Hlavní stránka <<< >>> Archiv

Lockay Medvěd pan Roman Pecka Roháče Svojanov Vaček (Alík)
Občasník všech kteří ví 15. dubna 2002 ročník 3/2002 číslo 32.
Archiv Náš diář O nás Vzkazník
EDITORIAL No.32
Milí naši,
Medvěd. Šéf a majitel myšlenky.       První dubnový týden byl týdnem špatných zpráv a událostí. Možná jsem si to zasloužil tím, že na Apríla jsem nikoho nevyvedl z míry nebo naopak někdo mě. Jako první přišel požár dřevěného kostela v Ostravě-Hrabové, jednoho z nejstarších u nás, kolem kterého jsem jezdil pravidelně na kole do své staré práce. V úterý jsem kolem poprvé nejel a kostel bohužel lehl popelem, čímž Hrabová přišla o svou dominantu.
      Jako druhá, tentokrát naštěstí jenom zpráva, přišla informace o Svojanově. Lenka s Manťasem letošní jarní půlročník hradních taškařic ruší a zároveň slibují, že k podzimnímu určitě dojde. Nám nezbývá než doufat, že se tak stane. Jarní Svojanov je beznadějně v háji.
      A před uzávěrkou Thájmsů se naštěstí nakonec nepotvrdila třetí zpráva, kterou si tak s oddechnutím necháme jen pro sebe.

      Ale ať tady nejsou jen "žádné dobré zprávy pro unavené davy", vrátíme se na chvíli k novému číslu Frýdlatských Thájmsů. Určitě mrkněte do Stařinek, kde vás musím upozornit především na start nového webu: Roháče.kvalitně.cz. Jak už víte, náš prostor je omezený a tak jsme vyexpedovali další část akcí na vlastní stránky. Provázanost s Diářem zůstává, jen se přesunete o kousek vedle. Pro cestovatele nabízíme pohled do vinných sklípků na jižní Moravě a výlet za tvarglema. Nechybí Deset otázek a jako novinku zavádíme zvláštní stránku s pozvánkama na akce a hlavně s jejími daty, která bude nově na hlavní stránce Našeho diáře.
      Kdyby vás náhodou zajímalo, jak jsme na tom s dlouho slibovaným Norskem97, tak vězte, že manťasovy texty jsou připraveny a teď skenujeme fotky, kterých je spousta a zatím jsme na konci druhé třetiny. Děláme, co můžeme, nicméně času je méně, slunce člověka u počítače neudrží a tak si holt ještě chvíli počkejte.

Medvěd

ODJINUD
Co s námi?
      ... člověku je zřejmě dána potřeba trestat nespravedlnost. Nedávno vědci uspořádali experiment, v němž pokusné osoby vkládaly peníze do společného fondu. Čím víc tam bylo peněz, tím větší podíl pak na každého připadl. Nejlépe se tedy měli ti, kdož přispěli podvodně málo a z vysokého výnosu brali stejně jako ti, kdož se o fond zasloužili tučnými vklady. Hráči však měli možnost provinilce pokutovat, ovšem za cenu vlastní ztráty (něco jako soudní výlohy"). Ukázalo se, že mnozí mají vskutku náramnou touhu trestat i tehdy, když tím nic nezískají, ba dokonce ztratí!
      Takto vzato by bylo logické protestovat, nezúčastnit se, bojkotovat. Ve finále by nakonec zůstávali jen dopující s dopujícími. Počestní by si mohli jinde založit novou skupinu. Ta by ale fungovala jen do chvíle, než by někdo přišel na to, že právě na ní lze nejlépe vyhrát podvodem. Podobně je tomu s opisováním ve škole, předbíháním ve frontách a nakonec i placením daní: i zde poctiví doplácejí na nepoctivé.
      Otázka tedy zní: co má dělat ten, kdo nefetuje, neopisuje, nepředbíhá a nepodvádí? Kdyby všichni přešli na šikmou plochu, o výhody by stejně přišli (dopující mezi dopujícími či předbíhající před předbíhajícími už nemají náskok). Kdyby se hnali pouze za spravedlností, ztratili by původní smysl svého konání. Obrana poctivců je zakotvena v křesťanství: udeří-li tě někdo na jednu tvář, nastav mu druhou. Zdánlivě špatná rada, ale dlouhodobě mnohdy účinná. Vítězství je zprvu morální a nakonec i skutečné.

