EDITORIAL No.80

Nazdar lidi!
      .Máte se? Sorry, že dlouho Thájmsy nebyly, ale nějak to jde hůř a hůř. Respektive se stále méně dostavuje chuť psát. A když přijde, dlouho nevydrží a vše je hotovo během jednoho dne. Ano, jako tyto Thájmsy. Utekly více než dva měsíce od posledních Thájmsů a leccos se událo.
      Především mám obrovskou radost z paRoháčů. Tedy z toho, že budou. Vloni jsem pauzíroval a proto si je chci po Novém roce patřičně užít. Protože je velmi pravděpodobné, že tohle jsou poslední Thájmsy před lyžákem, dovoluji si oznámit, že jako každoročně budu na Brestové slavit narozeniny. No, slavit, spíš posedět s dobrými lidmi, pobavit se a tak. Nic speciálního nechystám, vše nechám na vás. Ale bude mi stačit, když přijedete. Zajistil jsem nějakou tu ohnivou vodu s vůní meruněk (mnozí znáte), protože tuším, že zima bude na sjezdovce krutá a to je jen dobře!
      Co tady tedy tentokrát najdete? Moc toho není. Jedna reportáž z otevření sviňákovského nádraží a Cesta z města, tentokrát na Radhošť a Pustevny. V akcích jsem pouze popravil nějaké fotky. Chystám se upravit stránky Freedlandů, protože na přelomu dubna a května skutečně BUDE! A hlavně se chystám na vánoce, tedy spíš na to, abych je přežil a mohl jet na Silvestrovskou pecku. Takže: bohatého Ježíška a see you later!!!

md;-)

Akce roku 2005

KULTURA ZA 220

Vladimír Mišík & Etc., 7.12. Klub Parník

      Chystali jsme se na koncert již v říjnu, leč nemoc hlavního protagonisty byla příčinou odložení koncertu až na začátek prosince. Vláďa nás tentokrát pořádně napínal. Po zkušenostech z loňského podzimu, kdy po zrušeném říjnovém koncertu jsme ten odložený poněkud zadrbali, jsem tentokrát sledoval termíny na všech možných frontách, abych něco nepropásl.
      Sešli jsme s Medvědem v podstatě náhodou u číňana ve Svinově, dali gyros s nudlemi, jedno pivko a vyrazili do centra. V Hlučné samotě jsme lupli jednu plzeň a zapadli naproti do Parníku, který už byl velice slušně zaplněný. Nebývalo zvykem, aby se na Mišíka dávaly židle do půlkruhu, vždycky zůstaly stoly a kolem nich židle. Asi se prodalo víc lístků, než pořadatelé čekali. Zaujali jsme místo v levém rohu u baru.
      Začalo se něco málo po osmé. Po již tradičním začátku Z flámu, nám Vláďa se svou kapelou předvedl, že se oplatilo čekat dva měsíce na tenhle koncert. V první polovině koncertu vykopali věc, kterou jsme naživo ještě neslyšeli - V hotelu Belveder je dnes tanec. Koncert ubíhal v pohodovém tempu, některá sóla muzikantů byla odměněna potleskem na otevřené scéně. První půlka končila tradičně Slunečným hrobem, ve kterém se ukázalo, že Vláďa opět zvládá výšky, které dříve nestíhal.
      Po malém oddychnutí v podobě přestávky Vláďa opět dokazoval, že umí, a že kapelu koncertování stále baví. Představení zakončili již tradičně - Špejchar blues. A dočkali jsme se i dvou přídavků - první byl Obelisk a druhý klasická "skoumalovka" Doteky.
      Na závěr nutno zkonstatovat, že to byl koncert velice vydařený, že jsme si ho všichni slušně užili, a že si určitě nenecháme ujít další příležitost k návštěvě Mišíkova koncertu.

sKo

NOVINKY

      Zdravim Vas vsechny a preji vse NEJ do noveho roku 2006! Cestovani vlakem je zaliba, ktera mi zustala z dob draznich. Byly Vanoce a krom jinych veci jsem si nechal nadelit jizdenku na pendolino. A protoze v nem sedim a prostredi to je vic nez inspirativni, tak mam pro Vas malou predsilvestrovskou povidku.

