chat

Akce roku 2011

Náš diář

Editorial No. 152

      Někdy v půli letošního července, když počasí rozhodně nepřipomínalo, že už nám dva týdny běží prázdniny a radost z deště měl snad jedině Děda Komárek, jsem si doma pustil film Vojtěcha Jasného Všechni dobří rodáci. Drsný film o lidských sviních mi jasně připomněl, jak upřímně to s námi soudruzi mysleli. Když film skončil, chvíli jsem váhal, ale nakonec do štěrbiny zasunul i volné jeho pokračování. Jmenuje se Návrat ztraceného ráje a v době před deseti lety, kdy jej Jasný natočil, se mi pranic nelíbil. Přišlo mi, že deset let je snad dostatečná doba na reprízu.
      Film vypráví o Poutníkovi, kterého kdysi komunisti vyštvali z rodné vísky, nad kterou se ty tyčí podezřele stejný strom. Ano, Poutník pochází ze stejné obce, kde se odehrává původní děj. Z původních představitelů zbylo na živu jen velmi málo a smířením vdovy po Františkovi s varhaníkem Očenášem (hraje jej jako v prvním filmu Vlastimil Brodský) nakonec přece dojde. Především Poutníkovou zásluhou. Děj filmu se odehrává kdesi po revoluci, kdy se Poutník vrací zpátky z emigrace. Poutníka ve filmu zahrál Vladimír Pucholt a jeho prostřednictvím vlastně Vojtěch Jasný vypráví svůj vlastní příběh.
      Před deseti lety se mi dlouhé scény točené Jasného poetikou v New Yorku zdály nesnesitelně dlouhé a vlastně jsem absolutně nechápal, proč ve filmu vlastně jsou. Jenže za deset let se leccos změnilo. I u mně. Již předtím jsem měl rád městečko Bystré, kde se původní film a polovina nového filmu odehrává. Je to velmi mystické místo a dodnes vzpomínám, jak jsem byl nadšen, když jsem Strom rodáků nad Bystrým objevil! Nyní po deseti letech se mi do vzpomínek přidala druhá půlka filmu, protože spoustu míst z New Yorku jsem poznával. A vlastně až nyní jsem pochopil, proč mi tenkrát před třemi lety, když jsem ve městě měst pobýval, přišla některá zákoutí tak známá. Ve filmu jsou dokonce i záběry z vyhlídky na střeše Dvojčat, což už bohužel dneska ze známých důvodů nehrozí.
      Ale nejen New Yorkem se mi film vryl pod kůži. Osud filmové Pampelišky již balí (zpočátku neúspěšně) klasický pozitivistický typ Amíka, mi připomněl zároveň mou sestru a švagra. Jednoho i druhého. Senzace! Já toho filmového hrdinu vlastně znám, protože švára je mu povahově více než podobný!
      Chtěl bych taky skončit happyendem, ale konec je malinko hořký. Vojtěch Jasný je těžce nemocný a nemohoucí. Obec Bystré mu nabídla bez váhání místo ve svém domově důchodců, kde dožívá své poslední dny. Byť se narodil na Valachách v Kelči, místní si více než získal a jsou mu za mnohé vděční. Vždyť i druhý film byl pojat místními jako velká oslava. Kruh se až neuvěřitelně filmově uzavřel...

Mějte se fajn, já si jedu užívat do Zálouží.
See you later!
medvěd:-)

REKLAMA

Stejná jako tenkuát...?

Život je hořký. Budík!!!

Novinka

OAMF TRUTNOV 87-11
v noci ze středy 17. srpna na pondělí 22. srpna

      Je sobota týden po Trutnově. Co jsme asi dělali před týdnem touhle doubou? Zřejmě jsme rozpáleným městem jen co noha nohu mine popocházeli směrem ke Kopeckým. Ano, hospoda U Kopeckých (mimojiné i penzion) se pro nás stala již před několika roky další neoficiální stagí OAMF. Vlastně i backstagí, protože právě tady jsme vždy chodívávali nechat spočinout svým tělům, najíst se, spáchat hygienu a především vychutnávat zcela nezaměnitelnou a stálou atmosféru. Směs předstírané nekompromisní drzosti s vynikajícím servisem a příjemně jiskřícím vztahem zákazník-obsluha. To je jen začátek mého vzpomínání, protože Trutnov 87-11 byl nejen nejdelším (pro nás) v dějinách, ale také nejlepším. A přirozeně (jak už je dobrou tradicí již několik let:-) i posledním...