Cyril Höschl, Reflex 10/02

OD NÁS
VÝROČÍ CHARTY
      Připomínáme si čtvrtstoletí páry Charty 77. Z některého úhlu jde o pohled radostný, z jiného méně. Nehodlám tady rozebírat, zda-li Charta měla či neměla smysl, protože jako člověk, který v pohnutých normalizačních časech mohl jen velmi zlehka nabírat rozum díky svým velmi tolerantním rodičům, nemám jednoduše nárok. Chci spíše hovořit o něčem jiném.
      Společnost se tehdy v podstatě dělila na čtyři části: Komunistickou, která své víře věřila a logicky i profitovala, protože si to dokázala logicky zdůvodnit. Pak byla část takzvaně "Podporující", která sice věděla své, ale hmotné statky jsou hmotné statky. Následovala skupina "Protestujících", která riskovala úplně vše a snažila se neztratit tvář i přes těžké ztráty. A jako poslední nám zbývá ta nejrafinovanější skupina "Skrytě protestujících", která sice Chartu nepodepsala, ale skrytě podporovala, přičemž se taky docela bála a ve svém strachu dokázala vymýšlet docela divy. Těžko říct, jak která skupina byla velká, nicméně ke každé z nich se celkem jednoduše mohla nabalit ještě taková malá skupinka lidí, která se snažila osobně profitovat, aniž by kdy co činila. Jednoduše se vezla na té či jiné "módní vlně". A to prosím na jakékoli ze čtyř stran barikády, což zní sice hodně divně, ale lidé jsou různí. Za komunistů se holt kastovalo politicky.
      Znám jednoho takového. Za Bolševiků se tvářil jako "Protestující" a po plyšpuči se snažil napravovat zlo, na čemž by nebylo nic divného. Jenže onen člověk začal používat zcela stejné metody někdy až nátlaku jako jeho tehdejší protivníci, jako šmejdění v cizích věcech, evidence (dle vzoru StB) atd. A to už secsakra smrdí. Nechci se tady nikterak zastávat starých kádrů, ale přece jen my špionážní techniky, udávání a nevímjakéještě metody nevoní. Onen člověk je na první, druhý i třetí pohled celkem nevinný beránek, jenže asi zapomíná ve svém "kádrování po novu", že lidé mají paměť. Napadá mne přísloví o tom, že jednou na každého dojde, byť Boží mlýny melou kolikrát hodně pomalu.

-md-

bikeCESTA Z MĚSTA (1)
ZA TVARGLEMA (cca 20km)

Trasa tripu č.1: Cesta za tvarglema

      Jak jsme slíbili minule, pustíme se na náš první jarní výlet. Vyzkoušíme dvoje tvarůžek (třetí raději vynecháme) a taky trochu rozhýbáme naše zimou ztrvdlé stehenní a sedací svaly. A kde jinde bychom jej měli započít než v Klimkovicích před Klenbou. Vyjímečně ji však vynecháme a vydáme se na cestu doleva a za místním kulturákem (neplést se Skoumalem!) přejedeme přes hlavní cestu I/47. Vpravo si nebudeme všímat hospody U plavců (i kdyby tam třeba seděl Brzdy s Janou či jinou) a raději stále rovně (Pozor, hlavní silnice vede doprava!) začínáme stoupat ke Klimkovickým sanatoriím. Zprvu lehce, později brutálněji. Mezitím se ještě několikrát zhoupneme přes (jak správně vystihuje název) Důlky.
      A jsme před Sanatorii. Lázně jsou zde od poloviny devadesátých let minulého století, léčí se tady pohybové problémy vodou, která se sem paradoxně přivádí z Poodří, tedy do kopce, a které nejvíce zatím asi proslavil pořad Neváhej a toč! Release1. Lázním stále chybí patina. Jsou hodně nové a mají dva areály. Jeden dospělácký, kde se nachází i krytá kolonáda a druhý dětský. Za velmi dobrého počasí jsou od parkoviště velmi pěkné výhledy na celý pás Beskyd a když je hodně "ostrý obraz", jsou vidět i obě Fatry!

