Zdravím stále z Pecky! Začíná nám dnes firemní školení, tak se jen přesunu o nějakých sto metrů vedle a budu si dále užívat zdejšího okolí. A propos, jak se líbilo u Bláhy? Já už dal nějaký výcuc na stařičkém Psionu dohromady. Ale až na druhý pokus. Ten první jsem si na konci nechtíc smazal a tak mne to vytočilo, že jsem podniknul výšlap ku hradu. V Roubaloj jsem pak poobědval a odtud i zdravím. Jen zatím obrázky chybí, ale budou ještě tenhle týden. A ještě jedna novinka: Sám velký organizátor se vyjádřil!
      ... na zaklade Medvedovi vyzvy tedy napisu par radku. Ano je pravda, ze ke me na party jezdi lide, kteri se neznaji, ale ja je znam. A vzhledem k tomu, ze je to moje akce tak mate smulu :-)hihi.Pro informaci se pokusim napsat seznam hostu:-)... Ale to vše už hledejte v Našem diáři na patřičném místě!

Více fotek uvnitř!!!

... a aspoň cykloPECKA 2005 je tady!!!

12. až 18. srpna 2005
Chlumec - Babiččino - Markoušovice
Markoušovice - Pilníkov - Pecka
Kumburák - Kumburk - Bradlec
Peckovská osmička
Pecka - NjůBí - Chlumec

      V poslední době jsem hodně pozměnil Charlieho stránky a tak mi trvalo více než měsíc než jsem se dostal k popisu letošní již druhé CykloPecky. Ta se odehrála vlastně od pátku 12. srpna do čtvrtka 18. srpna. Dá se říct, že nebyla jen Pecka Peckovní, ale hlavně Podkrkonošská. Oproti jarnímu pokusu jsme tentokrát na kolo skutečně vyrazili. A protože výletů, fotek i zážitků bylo spousta, musel jsem je rozdělit hned na několik částí. Pojeďme tedy pěkně popořádku...

KOMENTÁŘ

Čeští rozhodčí nám kurví hokej!

-md- 8.10.05 To, že Zlín hraje hokej jaký hraje, je fakt. Obranná taktika, kterou už třetím rokem prosazuje Ernest Bokroš a která slaví zatím stále úspěch, však začíná vadit stále většímu počtu fanoušků. Styl hry žádnou hokejovou krásu nepřináší a přijede-li útočně laděné mužstvo, je ještě na co koukat. To takový Třinec s Nelibou na střídačce nám včera předvedl, jak vypadá hra Zlína se Zlínem. Úporná bitva kouskovaná několikrát za minutu, tvrdá obrana a akce žádná. Oči nás z takového hokeje bolely a z utrpěné výhry 4:2 jsme měli radost jen pramalou. Jak příjemné byly záběry ze znovuzrozené NHL, kde "česká škola" ukázala elegantnost technického hokeje díky pochopení lodivodů soutěže. Zato u nás nás střely od modré a nepohledné nic.
      Samostatnou kapitolou jsou naši čeští arbitři mají stále pocit své nedotknutelnosti a dokonalosti, přičemž v druhém případě je situace přímo zoufalá. Ani bych se o hokeji na našich stránkách nezmiňoval takto obsáhle, jenže rozhodčí Bolina předvedl včera jeden ze svých naprostých majstrštyků a já jeho vinou po době zase nefandil na stadionu slušně.
Český problém: KOMPENZACE
      Netvrdím, že sudí má být bez viny. To by pak mohli házet kameny a to nechci. I švýcar Reiber měl pár chyb při tradičním valašském derby, jenže netrpí pocity provinění (či co to naši arbitři mají) a nekompenzoval. I když poškodil Vsetín, mohl odejít po zápase se ctí. Bolina po včerejšku jen stěží. Ukázat na branku se stává po řadě jeho vlastních excesů stále větší problém a své chyby pak neuvěřitelným způsobem několikrát okatě kompenzoval! Nervozita a pískání z ochozů se přenesla logicky i na led a o šarvátky mezi hráči nebyla nouze. My pak museli koukat místo na hokej (i když ten taky nebyl kdovíco) na bohaprostou frašku pod vedením pana Boliny.
      Podlehnout před několika lety diktátu rozhodčích (po incidentu na čárového rozhodčího) a přislíbit pod hrozbou stávky takovou kravinu, že nelze po zápase komentovat jejich výkon, je evidentní nesmysl. Zabránit verbálním atakům při a nonverbálním po hře přece není problém. Ale tohle? Lodivodi našeho hokeje by si měli laskavě uvědomit, že lidi už nebaví chodit místo na hokej na jakési rozhodcovské hrátky. Návštěvnost evidentně klesla a na vině není jen konec stávky NHL a "...teplý podzim, který nutí zahrádkáře chodit sklízet plody a ne na hokej...", jak si myslí ve Zlíně.

