Dnes je .
Svátek slaví
.
EDITORIAL No.31
Milí naši,
dostalo se nám poštou ranní, Vzkazníkem či třeba verbální komunikací, kterou stále považuji za nejlepší z nejlepších, několik hlášek, které se zabývaly stále stejným tématem. Mnohým vám totiž přijde, že náš Spolek nedělá celé dny nic jiného, než že sedí a schůzuje v Klenbě. Odpovědně říkám, že tomu tak není. A nejen proto, že musíme občas dojít do zaměstnání.
My členové Spolku jsme totiž sportovně založení. Ne, neberte předchozí větu jako žert. Všichni jsme totiž vybaveni rozmanitými sportovními potřebami, mezi které patří například míč, kopačák, inlajny, koloběžka a v neposlední řadě i bicykl neboli jízdní kolo. Tím disponujeme úplně všichni a protože začíná jaro, začínáme uvažovat o nejedné společné jízdě. Koneckonců teď už máme sporťáka, který je organizací sportovních klání přímo pověřen.
Milou novinkou je pro nás i to, že doteď poněkud odtržený Kufberek se stěhuje se svou manželkou do svého rodného domu, čímž se možnosti našich startů ke společným vyjížďkám neskutečně vylepšily. Naše jízdy jsou a budou věnovány mimojiné poznávání kulturních a restauračních zařízení, kterých je všude kolem nás zaplaťpámbůh přehršel. A i vy budete moci do našich aktivit nahlédnout prostřednictvím nové rubriky s výstižným jménem bikeCesta z města. V článcích vás budeme postupně seznamovat s našim krásným okolím. Rovnou zapomeňte na to, že Ostrava bývávala Ocelovým srdcem republiky (což už vzhledem ke stavu našeho těžkého průmyslu není dávno pravda) či snad hornickým městem (tím není od 30.6.1995, kdy byl na území města uzavřen poslední důl - Odra v Přívoze). Článek bude vždy obsahovat jen a jen naše vlastní poznatky či (konkrétně) mé historické znalosti, které jsem bolestivě nabýval na základní škole v kroužku mladých historiků soudružky učitelky Ševčíkové, a ve kterých jsem dokonce exceloval na celoměstském finále soutěže Poznej své město. Máte se tedy na co těšit.
Teď se musím na chvíli vrátit k jednomu nepříjemnému faux-pas, které se nám stalo a které bylo mnohými z vás oprávněně kritizováno. Ano, šlo o nešťastnou tzv. Novou grafiku Vzkazníku. A tady musím napsat, že šlo o hrubou nedbalost, kdy jsme na internet vypustili novou verzi stylů.css, aniž bychom si zjistili, kde všude onen konkrétní souborek používáme. Prolistovali jsme pochopitelně všechno s výjimkou Vzkazníku. Ten, jak asi všichni mnozí víte, funguje v PHP (čímž je třeba neobšlehnutelný...), což má ovšem tu vadu, že pakliže nemáte ve svém počítači nainstalovánu síťovou kartu a pokusíte se Vzkazník, který máte uložen na svém disku, spustit, záhy zjistíte, že to nelze. A tak jediným možným způsobem zjištění pravého stavu věci je, že se po změnách na stránky rovnou mrknete. A za to se omlouvám. Úplně jsme na onu "maličkost" zapomněli a výsledek se, žel dostavil. Doufám, že současná verze grafiky je vám všem již vyhovující.
Ještě krátce k novému číslu Thájmsů. Nic extrémně nového nečekejte, protože jsme se snad před časem konečně našli a (znovu) snad ještě vydržíme. Proto tady opět najdete nějakou tu stařinku (Velikonoční Kanada, která vypráví o jednom velmi brutálním vandru), novinek je tentokráte povícero, nechybí po dlouhé době (a jsou hned dvě) kulturní akce, respektive recenze na ně. No a v neposlední řadě si můžete přečíst Deset otázek, které jsme položili našemu sporťákovi Lukášovi. Původního čtení je tentokráte větší než malé množství, proto přeji dobré a nerušené počtení.
Medvěd
DILEMA
TARIF NEBO PRE-PAID?
Asi u nás nebude jediného "postiženého" člověka (postiženého myslím debilizovaného), který by si nevšimnul akcí našich mobilních operátorů. A je zcela jedno zda jde o ty z vás, kteří budete OVÍKENDUVOLATVJEDNOMKUSE nebo jen tak si s někým o víkendu Twistnete či "jen" popojdete (Go!). Jak víte, všechny předplacenky nabízejí velmi výhodné volání o víkendu za kačku či za půldruhou kačku. Na to bych si vůbec nestěžoval. Naopak. Zakopaná sabáka je totiž úplně v něčem jiném. Nedávno totiž také prošla tiskem zpráva, že mobilní trh je u nás v podstatě již nasycen a nelze očekávat takový hektický přísun nových aktivovaných SIMkaret. Záměrně mluvím o aktivních SIMkartách. Nebo snad taky věříte tomu, že je u nás již sedm miliónů mobilistů? To by mne pak docela zajímalo, jak se budete tvářit, až "nás" bude milionů třeba patnáct? Docela bych se tomu u národa "šetřílků" nedivil.