      Pecku znate vsichni, takze chapete, na Silvestra jsem se moc tesil. Zasnezene Podkrkonosi ma snad jeste lepsi atmosferu nez jak ji zna vetsina z vas minimalne z podzimu. A kdyz uz je ten svatecni cas, rozhodl jsem se i pro svatecni vlak. Jiz pred Vanocemi jsem navstivil pokladnu v nove otevrenem "skleniku" svinovskeho nadrazi. V pokladne jsem si mohl vybrat, zda chci sedet u okna nebo v chodbicce a nasledne se mi dostalo obojiho. Ano, tusite spravne - sedel jsem na samostatnem sedadle. Zaverecna veta pani pokladni mou povahou prece jen lehce zacloumala. Veta "Prejete si platit kartou?" mne tak prekvapila, ze jsem musel uznat, ze za dva roky, co uz nejsem u sve rodne drahy, postoupila neuveritelnym zpusobem. Byl jsem natolik dojat, ze pani pokladni vzala az muj druhy roztreseny pokus o bankovni podpis.
      Tady bych si dovolil upozornit na jednu zakernost: me sedadlo 12 a jeste sedadla 14 a 16 nejsou pohybliva. Nikdo vam to predem nepovi. Problem jsem nemel, v jednicce nas sedelo dohromady tri a pul, takze jsem se jen posunul. Pri nakupu jizdenky radeji zkombinujte nekolik draznich slev a radeji si zaplatte mistenku za 200 Kc. Proc? Filuta tiskovy drazni mluvci uz se nechtic vyjadril: Pri zpozdeni vlaku, pri kterem vznika narok na vraceni jizdneho, vam totiz mila draha vrati maximalne 20% z ceny jizdenky (v pripade globalni ceny tedy max. 100 Kc) nebo cenu mistenky (v pripade pendolina tedy 200 Kc), ktera vsak v globalni cene neni. Finta nemila a vzhledem k tomu, ze uz tento tyden jedno pendolino jelo v oblibenych ctyrech kozenkach (vozy B) a jednom blesaku (vuz A), radeji neriskujte. Misto pekneho svezeni vas ceka jen spatny dojem.
      Ja mel vsak stesti. V kyzeny den 30. prosince se nad Ostravou roztrhla perina, snezilo uz od vecera a do poledne napadlo 40 cm prachoveho snehu. Z Ostravy se razem stalo sice neprujezdne, zato nadherne zimni mesto. I Svinov se stal utesenym zakoutim. Co na to vlaky? Jak ktere, ale mne pendolino prijelo temer na cas.
      Nevyhodnost male konstrukce pendolin jsem objevil zahy. Jen pocit vsech zucastnenych cestujicich, ze cestovanim pendolinem se vlastne dostali mezi vysnena tri pismenka VIP, zabranila zbytecnym excesum pri marnych pokusech pri usporadavani batozin. Ano, mista je v souprave zalostne malo. Nakonec jsme se vsichni ke spokojenosti usadili a mohli jsme vytahnout sve mobily a celemu svetu nahlasit, ze jsme to prave my, kdo cestuji pendolinem;-)))