Při dobrém načasování vašich plánů se vám klidně může stát, že ve Vřesině potkáte třeba i tuto tramvaj. Trasa Poruba - Zátiší linky číslo 5 totiž několikrát za rok slouží jako trať, kde se rád Dopravní podnik Ostrava pochlubí svými vozidly.
      My raději popojedeme dále po modré značce, na kterou jsme se připojili u parkoviště, směrem na Rakovec. Cesta vede zprvu polem, později lesem a jde o jedno z nejvyšších míst v okolí. Vyšší je snad Hůrka u Hlubočce, která je od loňska lehce identifikovatelná novým vysílačem. Tam ale dnes nejedeme a raději se připravíme na pořádný sešup z kopce po žluté značce. Sjezd je to na horském kole velmi lahodný a už i tak pěkně úzká cesta se stává v šedesátce ještě užší. Před třetím lesním průsekem je však třeba tisknout brzdit, protože v něm cesta prudce klesá a jsou na ní velké kameny a nakonec i "téčková" křižovatka se slušným příkopem.
      A jsme na rozcestí, ze kterého zcela vyjímečně nepojedeme na Budvara do Dolní Lhoty (a kde taky vynecháme první tvarůžky), ale dáme se vpravo do mírného stoupání. I když nám zelená značka časem uteče někam dolů, budeme se i nadále držet makadamu, který nás dovede do Vřesiny, což je relativně pěkná ves malebně rozložená v kopcích. Cesta nás příjemně svede až do údolí, kde se dáme opět doprava a také nahoru. Asi po kilometru jsme na křižovatce cest, kde zastavíme v hospodě. Mají tady sice "jen" Ostravar, ale také tvarůžky, které rozhodně vyzkoušejte!
      Posilněni se můžeme vydat na poslední část cesty. Držíme se směrovky na Klimkovice a opět stoupáme, abychom na konci obce opět klesli a začali znovu stoupat. Co se divíte? Jsme přece v Opičích horách! A teď dokonce i na Mexiku. Hospoda je to vyhlášená, tvarůžky famózní a dostanete tady Radegast tak dobrý, jako široko daleko ne. Tedy až na stále se zvyšující se cenu (44Kč za obé - 7.4.2002) plná spokojenost.
      Z Mexika vedou již jen dvě varianty. Jedna cesta po klasickém asfaltu, která nás dovede s jedním hupem zpátky do Klimkovic a nebo ne-cesta kolem bývalého rybníku, kde jsme se chodili jako malí koupat. I pan Roman by měl být v obraze. Před několika roky jsme právě na téhle ne-cestě zažili s Kufberkem spoustu radosti (Jízda kukuřičným polem na podzim je fakt zážitkem!), veselí, pádů, zvedání a záchvatů smíchu. Na počátku Klimkovic se dostaneme na známou cestu od Sanatorií, po které již bez problému dojedeme ke Klenbě. Tady sice tvarůžky nedostanete, ale vyberete si určitě něco jiného. Skoumal by to řešil třeba Jurášem, Kufberek nakládaným hermelínem a Jíťa kuřecím pohárem.
      Abych nezapomněl: Na cestu se vydejte raději na horských kolech. Na trekingu sice budete lehce zdržovat ostatní, ale ti na vás rádi posečkají někde u vychlazeného piva. Šťastnou cestu!