Ano, jde o to, že mnozí z nás již vlastní karet povícero (konkrétně já mám tři aktivní a tři odepsané + dvě slovenské...)a kombinujeme je tak, jak nám to přijde nejvýhodnější. Koneckonců nic proti. Problém je v tom, že donedávna jsem operátorům (a je jedno kterému) věřil, že paušály jsou výhodnější než předplacení (beru slovo předplacený jako protimluv, protože z něj mají přece peníze jisté předem, kdežto ze mě je dostanou posléze!) a mé domněnky dokonce potvrzovali, protože prohlásili, že o předplacené zákazníky jim až tak nejde, protože ti provolají minimum (Což je pravda, sám takových ze svého okolí znám povícero.), ale naopak si budou více vážit tarifních zákazníků.
Dnes si říkám, ano, chápu! Proto přišly skvělé víkendové sazby, které se ovšem vztahují jen a jen na předplacenky, a o kterých si mi paušálisté můžeme nechat zdát. (Byť jsou prý dočasné.) A tak se ptám, nás tarifáků: Není už nejvyšší čas poslat naše milé operátory do háje, zrušit smlouvy a za ušetřené peníze se nevázat, ale odvázat? Je asi fakt čas na další akci!
-md-
bikeCESTA Z MĚSTA
OPIČÍ HORY
Dnes poprvé se vás pokusíme všeobecně zavést do Opičích hor, protože v nich se naše výlety budou převážně odehrávat. Tak za prvé nehledejte v Opičích horách jakoukoliv souvislost s naším kamarádem Zippem. Ten sice taky na jejich úpatí vyrůstal (a dokonce neplánovaně málem i skonal utonutím...), ale to je všechno. Netušíme ani, kdo horám tento poetický název dal, nicméně onen člověk musel být cyklistou, protože nabyl nápadu na název zajisté při svých projížďkách tímto krajem. Mezi cyklisty od nás jde o hojně používaný termín.
Pojďme si nejprve určit jejich polohu. Opičí hory jsou pahorkatina, která je na severu vymezena řekou Opavicí, z východu až jihu CHKO Poodří a ze západu víceméně spojnicí mezi městy Opavou a Fulnekem. Nejedná se o území, které by připomínalo hned vedle začínající Sudety, protože na začátku dvacátého století a hlavně v průběhu jeho druhé poloviny za éry komunistické devastace, zde totiž lidé, kteří pracovali a pracují v Ostravě a okolí, do Opičích hor utíkali do jejich ticha bydlet nebo třeba jen odpočinout a tak zde vznikala obydlí nebo chatové osady a nejedná se tudíž ani náhodou o vymizelý kraj. V osídlování lidem nahrávala jejich výborná dostupnost.
Opičí hory tvoří jen zvlněná krajina, která nicméně dokáže kolikrát cyklistu překvapit nečekanými padáky do hlubokých údolí, stejně tak jako následným výšlapem nahoru. Do centrální části Opičích hor se lze dokonce zcela bez problému dostat i ostravskou tramvají č.5, která využívá trať původní místní dráhy Svinov-Kyjovice, která vede pěkným údolím Porubky, a které je pro svou dostupnost velmi oblíbené. I toto údolí mělo padnout za Novou Ostravu, protože přesně v něm komunističtí šílenci (nemohu nějak použít pojem architekt) chtěli postavit nové město, které mělo být náhradou za Starou Ostravu, která měla pro změnu padnout za oběť uhlí. (Málokdo ví, že známý Oblouk v Porubě byl zamýšlen jako východní vstupní brána do města!) Naštěstí se tak pro nedostatek peněz nestalo, protože bychom se bezpochyby dočkali druhého Adamova. Fuj.
Ale, jak jsem psal, k ničemu takovému nedošlo a my dnes můžeme poměrně nerušeně využívat silnice Porubským údolím (1)k cyklistickým zážitkům. Příjemných hospůdek se zahrádkami je po trase více než dost a my si dnes dovolíme doporučit jen jedinou v Dolní Lhotě a to hospodu Pod kaštany, kde mají na čepu skvělý Budvar a kromě něj ještě Braník a Ostravar.
Opičí hory ani zdaleka netvoří jen tohle údolí. Podobných najdete kolem spoustu, stejně jako já, který si právě tady od svých brzkých ranných let budoval své cyklistické ego a dodnes mám co objevovat. Tak například hluboké údolí Seziny a Setiny (2) od Pusté Polomi, které nabízí báječný sjezd až téměř k Bílovci (výhradně pro horské kola) stojí za pozornost. Od Ostravy se do něj dostanete údolí Porubským, ze kterého v Zátiší musíte udělat první opičí skok přes Kyjovice. Další podobné lahůdky budeme rovnou komponovat do tras někdy přístě.
