsích" scén bude letos poprvé "indoor." Kromě New York scény a Kostela se nikdy nic podobného na Kolorsech nekonalo. Jasan, majinko se obávám ozvučení, ale na druhou stranu se ocitneme v místech, kde se v minulém století dostali jen ti, co kuli tvrdě ocel. Není to výzva? Přiznám se, že pro mne obrovská!!! Takže, přátelé, kamarádi, přijeďte letos na Kolorsy. Půjde o zážitek, který tady (s výjimkou rybízu ke kávě) tady ještě u Medvěda nebyl! A třeba zbude čas sfarat, mrknout na nezbytnou ospalost centra města a vůbec zažít něco, co tady ještě nikdy nebylo.
      Tak co? Přijedete? Jste srdečně zváni a vězte, že PivkoGulage verze 12.07 bude opět kvalitně připraven mým osobním kuchařem. Vše ostatní budeme mít pak "jenom" ve svých rukou. A já se na Vás navíc budu těšit:-) To jde, ne?

Tak co, přijedete?

zbývající fotky z prvního dne