-md-

NOVINKA

KOŠT 2002

v noci z 31. března na 1. dubna
Sál drnholecké sokolovny před šesti lety vypadal stejně jako dnes.

      Reportáž z Výstavy vín v Drnholci, která se uskutečnila po dvaatřicáté a pro mne popáté. Trochu povídání o výsledcích, lidech a především vínu. Zkuste mrknout a možná obohatit své znalosti v této oblasti. I já popáté objevoval nové a nové věci. Konečně, vracím se na jižní Moravu rád...

NOVÉ STAŘINKY

LUCIE V PCÍCH

19. května 1999
      ...horší to bylo s Kollerovou zpěváckou kondicí. Jeho "Kengííí, Kéngííí" mi dodnes zní v uších co by noční můra. Naštěstí (proč by se něčím podobným obtěžoval před koncertem...) se již při další skladbě rozezpíval a konečně se dostal na úroveň ostatních kapelníků, kteří předvedli brilantní výkon. Kodymovi vlály vlasy přímo předpisově jako z nějaké reklamy a Panice měl zpěvácky dost dobře vychytaného ...

RAFT V RAKOUSKU

20. až 23. května 1999

      ..."Kdo dnes budete chtít, můžete jet bez průvodce!" To je pro nás výzva a se Zippem a Charliem si rezervujeme jeden raft. Úvodní buben vypadá ještě brutálněji než včera, ale my drsňáci se přece nenecháme zviklat! Nasedáme a šup na první peřej. A ještě jednou šup, tentokrát ovšem do vody. Charlie zachraňuje vesla a já se Zippem raft. Jenže to jsem si jenom myslel, protože po chvíli koukám, že Zipp se křečovitě drží raftu a bezvládně sebou zmítá podle toho, jak chce voda. Jak rád jsem ucítil pevné dno pod nohama...

DOVOLENÁ V CHLUMCI

1. až 7. července 1999
      ...Nazdar Péťo, hele nechystáte teď večer kolem půlnoci nějakou razii na Chlumec? Došlo nám totiž pivo a docela bychom si ještě pro nějaké zajeli na benzínku. Říkáš, že je klid? Fajn, díky, ahóóój..."
ZE SPOLKU
FINÁLOVÁ KLENBA (part one)
6. dubna 2002
Sparta - Vítkovice 2:3
Krásný doklad sporťákovy hravosti, jen škoda toho míčku, který nás záhy opustil v Lukášových útrobách.

      Genitální meliorace aneb únik mozkových buněk do pohlavních žlaz. Zprvu to vypadalo na nějaké druhé až třetí stadium (což znamená, že by s ním mohla být ještě poměrně roztomilá legrace) a nakonec šlo o stadium šesté. O kom hovořím? O Robertu Zárubovi a jeho kamarádovi ze studia, kterého jsme tipli na původní zaměstnání žokeje podle jeho poněkud subtilní postavy. Vždyť už jeho první poznámka: "Dnes se hraje v Paegas aréně (fakt se bude jmenovat T-Mobil aréna???), takže nemusíme vymýšlet žádné složité technické cesty, jak dostat signál k divákům," o něčem svědčí. Objektivně musíme přiznat, že před začátkem utkání přišla óda na Vítkovice, při které Sparťani museli skřípat zubama, ale to jen do chvíle než se hokejový mág Záruba pustil do svých úvah a polemik, kterými dal jasně najevo, na čí straně stojí a nám bylo jasné, že šlo o přípravu na přípravu. To by nám tolik nevadilo, konečně je přece z Prahýý. Že by tak zblbnul?
      Už na konci druhé třetiny jsme přišli Zárubovým "konstrukcím" na chuť v okamžiku, kdy Vítkovice během poslední minuty srovnaly na 2:2. To už Klenba řádně burácela. Ostatně proti první třetině, kdy Sparta měla přece jen navrch, šlo konečně o vyrovnaný souboj. Třetí třetina byla úplně nejlepší. Rychlý a kvalitní hokej, šance na obou stranách a také třetí gól ve sparťanské síti. Jak slastný pocit: "Bijte je Pražáky, hanba Sparta..." Strach z toho, aby Vítkovice do konce zápasu nebránily byl zbytečný, ač se tím postarali o nejeden fanouškovský stres. Hlavně při oslabení. Nervozita je však v takových situacích na zcela místě. Nakonec se člověk začal i Zárubovými konstrukcemi a seky kvalitně.cz bavit. Přišli jsme jim na chuť a jsme zvědavi, kam dožene nový šéf-sporťák České televize svou redakci. Stane se z ní skutečný cirkus? Dnes nám je to už jedno a hodně se těšíme na pondělí, kdy započne druhé dění.