Na závěr musím ještě zmínit nejznámnějšího cyklistického obyvatele Opičíh hor, kterým není nikdo jiný než Víťa Dostál, náš světokolník, který sídlí na své farmě v Hlubočci (3). Pořádá hned několik závodů za rok pro cyklistické amatéry a není problém se u něj kdykoli ubytovat. Určitě vám rád prozradí svou oblíbenou trasu někde kolem. Hlubočec a okolí je snad vůbec neopičtější část hor. Věřím, že se tady přejezd světa dal v klidu natrénovat.
A ještě snad pro fajnšmekry, kteří projíždí historické objekty můžeme doporučit zámek a hrad v Hradci nad Moravicí (na západním okraji Opičích hor), či malebná města Bílovec, Fulnek s Komenským muzeem nebo třeba naše milé Klimkovice, ze kterých se většina našich výletů bude odvíjet. Ale to zase až za čtrnáct dní.
-md-
KULTURA ZA 109+399
Petr Zelenka: Rok Ďábla,
Cinestar Ova, 25.03.2002, 17:15
Je o mě všeobecně známo, že mám slabost pro český film, které jsou povětšinou odsouzeny pro maloformátová kina. O to více mne překvapilo, že první multikino u nás na dálném východě hrálo 25. března hned dva české filmy: Babí léto a čerstvý Rok Ďábla.
Stejně tak se musím přiznat ke svému odporu vůči multikinům, leč osud tomu chtěl a já vstoupil do jámy lvové. Tedy, přátelé, za vstupní foyer by se nemusel stydět kdejaký bordel, stejně jako za přístupové chodby ke kinosálům, které stále ještě voní novotou a jsou už přece jen decentnější. Docela mne překvapilo množství rusky mluvících lidí, ale to jen do té doby, než jsem si uvědomil, že jsme vlastně nejpředsunutější kapitalistická výspa směrem na východ. I vybral jsem si "svou" slečnu pokladní a nechal u ní 109Kč, za které mohu postoupit dále.
Na úvod filmu jsme dostali nezbytnou porci reklam, ať už na produkty či filmy. Ty druhé mám obzvláště rád, protože člověk si během několika minut může udělat přehled o všech těch "skvělých" filmech, co se na nás přihrnou. (Třeba novinku s Redfordem a Pittem si nenechte určitě ujít...) Ještě se předvedla reklama na Dolby Digital a jdeme na to.
Už úvodní sekvence filmu vám jasně naznačí, s kým máte čest. Skladba Básnířka jakoby zcela náhodou vypadla z repertoáru Mňágy a Žďorp a vy už máte pocit, že jste toho Zelenku opět vyhmátli a že vás bulíkovat nebude: "Á, panáček nám tady chce předvést znovu Mňágu happy end po deseti letech?" A už Zelenkovi sedáte pěkně na lep. Samozřejmě že přirovnání je trochu na místě, ale Zelenka byl ve svém míchání mystifikace s realitou přece jen podstatně důkladnější. Zmateně koukáte na scény s alkoholické léčebny a už zase váháte, co je pravda a co fikce. A taklhe byste to mohli mít třeba celý film.
A aby tomu tak nebylo, mám pomocnou radu, která je celkem jednoduchá: nesednout na lep lze jediným způsobem a to tím, že otevřete svou duši na maximum a pokusíte se film pochopit. Není to vůbec jednoduché, ale i kdyby se vám "osvícení" nedostalo, nezoufejte. V Roku Ďábla totiž minimálně najdete větší než malé množství výborné hudby.
P.S.: Multikina jsou báječně vymyšlená záležitost! Ještě než stačíte vychladnout, zajdete do kompakťárny a koupíte si sountrack. V tomhle případě tak učiňte bez výčitek svědomí. Budete na něm solidně ujíždět!
-md-
|
NOVINKA
8. až 10. března 2002
... třída E4, která končila s námi ve stejný rok Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové asi měla sama se sebou dost práce, protože nějak zapomněli uspořádat svůj Stužkovák i Maturitní ples. Těžko říct, koho z nich napadlo, že desetileté výročí odchodu vojsk je ten správný čas k tomu, aby vše, co tenkrát zanedbali, dnes napravili. A protože příležitostí k sejití se je čím dál méně, dali Stužkovák i Maturitní pěkně dohromady. Na celou slávu pozvali i spoustu dalších lidí, čehož využila i naše spolužačka Radka Tupcová k uspořádání bleskové akce s názvem Sraz po deseti. Vše se mělo odehrát a taky se odehrálo ve velkém sále našeho internátu Na Skalce, což bylo o to příjemnější...