CESTA do MĚSTA

OSTRAVA - PORUBA
aneb
Socialistický realismus

      Na myšlenku popsat mou rodnou část města (a nejen mou, poáč i Zipp ví) mne přivedla jedna odpolední procházka městskou památkovou rezervací. Ano! Naši drazí rodičové už žijí ve svým způsobem vykopávkách. Porubští radní se rozhodli, že architektonicky unikátní místo přihlásí do seznamu našich kulturních památek. Vida, v padesáti se stane vše vykopávkou. Ztrácíme paměť?

      Účelem tohoto článku však není hanit. Spíš naopak, poáč postupem času (už přes deset let se tady vyskytuji jen coby návštěvník) člověk přijde svým místům na chuť. V době pubertální jsem odtud rád vyrazil do středoškolského pro mne nového života. Po návratu z něj jsem už na znovuzabydleníse příležitost nedostal a zmizel na jižní část Ostravy. Jak jsem již zmínil, důvodem tohoto článku byla procházka. Měl jsem zrovna po slušné akci, takže vnímání nebylo úplně o.k., ale i tak jsem si nemohl nevšimnout pomalu chátrajících domů kolem. Hlavní třída, o které bude řeč především, tedy spíš její zemi nejbližší část, prošla letos totální rekonstrukcí, jejímž určitě nechtěným výsledkem je zvýrazněnost zchátralosti okolních domů.
"Leninka"
      Komunisti v dobách, kdy to ještě mysleli upřímně (na Standu jsem si fakt vzpomněl jen omylem) chtěli prostému lidu ukázat, že na to mají. Celá tehdejší Ostrava, její centrum i poměrně široké okolí, měla padnout. I dnes je pod historickým centrem uhlí spousta, jenže ekonomicky se nevyplatí jej těžit a tak (zatím) má Ostrava štěstí. První globalizaci však přinesli komunisti a rozhodli, že je třeba vybudovat důstojnou Novou Ostravu pro prací zmožené horníky. Udělali na svou dobu slušný průzkum a v místech, kde už uhlí není, začali budovat Porubu. Nejprve vznikly tzv. Dvouletky ("jelo" se na před pětiletkami), ale byly to pořád jen domky pro kapitalismem sedřené dělnictvo. Naštěstí už do Ruska bylo kousek, fascinace Stalinovou architekturou vysoká, takže mohl vzniknout "Praspěkt Ljénina."
      Leninova třída se měla stát centrem Nové Ostravy a zpočátku si soudruzi dali záležet - aspoň na oko. Už Stalin zjistil, že jediný sloh, který neurazí, nesmrdí zpátečnictvím a (protože sám už kopíruje) je v něm spousta kočkopsů, je klasicismus, bylo vyhráno. Nejprve Kyjov, pak Ostrov, Havířov (vážně se měl původně jmenovat Bolševikov!) a Poruba. Největší ambiciózní famózní a velkolepá bydliště nového socialistického člověka... Jenže ty materiály! Kdepak, soudruzi, umělá žula na větru a mrazu dělá divy a tam fakt neporučíte. První kousky začaly, pravda, padat ze střech až v osmdesátých letech a již tenkrát soudruzi začali své původní dílo přetvářet. (Nešlo třeba takhle o Kult?).