      Vždyť už jen můj středeční příjezd se vydařil na výbornou. Jednak parádně sedl na minutu přesně přestup v Pardubicích z pendolina na mé kolo (jasan, pokus o vtip:-), aby i následný přestup o čtyřicet kilometrů dále v Chlumci (respektive BOPAKu) z kola do nového Marťasova přibližovadla (dal mi jen pár minut jsa natěšen vstřebávání festivalových zážitků), které kdesi po čtvrté hodině nabralo zcela správný směr na Dvůr Králové nad Labem, odkud jsme se zařadili do kolony, která drtila naši nedočkavost svou rychlostí stejně tak, jako tlumiče auta řádně česky "vytuněná" vozovka pod námi.
      Těžko popsat pocity člověku, který nikdy nepřijížděl k Trutnovu od Bojiště. Příjemné šimrání kdesi u duše mám snad jen tady a u Washingtonova mostu, z něhož odbočím doleva a dálnicí kolem Hudsonu mířím na Dolní Manhattan. A pak ještě většinou tehdy, když mne čeká setkání s přáteli. Takže tady na Bojišti se vše vlastně zdvojnásobí. Jsme na místě! Marťas "ladí" místo k zaparkování a já pivo. Obvyklý Dudák u pumpy ještě nestačil přijet, zato garáž, kterou jsme si zvykli obvykle jen obchcávat, se letos proměnila v Osviežovňu, jejíž zázemí jsme si rázem přivykli využívat. U prvního Krákory jsme postavili stan a zajali kolem něj další plac k budoucím přístěnkům. Bylo celkem třeba, poáč (ve středu!!!) se pomalu ale jistě louka k pumpě přilehlá začala nezadržitelně zaplňovat.
      Za pár hodin jsme se ještě stihli nechat oobojkovat (papírově bíle a látkově žlutočerně), urazit pár pivisek a z povzdálí "naší" garáže poslechnout znovuvzkříšenou Hlavsovu Půlnoc. Vlastně velmi solidní start do fesťáku, jehož atmosféra u nás rozhodně nemá konkurenci...

*****

      Netuším proč, ale z celého Trutnova si souvisle pamatuji pouze první den. A to ještě jen do setmění. Pak už zůstávají (řečeno s cimrmanovským klasikem) jen výjevy. Koneckonců by možná byla nuda popisovat Trutnov od konce do začátku. Vždyť necelý týden uvažuji, jak nejlépe popsat celý fesťák. Zkusím použít ověřenou abecedu:-)

A jako Atmosféra:
      ... je jednoznačně tím hlavním, za čím tady jezdíme. Opakovat stále dokola fakt, že zde můžeme s klidem zapomenout na jinde dorývající komerci, je zbytečným nošením dříví do lesa. Lidé jsou tady k sobě stále neuvěřitelně slušní a ohleduplní, ochranka vlídná, leč důsledná, zásobování vším možným fantastické a mezilidská tolerance na podstatně vyšší než parlamentní úrovni. Ale něco málo se přece jen začíná měnit. Především Bakala vstoupil do Trutnova jako druhý sponzor (prvním je už léta Gambrinus) a chce se mi věřit, že jeho úmysly jsou čisté. Co se však přece jen mění, je skladba lidí. S příchodem bulváru (Kryštof...) zřejmě přichází i generace, která zatím obcházela Trutnov obloukem. Ve větším množství než obvykle se lidé bavili o vykradených stanech a celkem zděšen jsem byl poslední noc na pondělí z chování některých kolemchlastajících. Chvilkama jsem měl vážně i strach a to nebývalo. Za to však nemůže fesťák, ale lidi.