NOVÉ STAŘINKY
11. až 13. dubna 1998
...leč nebylo nám dáno pobejt dlouho. Všude jsou rezervačky a plno. Dali jsme aspoň polévku a na závěr jednu Grantsku na zahřátí. Počasí nás totálně otrávilo a jsme rozhodnuti, že po kolejích úzkorozchodky dojdeme do Hradce a odtud hybaj nejbližším vlakem domů. Třeba i v noci. V kempu Osika za sebou necháváme vytipovaná místa k přespání a jdeme dále. K dešti se přidává i sníh. Je už slušná zima a my si připadáme, jako kdybychom vylezli z rybníka...
ZE SPOLKU
LUKÁŠOVA KLENBA SPECIÁL
15. března 2002
Již v minulých Thájmsech jste si mohli přečíst noticku, ve které jsme oznamovali do světa, že náš kamarád a dnes již Člen Spolku, oslavoval své 28. narozeniny. Také proto se oslava příznačně jmenovala LK28s. Pojďme nicméně popsat akci pěkně od začátku.
Sraz s oslavencem byl domluven na sedmou hodinu večerní, nicméně my spolkaři jsme do Klenby dorazili již o hodinu dříve, protože jsme měli na schůzi velmi závažné téma: Volba nového člena spolku, kterým, jak už víme, se měl stát Lukáš. Volba byla zcela jednomyslná, nikdo nebyl proti, a tak jsme se mohli těšit příchodu oslavence, abychom mu mohli onu radostnou novinu sdělit. Nicméně nám bylo zcela jasné, že zadarmo dnes ani kuře nehrabe, a protože navíc Lukáše nutně vzhledem k rozbíhající se akci "Zničit Krtka2" do spolku potřebujeme, rozhodli jsme se mu hned pro začátek pěkně nadělit.
V prvé řadě šlo samozřejmě o dárky. Dostal kompletní set, který potřebuje každý správný cyklista k přejezdu z jedné hospody do druhé. Jednalo se o komplet dres na kolo i fotbal, zapalovač, míč proti trudomyslnosti a vlastní tuplák (ten proto, aby se jej pořád nemusel od někoho z nás půjčovat). Z dárků měl Lukáš velkou radost.
Následovalo další nadělování, které nebylo o nic méně veselejší. Lukáš byl pověřen výkonem funkce sporťáka a velitelem zásahu v akci Zničit Krtka2. Byl nám totiž doporučen coby válečný expert známou severoatlantickou organizací, a uznejte, takové nabídky jsme nemohli nevyužít.
Posledním bodem, který jsme na schůzi projednali a v zápětí odsouhlasili i signovali, byla změna Zakládací listiny Spolku. Pak už stačilo jen vybrat povinný desátek na chod webu a mohli jsme započít ve vlastním slavení.
Pivo teklo proudem, míč proti trudomyslnosti byl (ač nebylo třeba) prověřen, a snad jediným kazem na kráse byl fakt, že se nedostavila hlavní hvězda večera Zipp, který to pro dnešek zavěsil v Třemošnici. Mohl jen litovat. Klenba byla otevřena do dlouho, i tak nám ještě přišlo brzy odejít domů a šli jsme společně prověřit své tuc-tuc schopnosti na Myslivnu, kde probíhal k těmto účelům patřičně zvolený program. Jen škoda, že skončil tak brzy. (Docela by mně zajímalo, proč vždy končí tou nechutnou odrhovačkou Voda čo ma drží nad vodou?)
Po třetí hodině jsme již jen tradičně zašli nakoupit čerstvý chleba (tentokráte ve větším než malém množství), abychom se před pekárnou rozloučili a mohli považovat dnešní akci za ukončenou.
P.S.: Domů jsem šel pěšky se Skoumalem, který odbočil zcela logicky na půl cestě a dočkal se hodiny spánku navíc. A já, když jsem v jednu odpoledne vstával, a zjistil jsem, že kocovina vypadá trochu jinak, přičemž teplota 39 stupňáků mé pochyby navíc potvrdila, jsem musel uznat, že nezbývá než začít čajovat...
P.S.: Děkujeme Čendovi za skvělou obsluhu a také za toleranci, kterou projevil po Medvědově famózním hodu míčem přímo do výčepu...
-md-
Účastníci: Kufberek s Marčelou, Medvěd, Skoumal bez Krtka, Brzdy-Problém s Janou a oslavenec Nadporučík Lukáš.
KULTURA ZA 70
TATABOJS
Mexiko, 1.4.2002
Hospoda U Buroně, kterou většina ostraváků (a nejen jich) zná pod jménem Mexiko, a která je vyhlášená svými výtečnými tvarůžky, oslavila počátkem jara sedmdesáté výročí své existence. A protože šlo po dlouhé komunistické pauze vlastně o první příležitost k pořádné oslavě, rozhodli se majitelé uspořádat něco mimořádného.