-md-

VELKÝ SPORTOVNÍ DEN
12. dubna 2002
Baník - Sparta 1:0
Vítkovice - Sparta 1:4
      "Sparta táhne na Ostravu! Jsme připraveni?" Takové a podobné otázky se točily kolem pátečních zápasů obou Spart v MOM v místních novinách, rádiích i TV. Policajtů na nádražích bylo větší než malé množství a nakonec se ukázalo, že zcela zbytečně. Žádné konflikty se nekonaly. Jeden zápas (ten na Bazalech) nakonec vyhráli domácí, aby si z ostravského Paláce kultury a sportu ve Vítkovicích naopak hokejová Sparta odvezla mistrovský pohár a titul.
      Ve Spolku jsme měli role rozděleny. Zatímco Kufberek mokval na tribuně na Bazalech a sledoval bedlivě fotbal (závěr hokeje pak ještě stihnul v restauraci Baník), sporťák Lukáš si vyřval hlasivky na Vítkovicích a Medvěd to vše sledoval v Klenbě. Skoumal (ve skrytu duše zarytý Sparťan) raději vše sledoval doma. Chybí nám tady už jen Brzdy, který toho času hákoval a na zábavu neměl čas. Jako hlavní koordinátor jsem informoval o dění na hokeji Kufberka a z našich esemesek, které jsme si vyměňovali, si o kvalitě ostravského sportovního dne můžete učinit úsudek sami:
Hymna: Nohavica! Atmoska: super! Rachot: kvalitní! Hokej: od 6.minuty víc nez koukatelny! Stav: 0:2 (3. a 16min.), sance: vyrovnané. Vyloucení: 2:0 I.:18.minuta -md-
19:15 - 2:1!!! (Tomásek) Záruba je curááák!!!!! -md-
Sparta je uz pet minut pod velkym tlakem! Jen aby z toho neco padlo. Kua, vyloucení. Co na Bazalech? -md-
Ted je prestávka, tak koukáme na Novu. Kua, tolik Otravy v TV najednou! PS: Baník ma skvele umísteny kotel - dle zvuku je vyprodáno jako na Bayernu. Kua, góóól! -md-
Moravec se srazil nepríjemne s hlavním rozhodcím (chuj se tam pletl) Záruba po chvíli: "Tahle varianta mne nenapadla." (ze se srazil s rozhodcím) -md-
Provokace: Host (v Klenbě): "Cendo, más Sparty?" Cenda (správne): "Nemám!" -md-
A jeste: Hlasatel v hale: "Baník vyhrál nad Spartou 1:0!" Diváci: bourlivy potlesk a po chvíli: "Bánik, Bánik, Báník!" -md-
Honzo, diky moc za informace z hriste i hlediste! Odchazime z bazalovske euforie a jdeme na hokej do Baniku. Jeden postreh:spartan na spartana:"hrej kurvo" -k-
Fungujte! Za chvíli pobezí 3.tretina. Posli mi, plíz, jeste jednou tu SMS z Bazal, jak Ti mokval mobil. Chci to fsechno dát do Thájmsú. Dík. -md-
Bohuzel, neposlu, ja odchozi zpravy vazne vymazal, abych mohl ulozit vsechny prichozi. Sorry. Jeste hokej vyhrat a na ostravsky sportovni den jen tak nezapomenu
A ještě dovětek z druhého dne:
Nazdar Pavle! Jak nakonec dopadl vcerejsí sportovní den? Nezapomen na clánek do Thájmsú. Dík. -md-
I ja zdravim pane, zavreli jsme Ken-ken a kratce po pulnoci jsme ostravsky sportovni den ukoncili. Pokec do pondeli urcite dodam. -k-
Vyhraje ta Sparta nebo nevyhraje???
      Inu, žijeme si sportovně a hlavně kvalitně.cz! Zatímco od hokejového běsnění je na čas klídek, fotbalové naopak nabírá otáčet. Mají ten byznys dobře naprogramovaný a začínám mít podezření, že Čenda s Věrkou v tom jedou s nimi. Co už nás to stálo vypitých piv!