      Misto cislo dvanact se nachazi jen kousek od kompenzatoru. Mam vsak smulu, protoze ten muj prave spinka. Jsme na konci vlaku, takze jen spokojene ceka na svou pripadnou prilezitost. Celou cestu za mnou nekdo (aspon jsem mel ten pocit) stale chrapal. Az pozdeji jsem zjistil, ze mlaskani by nepomohlo, protoze nejde o neprijemneho cloveka nybrz klimatizaci. Po pocatecnich snehovych neplanovanych mezizastavkach v Polance a Studence nas vlak konecne nabral rychlost. Prvni pocit? Nenaklapi se a na muj vkus az nepatricne drnca.
      Kousek za Ostravou uz prislo na "fasung". Snimek temer celeho menu prvni tridy jsem vam vyfotil. Mobil jsem prilozil jen pro moznost porovnani velikosti "bagety". Vzhledem ke stisnenym podminkam pak na snimku chybi kava, tretinka mineralky a nezbytny usmev zamestnance JLV. Co byste za stovku chteli vic?-)))
      Plechova "huba" nas privitala na palube mezikontinentalniho raketoveho spoje v nekolika svetovych jazycich vcetne cestiny. Pripadame si svetove. Mnohem mene svetove vypada stewardka. Snaha, mily pristup a ochotny usmev (nebo naopak?) byl sice soucasti me globalni jizenky, oko me vsak spokojeno nebylo a ani ma proslula bujna fantazie nepomohla. Prirodo, bohuzel, tady to skutecne nepujde.
      Ani jsem se nenadal a uz jsme pred Prerovem sjeli z koridoru, abychom za malou chvili pristavali na olomouckem kolejovem letisti. Zde jeden clovek zjistil, ze galantnost vuci manzelce musi mit sve meze, nebot nez ji pomohl se zavazadly, razem se z nej stal nechteny cestujici - pendolino uspesne (i to pry neni tak uplne samozrejmosti) zavrelo sve otvory a pocali jsme rotovat k ranveji. Chudak pak musel nedobrovolne cestovat s manzelkou az do Pardubic. I spatny signal byl v jeho pripade spis vitanym pritelem nebot vypadl presne v okamziku, kdy dovysvetlil svou komplikovanou prihodu svemu sefovi a nakonec si s manzelkou notovali nad pro jejich penezenlku necekanym, ale nakonec docela prijemnym predsilvestrovskym vyletem.
      A co rici na zaver? Clovek zcestovaly po zapadni Evrope rozkoukany a zkuseny rozhodne z pendolina na zadek nesedne. Byt to obycejny rychlik (pro cestujici na pretizene trase Brno - Ostrava neuskutecnitelna fikce). To nase 005 aspon vonelo novotou. Lacine dily jsou ovsem patrne vsude a nejvice pak na WC, ktera za par mesicu zrejme naberou nadrazni standard. Paklize budu soudit pouze podle teto jedine cesty, musim byt spokojen. Uz treba jen jednickou normalne nejezdim (dal jsem si ji jako takovy maly darek pod stromecek) a byl jsem do Pardubic prevezen na cas. Stewardi byli mili a tak jedinou pihou na krase soupravy je (ze tri) jedina funkcni pipa, ze ktere jak na potvoru tece jen Musketyr. Ale prominte, uz pristavame na pardubickem letisti...
      P.S. Navrat do tezke ceskodrazni reality byl vice nez hrozny. Kdo jste kdy jel rychlikem Zelenokozenkove kralovstvi na trati Pardubice - Liberec, date mi asi za pravdu. Idyla skoncila... Tak stastny novy rok!