Naši rodičové si ještě živě pamatují, jak zde v šedesátých letech vystupovaly na pódiu v dřevěné přístavbě hospody mnohé rockové kapely, což jsme jim mohli doteď my mladí pouze tiše závidět a maximálně si představit, jak to tady tenkrát vřelo. Jenže přišla normalizace a od té doby měli utrum i rodičové. Staronoví majitelé měli hned z počátku jiné starosti s tím, aby jim dřevěná část hospody nespadla na hlavu, a proto přišel nápad slavného comebacku až nyní.
Už někdy vloni šla po MOM hláška, že na Mexiku mají hrát Tatabojs, čehož se lapil a taky na to dojel i náš kulturák Skoumí. Nicméně nyní to byla úplně jiná situace, protože s nabídkou vstupenek přišel náš sporťák Lukáš, který se s mladým Buroněm dobře zná. Neváhali jsme ani chvilku, protože vlastně o klasický koncert nešlo. Záležitost pro zvané se tomu říká. A kdo by po takové šanci nesáhl!
Přísun piva i syrečků byl už od pozdního odpoledne zcela zadarmo (taky jsem se pěkně přežral) a mezi řečí se nám nějak nechtělo věřit, že jde jen o uzavřenou akci. Známých a známých známých tady bylo požehnaně. Hospoda vypadala jako v jakýkoli pěkný letní víkend. Slovům o Tatabojs jsme po předchozích fámách taky moc věřit nechtěli až do doby, kdy se mladý Mišík, Milan Cais a Mardoša (ještě vlasatější než kdy předtím) slutečně objevili na pódiu!
Jak to u Tatabojs většinou bývává, koncert (po osmé večerní) započal tradičním Stereo vyvážením aparatury, které přešlo zcela nečekaně do Tanečnice. Následovala řada nových skladeb z nového alba (sorry, neměl jsem zatím tu čest...), aby někdy v polovině koncertu přišla na pódium Klárka, a kdy započala stará známá řada hitů, na které se už chytali úplně všichni. Jako poslední přídavek z pěti přišly po půl jedenácté (!!!) Unplugged Ramínka a koncert skončil.
Nikoli však zábava, protože ta běžela ještě do hodně pozdních (nebo brzkých?) ranních hodin. I kapela nikam nepospíchala a kvalitně se bavila. Mimo řeč jsme se i od Caise dozvěděli pravý obsah jeho slov při "památném" Andělovi, kdy si móc vychvaloval báječnou atmošku v Paegas aréně. Přátelé, bylo to krásné výročí!
-md-
NAD RÁNEM
Vážení čtenáři,
jsou dvě hodiny nad ránem, má maličkost se právě vrátila z hospody, kde zasedla hned s několika dalšími přáteli, (Kufberek, Maťas, Lukáš) a musí se s vámi podělit o několik věcí, které mi "sedí" na duši.
Řekli byste, že my tady ze Spolku za kvalitnější freedland se vidíme každou chvilku, a že tím pádem nemůže dojít k žádným tzv. mimořádným událostem. Leč naštěstí život je úplně o něčem jiném, a tak se mohlo udát to, co se zrovinka stalo dnes.
Už když jsem dával dohromady Deset otázek pro nadporučíka Lukáše a poslouchal jeho odpovědi, věděl jsem, že mne v nedaleké budoucnosti čeká něco mimořádného. To něco mimořádného, co mne skutečně potkalo, změnilo opět můj pohled na svět. A ač jsem se chystal vyřídit si takzvaně nevyřízené s některým se svých bývalých spolupracovníků (víc než týden před mým koncem v Kunčicích to říkají stejně, tak nevím, proč bych nemohl použít stejný pojem), nakonec to neprovedu. A víte proč? Protože mi nestojí podobná blamáž za to. Jestliže ještě včera jsem se připravoval na to, jak to onomu dotyčnému natřu, dnes je úplně jiná situace.
"Jinou situaci" zapříčinil jeden náš kamarád. Jeho jméno neuvádím, poáč vám s největší pravděpodobností nic neřekne. Malé "halóó" onen človíček zapříčinil v mém a Kufberkově životě teprve nedávno. Onomu Maťasovi je "teprve" 23 let, nicméně mi přijde, že v některých názorech na život nás již dávno předběhl. Ve svém "krátkém" životě se již stačil oženit, udělat si bejby a dokonce vystřízlivět a rozejít se v klidu se svou (dodnes) právoplatnou manželkou. Říkáte si, že to není nic nenormálního? Ale je to v dnešní společnosti nenormální, protože se rozešli v klidu a bez emocí. O svou manželku se postaral tak, že má kde bydlet a sám šel mimo bydliště doslova "nikam". Nebere svůj úděl nikterak tragicky, spíše naopak, a je spokojen.