-md-

VZKAZY

Pro Lockaye:
Ptáku, když už něco chceš, tak doufám, že nepředpokládáš, že Ti budu odpovídat na email esemeskou za 1,50. Máš si holt aspoň jednou za den zapnout Oskara. Dvakrát jsem odpovídal a teď už naposled: Demokratickým hlasováním na schůzi Spolku byla tvá žádost v poměru 2:3 zamítnuta. Zkus třeba ještě Vačka.

-md-

Dnes je .
Svátek slaví .
NEJBLIŽŠÍ AKCE:

MYŠTĚVES 2002

11. května 2002

(Romančiny a Charlieho narozeniny)
Hledáte další akce? Jsou v Našem diáři!
10 otázek
... pro pana Romana.

Pan Roman se srovnal s Medvědem a je klid...

      Je devátého dubna večer. Dávám dohromady nové Thájmsy a uvažuji, komu položit Deset otázek? Nejprve mě napadl Lukas, protože se sám přihlásil a stěžoval si (v dobrém), že jeho Odpovědi ještě v Thájmsech nebyly (a na druhou stranu je již zavrhnul coby neaktuální), ale pak mne napadlo, že ani nebudou a také, že stále nemáme zmapovánu naši největší mediální hvězdu. Pročež jsem vytáhnul Oskartu a zavolal. Pana Romana, kterého jsem zastihnul ve sprše posilovny v Lovosicích. Po chvíli se mi jej podařilo přesvědčit, že je pro mne skutečně vhodnější, když nezavěsí. Učinil tak a tak jsem měl možnost posoudit, zda-li se sprchuje pořádně, zda si poctivě vydrhnul záda... EFR je holt EFR! (Že jej S10 nemá???) Pan Roman, kluk šikovný, byl hotov za chvíli a tak jsme se po osušení mohli vrhnout na padesát pět minut dlouhý rozhovor:

1. Z čeho máš teď největší radost?
   Z toho, jak se nám daří shánět peníze na náš festival, který se koná od 5. září až 2. listopadu v České Lípě. Jde o festival duchovní hudby, ale není tak těžce specifikovaný, poáč tam bude i alternativní hudba.
2. Naopak, co Tě teď prudí?
   Já jsem teďka jako fakt v pohodě, ale já teď fakt marně vzpomínám. Ale přece jen: Házení politickým blátem mezi politikama. Jak jeden vynáší na druhého, druhý na prvního, do toho se třetí směje a teď mi řekni, koho volit? Nakonec stejně budu muset volit ODS, i když mě ten dědek taky točí (Už má Pan Roman pořádně zvýšený hlas, pozn.), ale než aby vyhráli komunisti... Je mi z tý naší politický scény, fakt jsem se rozčílil.
3. Chystáš teď něco velkého?
   Určitě bude velká oslava narozenin na Hubertce, říkám tomu předtrénink před třicítkou.
4. Tvůj největší kůň?
   Já si prostě..., no, největší kůň je moje mamina, protože ji teď miluju, jako před pěti lety a strašně ji fandim, aby dodělala tu vejšku, protože pak bude mít před jménem Mgr, kdežto já tam budu mít pořád hovno. De facto to zase až tak pravda není, protože já tam vlastně mám to "Pan."
5. Práce? Baví? Nebaví? Proč?
   Takže já mám teďko tři práce, ještě dělám pro baterii na živnošťák, od apríla jsem v nové práci ve firmě, která vyrábí a prodává dezinfekční prostředky a sanitární techniku. A ta třetí práce je v agentuře, jako je zajišťování koncertů..., která mě baví nejvíc. Bateria je šolich a pak jsem nový koště v druhý firmě.
6. Tvůj velký sen?
   Určitě svůj velký sen mám, ale teď, jak to říct, aby to neznělo směšně: Chci udělat něco, za čím si budu stát, na co budou lidi rádi koukat (Na mě, jsem přece starej exhibicionista! pR), třeba jako teď festival. A nebo mít svůj vlastní televizní pořad, na kterej budu lidi rádi koukat.
7. Jaká hudba a film Ti zrovna frčí hlavou?
   Hudba: Jsem zatížen na "U dvou", ale teď jedu na vlně Roku Ďábla. Film: Úplně nejposlednější film: Čistá duše. A jak jsem se zlobil vloni na Oscarovou Akademii, tak i letos, protože film fakt stál za to.

Nechceš už s těma otázkama konečně skončit!?
8. Tvoje oblíbená hračka?
   Můžou bejt dvě? (Jestli to zvládáš? pozn.) Jitčina ňadra dmoucí. S nima si dokážu hrát hodiny a hodiny, ovšem pakliže je mi to dovoleno.
V noci taky?
   Jelikož je Jitka ten typ člověka, který, když se probudí z nejhlubšího spánku, je extrémně... ...trošičku nepříjemná, tak bych si to v životě nedovolil...)
9. Jídlo a pití, po kterém se můžeš utlouct a co naopak zrovna nemusíš?
   Utluču se určitě po mexických tvarglích, protože je to pro mě hodně velká vzácnost.
Máš jezdit častějc!
   Když si přiberu ještě dvě práce, tak určitě budu. Ale asi by si ze mně nebyl příliš nadšený, protože by přijel uzlíček nervů.
   Vůbec nesnáším koprovku, protože mám po ní kopřivku.
   Pití? Nejlepší pití? Já nejsem žádnej specifik. Je to kravský mlíko, ale moc ho nepiju, protože je příliš tučný a taky proto, že jsem mohl vidět proces dojení.
Tak to bylo plus nebo mínus?
   Jasně že plus! Nejhorší je, když se nalokám vody v bazéně. Chlór z vody mám radši v očích než v žaludku.
10. Co zrovna čteš?
   Tak teď si mě nachytal: Už potřetí čtu životopis o Adině Madlový (Dneska už se tomu směju.), jinak denní tisk a hlavně Cinemu.
Pan Roman s Jíťou v nejlepší formě
11.
   Jelikož je jedenáctá otázka volná, tak si ji položím sám:
Pročpak nejede Lukas na Hubertku?
   A sám si taky odpovím: Protože je zmetek a radši si jede s Opopocí válet špeky do Itálie a na svýho nejoblíbenějšího Pana Romana pěkně sere. Asi by neunesl to, že veškerou pozornost u ohně budu strhávat na sebe!
To je spíš "dvojka," ne?
   Je, ale je menší, protože ti politici mě přeci jenom serou o trochu víc.
Já si teda dovolím pěkně poděkovat.
   Já ti taky děkuji, můj nejoblíbenější Pů.
KULTURA ZA 5x 270
DIVADLO JÁRY CIMRMANA
Němý Bobeš aneb Český Tarzan
DK Vítkovice, 04.04.2002, 20:00
      Na Českého Tarzana, který rád prohlašuje již téměř čtvrtstoletí do světa, že "Tatínek je blbec," jsme si vyrazili tentokrát ve slušném počtu: Kufberek s Marčelou, Skoumal (vzal s sebou tentokrát Krtka) a Medvěd, který šel tradičně sám. Ostatně i tak toho zvěřince už mělo být dost. A nejen v publiku.
      Na jevišti nám byl totiž předveden onen proslavený "slepenec" hry Němý Bobeš, který se zachoval jen z pěti procent původního textu na listech firmy Hurych a synové parní mlýny, a to nejen v podobě, v jaké hru zrekonstruovali pánové Svěrák a Smoljak. Mohli jsme jejich kus totiž porovnat i s verzí profesora Ericha Fiedlera z Vídně.
      Když už jsem psal o zvěřinci, musím jej doplnit o Papouška a Bobše, kterého vychovávaly srny, zatímco jeho matka byla neustále na malinách. Záchod v myslivně byl plný bobků a na klice dveří byl asfalt. Však to mnozí z vás určitě znáte.
      Inu, bavili jsme se skvěle (já navíc objevil nový kontinent - říkali mi doslova, že šlo o Ameriku - v tom, že náš Kulturák (neplést s KD Vítkovice!) skutečně není nahluchlý, ale že má jen trochu delší vedení...) a konec představení, ve kterém se tentokrát představila Svěrákova skupina B (Géňa Rumlena coby Bobeš, Jan Hraběta v roli faráře, Bořivoj Penc v rolích Marty (obzvláště kouzelné), hostinského a sluhy, Miloň Čepelka v rolích hajného, barona a Wassermanna a v neposlední řadě Michal Weigel v roli Papouška), přišel nějak překvapivě brzy. Tedy né, že by hru herci nějak záměrně krátili, ale člověku skutečně čas v salvách smíchu běží nepoměrně rychleji. Šlo o velmi povedený večer a jen nás trochu mrzelo, že Čechomor si vybral úplně stejný den a čas na své koncertování v Ótravě, o kterém vám třeba napíše něco pro změnu náš korepetitor Brzdy.