md;-)

Tour de Radhošť a Pustevny
17. listopadu

      Chtěli jsme už delší dobu vyrazit s Pivkem někam jinam než jen do hospody. Se snižujícími se teplotami a sychravým větrem ubylo možností sportovního vydovádění a tak jsme využili volného svátečního dne 17.listopadu, cestou vlakem několikrát zacinkali klíčemi na zakuklené komunisty a po sedmé ráno jsme vystoupili do liduprázdného Frenštátu...

Tour de Štramberk
17. prosince

...Kopec nám dává pořádně zabrat. Fyzička z našeho sedavého zaměstnání není kdovíjaká a časy, kdy jsem i v zimě jezdívával na kole jsou také už pryč. Nicméně za necelou hodinu si můžeme říct, že vrchol je dobyt! Překvapuje nás dvaceticentimetrová vrstva sněhu. Vyhlídka na věži je přes zimu (respektive od listopadu do konce dubna) uzavřená, ale díky opadanému listí můžeme koukat na okolní vrchy. Je vidět na Velký Javorník i Radhošť, jen Ostrava a její okolí je zahaleno a z mraků vystupují jen jednotlivé čmoudíky továrenských komínů. Vyšlapaných stop tady také není nejvíce, je zima a tak se dlouho nezdržujeme a pokračujeme dále. Z kopce a do Štramberku...

REPORTÁŽ

      Na konci listopadu měla být po rekonstrukci otevřena první část nádražní budovy ve Sviňákově. Nestihlo se a nakonec vše mělo dopadnout jako mikulášský dárek o šest dnů později. O nic by celkem nešlo, ale týden před dalším termínem byla rozpracovanost tak vysoká, že jsem tomu termínu stejně nevěřil. Jenže na akci mělo přijet přeslavné pendolino a v něm měli přijet takoví ti divní pánové a ještě divnější dámy, které si platíme ze svých daní, aby nám za to dobře sloužili. A protože česká povaha je v tomto velmi podivná, tak jsme k nim paradoxně velmi servilní my a vytvořili jsme pro ně téměř dokonalý Matrix. Tedy alespoň někteří z nás.

Trochu z historie

      Svinovské nádraží je jedno z nejstarších u nás a během předminulého století byly postaveny hned dvě budovy. Ta starší s bývalou odbavovací halou se začala rekonstruovat první. A původní projekt (spíš sen šíleného architekta) byl velmi smělý: dva podchody propojené mezi sebou před budovami a spojené velkou podzemní garáží, nová skleněná odbavovací hala, přes kterou by stará budova měla být vidět, jezdící schody, chodníky a kryté spojení na vzdálené zastávky MHD na "mostech". První "STOP" provedly peníze a voda. Někdo vypočítal, že vzhledem ke spodní vodě, které je kolem hojnost (ještě pamatujeme památný první výkop a pětimetrový gejzír, pod kterým se bagrista Fanda i se svým strojem schoval jako nic;-) by se podzemní garáže chovaly jako obrovská vana a spodní voda by je vyzvedla nad zem. Místo nich se postavily unikátní kruhové garáže, které nám otevřel také ve stejný den náš poněkud přetloustlý primátor. Další neznámá vzniká nyní vinou nedostatků peněz a nevyřešenými pozemkovými problémy. A tak mosty budou asi ještě dlouho hnít, až nám spadnou na hlavu. Vraťme se ale k Mikuláši.

Matrix

      Tolik servilních kravaťáků a podržtašků ve Svinově asi ještě nebylo. V prosklené hale vznikl provizorní a i vkusný restaurant (možná že by někdo mohl zauvažovat přesně nad takovým využitím), snad stovka dlaždičů spíchla narychlo poslední kusy dlažby, vlněných plechem rychle zakryli nedodělky a rozbili kusy ledu na chodnících, zakryli všechna okna ve většině místnostech, aby náhodou někdo neviděl, že vevnitř je rozpracovanost stále značná, aby vše bylo košer. Před polednem už všichni vyhlíželi moudivláček. Ten přijel o deset minut dříve než měl (z Holešovic tak přijel za slušných 3 hodiny a 20 minut) a hostesky a dvě tutálky (!!!) se už mohly vítat. Nějak mi chyběl jen ten rudý koberec. Následující raut už byl typickou zkouškou voličské trpělivosti a mnozí jsme konečně ocenili průhlednost nové budovy. Stará budova sice přes ni vidět není, ale na honoraci bylo vidět dostatešně. Platící cestující zajisté rádi ve svých vlacích nějaké to zpoždění překousli (neschválená souprava pendolina měla před vším přednost a volno už 20 minut před jízdou) a ti, co chtěli někam ze Svinova jet a čekali na svůj zpožděný vlak určitě tu hodinu rádi mokli za skly budovy. Prostě klasika. Raut skončil před třetí hodinou odpolední, usměvaví lidé nastoupili zase do moudivláčku a přesně v celou odjeli do MNM. Určitě si ještě dlouho povídali o tom, jak to v té Ostravě zase dobře zvládli. Jak symbolický okamžik! Přesně při odjezdu vlaku vypnuli na většině nádraží proud. Ještě nějakou hodinu se uklízelo a k večeru už byli do haly pustěni první platící cestující...