Proč o tom píšu? Protože většina z nás se žene za něčím, co není schopna sama pojmenovat. Jenom víme, že jde o "lepší zítřek". Nic víc, nic méně. Jenomže o tom skutečný život skutečně není! Ten funguje někde jinde a my, zatím, neměli možnost (naštěstí) k němu přičichnout. Jak jinak bychom byli schopni obhájit svůj styl života před sebou samými? Neustále se vymýšlíme své vlastní výmluvy, kterak by to šlo, kdyby... Ale naštěstí nás život nepostavil dodnes před stejnou zkušenost. Až nás postaví, možná sami zjistíme, že na něco takového nejsme schopni sami reagovat, že si s tím jednoduše nevíme rady. A proto jsem rád, že v mém okolí jsou lidé, kteří mohou "rozdávat rozumy". Díky jim za to!
-md-
KULTURA ZA 310
RADOŠÍNSKE NAIVNÉ DIVADLO
Jááánošííík po tridsiatich rokoch
21.03.2002 DK Vítkovice
Radošinci zavítali po roce opět do MOM, tentokrát s novou inscenací klasické již to hry po třiceti letech. Tentokrát se nám podařilo lístky zajistit ve slušném předstihu, takže jsme neseděli tak moc vzadu jako minule (i když...devátá řada...).
Jako tradičně jsme snižovali věkový průměr obecenstva. Od 40 do 55... Nebyli jsme nejmladší, ale lidi do třiceti by se dali napočítat na prstech čtyřech ruk. Nevím, čím to je, my možná ještě patříme ke generaci, která slovenštinu aktivně zažila. Pamatujeme kvalitní "bratislavské pondělky" na prvním programu, Zlatou bránu, slovenské pohádky bez dabingu. Mladším lidem už to ani nepřijde, že slovenština byla běžnou součástí našeho života. My přes svůj pokročilý věk stále udržujeme velice kladný vztah ke Slovensku. A tak nám nečiní žádné problémy porozumět humoru našich bratrů. Ba naopak, některé vtipy nám došly mnohem dříve než ostatním.
K samotné hře se toho nedá moc napsat. Viděli jsme teprve druhý kousek onoho divadla, takže srovnávat není zatím moc s čím. V porovnání s Cimrmany, které známe takříkajíc jako své boty, toho o Radošincích moc nevíme. Hra má podtitulek Správa o hrdinovi alebo Hra na hrdinu. Ve hře se prolíná několik dějových vrstev, začínáme v hereckém souboru, končíme v psychiatrické léčebně. Celou hrou se prolíná postava Jánošíka a jeho rodičů. Jánošík v mládí odchází studovat za kněze a po návratu má bohatým brát a chudým dávat. Jeho návratu se otec již nedočká a umírá. Jánošíkovi se do zbojničení moc nechce a nechce hrát roli, která mu byla předem určená. Tak nějak by se to dalo ve stručnosti popsat, v závěru hry není jasné, co je realita a co fikce. Jánošík je jako atrakce turistům, dojde ke konfrontaci s mrtvým otcem v psychiatrické léčebně...
Hra to byla pěkná, dočkali jsme se na konci příhovoru samotného Štepky a přídavkové písničky. Budeme se těšit příště.
<-Sko->
VZKAZY
Pro Ferdu Mravence:
Beruška je pěkná svině! Nestojí za to, aby jsi kvůli ní ztrácel čas a síly. Nečeká Tě od ní nic pěkného.
<-Sko->
|
DIÁŘ AKCÍ
NĚMÝ BOBEŠ ANEB ČESKÝ TARZAN4. dubna 2002, 20:00Divadlo Járy CimrmanaDK Vítkovice
ČECHOMOR4. dubna 2002Hala Tatran
19. až 21. dubna 2002Kde jinde než na hradě?
MAJÁLES Žilinské univerzity v Žilině30. dubna až 2. května 2002 Areál Hliny
11. května 2002(Romančiny a Charlieho narozeniny)
JARNÍ COUNTRY EXPRES18. května 2002 trať Ostrava - Budišov a zpět
1. OSKAR PÁRTYpřelom května a června
hřiště Třemblat
Volejte Oskarkontakt: 0608/012483.
ROGER WATERSPaegas Aréna, MNM, 10. června 2002
14. až 16. června 2002chata nad Lázněmi Libverda
POHODA 200219. až 20. července 2002Trenčín
VLAK PIVA A POHODY3. srpna 2002 trať Olomouc - Jeseník
TRUTNOV OPENAIR 200216. až 18. srpna 2002Areál Na bojišti
SILVESTR 2002+3
od 28. prosince
Opevněný areál ČD
POZVÁNKY
MYŠTĚVES 2002
noc z 11. na 12. května
V případě akce v Myštěvsi máme datum naprosto jasné. I další informace jsou k dispozici:
- budeme slavit Romančiny a Charlieho narozeniny,
- jídlo a pití je zajištěno. Akce se odehrává na pozemcích Charlieho kolegy. Pivo bude čepované G12 s bezvadnou obsluhou. Kdo netušíte, kde Myštěves je a jak se tam paří, mrkněte na Neplánovanou Pecku.