      Ale abych jen nekritizoval. První a druhý stavební obvod, který obklopuje Hlavní třídu nese jednu později zavrženou myšlenku: Na prospekt Lenina se chodí za nákupy (něco jako náš MOM Václavák), projdeme vítěznými oblouky za obchodní třídu a ocitáme se zcela v jiném světě. "Dvory", jak jsme jim říkali, měly pro děti zázemí skvělé. Žádná doprava, hřiště všude kolem a kde náhodou nebylo zeleň udělala své. Dětství tam nebylo špatné. Kromě sportovní školy se v těchto místech nacházely základní i střední školy, takže obavy o bezpečí dětí nebyly na místě. Obytné domy všude kolem byly cihlové, což materiál ideální, žádná bytová jádra, ale poměrně ucházející koupelny. K tomu byty oplývaly komorami na leccos, ve sklepě prostorné kóje a byty všech velikostí. Každému podle jeho potřeb. Nad vítěznými oblouky dokonce i ateliéry pro patřičně kované umělce. I ty jsme přece měli.
...začínají 70. léta a jejich paněljáky
      Jenže tato idyla končí už u Rondelu - což byl kdysi jediný kruháč v celé Ostravě. Pak soudruzi někde udělali chybu a dolní polovinu Prospjéktu Ljénina už tvoří paněljáky. Pravda, snažili se sem tam vložit nějaký ten ozvláštňující prvek, ale po pravdě, soudruzi, nějak se to moc nepovedlo. Z Leninky se tak stalo v dnešních dnech už skutečné socialistické muzeum. Pěkně (jak příznačné) od západu na východ. Začátek ještě v poho a konec už plně panelákový. Tady však musíme uznat, že v místech dodnes nerealizované radnice (měla vypadat jako bývalé ústředí RVHP v Moskvě - jen tak trochu naše - menší), Leninka končí majestátným rozšířením, ve kterém paneláky přece jen aspoň omítli. Nevídané!
      Dodnes je (dnes již vlastně) stará Poruba k žití. Mne spíš zarazilo, jakým způsobem zestárla. Většinou jsem potkával jen staré lidi posedávající na lavičkách a (zřejmě) bydlících dodnes v přepychových 4+1, která jsou pro většinu mladých vzhledem k lokalitě nedostupné. Také architektura zestárla. Celkově pořád působí impozantním dojmem, jenže při detailním pohledu na zmíněné klasicistní prvky (tady především římské sloupy s hlavicemi) je evidentní přeudržovanost. Radnice si zvýšila prestiž zařazením do MPR, ale těžko sama bude schopna realizovat opravy. Zprivatizovaných domů je minimum a jsou k rozeznání na první pohled. Tu nová střecha, někde i fasáda, ale je třeba hledat.
      Nerad bych, abyste si mysleli, že tímto článkem nějak Porubu odsuzuji. Pořád je to moje rodná "víska" a (poáč už stárnu a senilním) za nejedním rohem už vzpomínám na to, co kdysi bylo. Jediné, čeho nelituji, je společenská změna. Většina domů by nevypadala o nic lépe (zažili jsme před revolucí bombastický projekt "Estetizace Gottwaldovy třídy"), poáč v osmdesátých letech se už skutečně nic neumělo postavit pořádně. Jako memento dodnes na místě našeho "Národního Muzea" ční majestátně knihovna VŠB, která by si zasloužila složit k zemi jako první. Jen těžko ji svou betonovostí zacloní nová aula VŠB. Dodnes podle všeho ve schvalovacích komisích sedí stejní horníci s citem pro architekturu. Škoda.
      P.S. Autor nečerpal z žádných materiálů, jen ze své paměti a zážitků. Před dvaceti lety totiž vyhrál městské kolo soutěže v historii "Co víš o svém městě," což na něm zanechalo nezhojitelné následky... Soudružka Ševčíková - učitelka dějepisu a třídní - jej patřičně cepovala...
      P.S. Budete-li mít někdo zájem, rád vás (nejen) Porubou provedu. Rád si známá místa plná nostalgie projdu znova...

290905 md;-))