Pojďte na exkurzi!

      Proč si budovu pořádně neprohlédnout dříve než napíšu tento článek? Řekl jsem si a vyrazil jsem. Jak už jsem napsal, je otevřena jen starší část budovy, ale i to je eufemismus. Otevřena je totiž pouze stará odbavovací hala, ze které se stala celkem vkusná čekárna a v bývalých pokladnách je nové WC. Zatím plně funkční a použitelné. A to je vše. Nic víc už normální cestující neuvidí. My máme protekci a tak jsme se prošli služebním točitým schodištěm (kopie starého) do prvního patra. Co nevidí cestující, to nebolí. Všude se použilo větší než malé množstí sádrokartonu, vše je spíchnuto horkou jehlou nebo jednoduše odbyto. Tak pojďme raději zpátky dolů.

      Nová hala. Sen architektův. Vevnitř spojení staré budovy s novou vypadá celkem dobře. Vše je pečlivě přibetonováno (jsme v Ostravě) a pokladny mají vlastní prostory v meziprostoru. Dojmy z masivní konstrukce smíšené. Na efekt skvělé, na údržbu katastrofa. Toho skla! Zatím je přes něj vidět. Zatím. Ve stropě (respektive na střeše) jsou zavěšené obrovské výbojky, obložení stropu už teď působí značně "jetým" dojmem. Opravdu těžko se mi hledá něco pozitivního, uvidíme, jak to tady bude vypadat až se začne budova používat.

      Pojďme na nástupiště. S výjimkou prvního, ze kterého nic nejezdí, poáč je utopené a nejsou tady koleje, a opavského to se střechou nad hlavou nepůjde. Jestli zatím, to nevím. Východ z bývalé haly - dnes čekárny - působí bestiálně. Dodnes vzpomínám na jednání s dotyčným architektem, jak nepovolil na nástupiště nic postavit a nyní bestie zvítězila. Skleník se dveřma působí skutečně bestiálně. Abych nezapomněl, teď to na opavské nástupiště stejně nejde, poáč druhá budova je už také rozestavěná. Podchody jsou k budovám připojeny hodně brutálně a u jižního vše razí ještě traverzy překrývající historizující (nikoli historický) nápis Schönbrunn - Svinow. Tady si také všimnete, jak je ve své podstatě stará hala neskutečně křivá. Rovné křivky nových traverz tento fakt parádně zvýrazňují.

      Opravdu těžko se mi hledá něco pozitivního na novém nádraží. Dokud se totiž nedostaví druhá budova, bude nová cestujícím spíš na obtíž. Naprostá většina cestujících totiž přichází pěšky od mostů a pokladny jsou nyní vlastně dále než byly. Ale lidi si zvyknou. Důležité je, že tvz. důležití mají pocit z dobře vykonané práce...

      P.S.: Článek možná působí hodně hanlivě, jenomže jak jsem včera slyšel a viděl všechnu tu slávu, hodnocení úspěchů a hlavně naprostou závislost (možná pouze hloupost a jednoduchost novinářů), nedalo mi to. Kritiku totiž nikdo nenapsal.