- ubytování zajištěno nebude. Předpokládá se, že účastníci se domluví a přivezou si vlastní stany. Místo na ně bude k dispozici hned u pařeniště.
- akce je jen pro zvané a těmi jsou: Qětule, Zipp, Dana, Mára, Honsovi, Tenglerovi, Káča Jedlička, Eliška, Láďa, Pavel, Aleš, Lenka, Lukas, Kača (Řehajda), Erika, Martin, Fünf, Konvi, Pavlínka, Martínek Benešů, Lenička Volejovka, Sir, Medvěd, Monička s Barasem, pan Roman s Jituš. Nejste tady? Kontaktujte hlavního organizátora!
Pořadatel:
Charlie
0606/210605
charlie.last@quick.cz
Pecka.kvalitně.cz
2. HUBERTKA
aneb
Sedm statečných!
od 14. do 16. června 2002
Ano, je to tady! Snad právě proto, že většina z nás má na dnes již legendární první Hubertku jen matné vzpomínky (a pár fotek), a to už od dob jejího konání, poáč účast na ní byla velmi náročná, rozhodl se pan Roman k radosti nás všech uspořádat její druhé pokračování.
Na co se máme připravit?
Ne, neděste se zbytečně předem. Především se připravte na to, že zde pan Roman, Zipp, Tábyn, Máša, Ferenc, Míra Volák a Korďas (taky ho neznám, ale nebojím se, poáč na Hubertce to jde rychle) oslaví své narozeniny. Za tím účelem bude dopraven do těchto vysokých nadmořských výšek nějaký sud piva, jiné další alkoholy a nějaký ten zob.
Důležité jsou v případě oslav narozenin dárky:
Vězte, že největší potěšení všem oslavencům uděláte tekutým dárkem. Snad z výjimkou gumoasfaltu.
Ubytování:
nebude stát více než 150 za víkend.
A ještě nám tady chybí kontakt:
Pan Roman
0602/461872
nebo 0776/713926
badi@iol.cz
PanRomanův web
10 otázek
... pro Nadporučíka Lukáše.
Dříve než se začtete do jedenácti odpovědí na Deset otázek, dovolíme se nadporučíka Lukáše lehce představit. Jak již víte, stal se 15. března naším Spolkovým Sporťákem. Má k výkonu funkce ty nejlepší předpoklady, protože je jediným aktivním sportovcem spolku. Hraje fotbal za Olbramice a patří mezi nejlepší hráče týmu, na kterém je postaven základ hry. Z toho plyne časté zaneprázdnění, nicméně schůze určitě zanedbávat nebude a aspoň nás naučí chodit do hospody na pozdější čas, z čehož zase nebude mít radost náš výčepní. Ale to jsme odbočili. Jako kvalitní perličku musím zmínit, že Lukáš Beneš je rodinně propojen s manželkou našeho kulturáka Skoumala (za svobodna Benešová). Shoda jmen Skoumímu dlouho ležela v hlavě, až to jednoho dne nevydržel a rovnou se manželky zeptal. A pak že svět není malý!
Lukáš je místním rodákem a vzhledem k faktu, že hraje fotbal, se stala ze Klenbovních štamgastů (mezi které pochopitelně patří fotbalisti, poáč jde o jejich klubovnu) jedna velká rodina. Jako neocenitelná Lukášova devíza se cení i známost s mladým Buroněm. Ano, pane Romane, tato rodina vlastní Mexiko! A nám se tak podařilo dostat na jednu kvalitní mexickou pařbu. O té ale na jiném místě. Dejme se teď do práce a začněmež Lukáše zpovídat. Ještě malé upřesnění: Je úterý, sedíme (kde jinde?) v Klenbě a než zakončíme náš rozhovor, padne také průběžný výsledek jednoho utkání PlayOff mezi Třincem a Spartou. Žel 1:3...
1. Z čeho máš teď největší radost?
(směje se...) Že jsem tady, že jste tady vy a že si můžu dát dvanáctečku.
2. Naopak, co Tě teď prudí?
Mě zrovna nic. Jo, že mám tady (přičemž ukazuje důkaz) utržený roh keksíku. To mě fakt sere. A pakt nenávidím oranžovou vestu, kterou musím nosit v práci. Onehdy jsem si ji zapomněl sundat a ještě v hale jsem v ní jako kokot chodil.
3. Chystáš teď něco velkého?
Rodina to rozhodně nebude. Fakt nic nebude, protože já jsem zrovna po něčem velkém...
4. Tvůj největší kůň?
(Kufberek radí...) Železník ne e. Pravidelné doplňování tekutin.
Kua, to máme ale správného sporťáka!
Ano, správně! Když sportuješ, musíš doplňovat!
5. Práce? Baví? Nebaví? Proč?
Musí! No, né, baví v rámci možností, i když mě občas vytáčí, ale to holt občas asi musí. Práce je jeden z mých koníčků.