-md-

EX-POST
ŠKOLENÍ
Kunčice pod Ondřejníkem,
penzion V Zátiší,
10. a 11. dubna
      Vím, že v následujících pár řádcích poruším zásadu, která je neporušitelná, ale přece jen mi to nedá. Někdy koncem loňského roku přišel náš firemní školař s myšlenkou, že by nebylo od věci zorganizovat výjezdní dvoudenní školení, a nás se tenkrát ptal na názory. Většina lidí souhlasila a tak letos poprvé po mnoha letech došlok něčemu, k čemu mělo dojít už hodně dávno. Člověku totiž při domáckém prostředí lezou poznatky do hlavy podstatně lépe než v chladných a neosobních zdech Ústavu podnikové výchovy. Navíc při večerním klábosení má šanci poznat své kolegy, kteří vykonávají tutéž práci jenom v jiných koutech severní Moravy a Slezska. K tomu ještě nesmíme opomenout naše nadřízené a šéfy nejvyšší, kteří na chvíli slezli ze svých piedestálů mezi sprostý lid a ukázali, že jsou taky jenom lidi. Člověku se pak podstatně lépe komunikuje s okolím a dokonce i lépe pracuje, když vidí, že i nadřízení mají zájem a nakonec si jich začne vážit, když vidí, že stojí nejen nad ním, ale i za ním.
      Kdysi se podobným systémem dělaly různé celopodnikové akce, které příchodem plyšpuče bohužel skončily. Přece jen se mnohé od té doby změnilo, někteří odešli, jiní přišli, a tak konečně došlo na velmi bohulibou akci. Nám nezbývá než doufat, že nešlo o výjimku, ale že se podobným způsobem budeme setkávat i nadále. Aspoň jednou za rok.

-md-

Archiv Náš diář O nás Vzkazník