Dnes je .
Svátek slaví .
Teplota u nás:

FREE´D´LANDy

KLENBA

Menu podáváme od 12. do 14. hodin (nebo do vyprodání)!
Cena: 53,- Kč

meddblok

19.12.   Blíží se vánoce, svátky klidu - prý, ale především poživačnosti. Není divu, že kolem deváté hodiny večerní na ulici už jen málokoho potkáte. A tak se ulice stávají rejdištěm duchů a divných stvoření vůbec. To, co jsem ale viděl cestou z Klenby, mi vyrazilo dech. Dokonce existují i duchové tramvají. Přes svou notnou podroušenost se mi podařilo vytáhnout z batohu foťák a, ejhle, je tam!

17.12.   Tour de Bílá hora a Štramberk! Tak by se dala nazvat poslední bezvánoční sobota. S Pivkem jsme po poledni vyrazili z jemně zasněženého Kopru na Bílou horu, kde nás překvapilo 20 cm sněhu i výhledy do poměrně širokého okolí. Další kroky nás nemohly vést jinam než do Štramberku. Nejprve za Trubačem a Trubaczem do pivovaru a pak ještě na noční Trůbu. Městečko je v zimě moc poetické...

15.12.   V ošklivém čtvrtečním počasí nás naše pracovní úkoly doslova zavály k Velimi. Asi málokdo z vás tuší, že právě tam se nachází jediný železniční zkušební okruh v Evropě. Každý výrobce, který chce pustit na koleje nějaký svůj výrobek, jej musí prohnat po zdejších kolejích. A tak se naše školení na kompenzátory v jednotce Trabant007 stalo zároveň příjemnou exkurzí do tohoto areálu.

8.12.   Stihnul jsem toho včera věru hodně. Především jsou na světě nové Thájmsy a protože za poctivou práci by měla přijít i odměna zašli jsme večer do Parníku. Vladimír Mišík s Etc... přijeli na třetí pokus konečně do Ostravy a čekání se vyplatilo. Mišíka viróza opustila a předvedl se ve vynikající formě. Samozřejmě nejvíce písní bylo z aktuálních Umlklých strojů, ale víc neprozradím, poáč se prý vyjádří kulturák Skoumal. Jen dodám, že jsem na koncert přišel patřičně naladěn a užil jsem si jej. Fernet dokáže příjemně upravit;-)

7.12.   Paráda! Mému notebooku odešla nabíječka, tak jsem bez něj. Najednou mám více času a to jak doma, tak i v práci. Zjistil jsem, že má závislost na internetu byla už docela slušná. Určitě si to bez počítače budu užívat. A z čeho teď píšu? Jsem opět nadšen ze starého dobrého Psiona.

6.12.   Tak nám slavnostně otevřeli sviňákovské nádraží. Jako test voličské trpělivosti to vůbec nebyla špatná akce. Dokonce jsem poprvé ocenil, že soudruh architekt pojal své vrcholné životní dílo (doufejme, že i poslední) v celoskleněné podobě. Pohled na z našich daní placené darmožrouty mi připomněl, že jsme jim dokázali vytvořit dokonalý Matrix.

3.12.   Přežil jsem týdenní pobyt v MNM! Den příprav, dva dny školení a den zkoušek bývalých kolegů od dráhy, do toho pár posezení s přáteli... Vím jen jedno: bydlet a pracovat bych tam nechtěl. Čas tam běží jako bláznivý (ne, že by tady neběžel, ale přece) a to mi nevyhovuje.

17.11.   Paráda! Tak mohu shrnout dnešní výlet na Radhošť. Zatímco si Charlie užívá po dvou letech poprvé lyží na Hintertuxu, my s Pivkem jsme využili volného dne a od Pinduly přes Pustevny dóbro došli do Kunčic pod Ondřejníkem. Poprvé letos u nás sněžilo a nahoře nás čekala fantastická panorámata! O všem tady brzy napíšu.

15.11.   Ajajaj. Koukám, že jsem už pěkně dlouho nic nepsal. Tak aspoň jsem zrušil značně neaktuální hokejové tabulky, poáč není čas. Dobrá zpráva přišla z MNM od Zippa. Chystá se lyžák!

md;-)