Fakt?
Ale neříkám, že největší.
6. Tvůj velký sen?
Mi stačí, abych byl zdravý. Nic jiného.
7. Jaká hudba a film Ti zrovna frčí hlavou?
Zrovna mám doma půjčených pět cédéček Tří sester, takže hudba je jasná. Film jsem dlouho žádný nový neviděl.
Tak co třeba od Čechova Tři sestry? (Kufberek)
Ne. Z poslední doby snad Tanec s vlky.
8. Tvoje oblíbená hračka?
Klíče. S těma si furt hraju. Pořád je točím kolem prstu. Však jsem taky už patery ztratil.
9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
Bílá káva a kalná voda mě nikdy neoslovily, taky čaj s mlíkem, což je trauma ze školky, kde to do nás cpali horem dolem.
(po dlouhé úvaze) Jídlo, které nemůžu, asi neexistuje. Snad třeba nudle s mákem. Ty sním, ale že bych je pak dva roky musel vidět... A pak Ryba v tomatě či oleji á la ohřívaná na slunci. To je trauma z vojny.
Z jídel mohu všeho s Mírou, snad jen kromě halušek. Ty můžu kdekoliv, kdykoliv a v jakémkoliv stavu.
Pro pití se netluču, nicméně slivovice nezklame, taky vynikající červené víno, ale nemusíme se pořád bavit o chlastu? No a to pívo k tomu vepřovému, aby se dobře uslo.
10. Co zrovna čteš?
Zrovna jsem skončil a ještě nic nezačal. Ostatně jako každý správný sporťák. Jinak čtu průběžně encyklopedii Revolverů a pistolí, kdyby to někoho zajímalo.
11.
(... je dohráno) Zkuaená Sparta! To mě zrovna točí! Takže to vlastně napiš do dvojky...
EX POST
Pozor na tramvaje!
Poslední dobou se mi stala několikrát velmi zvláštní věc: Nastoupím do tramvaje, štípnu si lístek, řidič zavře dveře, tramvaj jen lehce škobrtne a nic. Stojíme. Následuje klasický postup: řidič ještě chvíli lomcuje pedálem, pak se několikrát pokusí restartovat napájení, aby nakonec stejně se slovy "Dojeli jsme!" otevřel dveře.
Poprvé se mi to stalo minulou sobotu. Říkal jsem si: "Stane se." Jenže nové tramvaje Astra, jestli jste si všimli, nemají spřáhla ani zepředu ani zezadu. A protože se mi to stalo poprvé, počkal jsem si na vyřešení. Za nějakých dvacet minut přijelo auto Dopravního podniku, ze kterého vytáhli jakousi tyč. Potom řidiči tramvají společnými silami totálně odkrytovali "zadek" Astry, aby v útrobách našli oko, na které by tyč dle pokynů zavěsili. Spoléhat se na bezchybnost moderní techniky se holt nevyplácí. A tak stará T3 (linka 11 - důležité!) odtáhla moderní Astru někam dopryč.
Tenkrát v sobotu jsem cestoval do Poruby místo půl hodiny hodinu a dvacet minut. O dva dny později jsem jel do multikina na Rok Ďábla a situce se opakovala: Cvaknu si lístek, drc, stop, nic. Tentokrát se problém vyřešil rychle, protože nešlo o Astru a "mou" šestku odtáhla (světe, div se!) opět jedenáctka. Hodně jsem pak spěchal (času moc nezbývalo) a chtěl přestoupit na Náměstí republiky na jinou tramvaj, která by mne dovezla až přímo k multikinu. Jenže už jak na náměstí dojíždím, vidím frontu tramvají (pochopitelně ve směru na multikino), na jejímž začátku stojí pro změnu čtrnáctka, kterou (světe, div se!) bude opět zezadu tlačit jedenáctka!
Film jsem nakonec s odřenýma ušima stihnul, a protože mám po něm takové zvláštní pocity, musím se zeptat: "Nebylo to nějaké znamení?" Jedenáctka je totiž jediná tramvaj, která jezdí kolem mého domu...
-md-
|
... třída E4, která končila s námi ve stejný rok Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové asi měla sama se sebou dost práce, protože nějak zapomněli uspořádat svůj Stužkovák i Maturitní ples. Těžko říct, koho z nich napadlo, že desetileté výročí odchodu vojsk je ten správný čas k tomu, aby vše, co tenkrát zanedbali, dnes napravili. A protože příležitostí k sejití se je čím dál méně, dali Stužkovák i Maturitní pěkně dohromady. Na celou slávu pozvali i spoustu dalších lidí, čehož využila i naše spolužačka Radka Tupcová k uspořádání bleskové akce s názvem Sraz po deseti. Vše se mělo odehrát a taky se odehrálo ve velkém sále našeho internátu Na Skalce, což bylo o to příjemnější...