B jako Bojiště:
      ... a nekonečná soup-opera na téma "Poslední Trutnov." O Martinu Věchetovi později u Géčka. Teď spíše o místě samotném. Je fakt, že přenést fesťák z dokonalého amfíku kdekoli jinam bude v budoucnu obrovský problém. Bojiště je bohužel vázáno na vedlejší louku, kde pravidelně vzniká stanové městečko. Letos jsme poprvé pronikli hlouběji pod Bojiště směrem k Dolcům a s údivem jsme zjistili, že horní louka není rozhodně jediná, byť oficiální! Roky spíme na nedaleké pumpě, ale louky pod domy ještě o kousek níže mohou s klidem jako stanové městečko posloužit také. Podle všeho k žádným problémům nedocházelo. Naopak mi letos přišlo, že vstřícnost lidí kolem (domorodců) po letech (dejme tomu) tolerance, přešlo ve zdravý pokus o podnikání a přínos služeb. Po tomhle Trutnově doufám, že Martin Věchet opustí myšlenku Volanova a pokusí se zůstat s festivalem tam, kde je. Na Bojišti.

C jako Čtení pohádek a rozprávky uja Braňa na dobrú noc:
      Karpatské chrbáty mám rád z celé party, co spolu mluvíme, snad jen já. Odehrály svůj set na druhé stagi a já obdivoval uja Braňa především za jeho odvahu sednout si dříve či později po půlnoci do křesla na hlavní stagi a začít vykládat pohádky na dobrou noc všem těm řádně vykaleným máničkám a jiným existencím. Možná ještě více jej obdivuji za schopnost, udržet s nimi stále kontakt a dále a dále je provokovat svými vlídnými a inteligentním slovy k dalším a dalším výlevům. Poklona ujo Braňo, tož pome!

D jako The Dhol Foundation
      Bubeníci, kteří nás tady chodívávají rozbušit poměrně často a vždy je shlédnutí jejich produkce zážitkem, který se nezapomíná. Letos nám rozbubnovali sobotně-nedělní půlnoc, aby nás v zápětí efektním způsobem dorazila jiná banda: Sto zvířat. Inu, noci bývávají na Trutnově velmi krátké...:-)

E jako E!E
      ... Éčka letos nepřijela... Kecám! Byli, jenže po nedělní rozcvičce zněli poněkud nepatrně:-) Navíc jsme tou dobou již opatrně popocházeli ke Kopeckým, kde za pár chvil začínal náš další program. Velmi pravidelný program...

F jako Festival:
      Neboli přehlídka. V našem případě přehlídka hudby a zážitků. Upřímně říkám, že neexistuje žádný jiný festival, který by byl tak nevázaný, pohodový, plný experimentů i stálic, které by jinak velmi chyběli. Festival který je plný různých předem netušených zážitků. Přidejte neutuchající dobrou náladu a máte před sebou prostě je ten nejlepší festival na světě!

G jako Geronimo:
      ... neboli Martin Věchet. Hlavní a dlouholetý "pachatel" festivalu. Originální samorost, který je evidentně na válečné stezce s bílými tvářemi ve vedení města. Má na svůj vzdor rozhodně právo a dokonce asi tuším, že buzerace estébáků člověka musí jednoduše posunout někam jinam. Respektuji jej a vždy budu bojovat za to, aby své názory mohl posílat do světa, byť s nimi někdy nesouhlasím.
      S Martinem jsme se potkali s Marťasem v hluboké noci. Měli jsme nalito v hlavě všichni tři, přesto jsem se slušně chtěl zeptat na pár věcí: "Proč máme dva obojky?" Odpověď mne docela šokovala: "Protože podvádíte. Papírový bílý nejde sundat jen tak." Aha, takže my už si nevěříme? Docela šok, že je ochoten pro pár podfuckářů házet do pytle všechny. Škoda. Barvu černo-žlutého obojku prý vybraly jeho děti. Proč něvěřit? Tím padla naše úvaha nad příměrem o fesťáckém funuse. Když jsem se Martina slušně zeptal, proč nás tedy všechny háže do jednoho pytle se zloději, neodpověděl a utekl. Druhý den jsem jej potkal u tojtojek, jak zachraňuje planetu a sbírá odpadky kolem. Na hlavního organizátora slušný. Samorost:-)

H jako Hudba Praha:
... se nechala dobrovolně nasadit na druhou stage proti Krajčovi. A tak zatímco si šel Zipp užívat nadržených kundiček pod pódiem, my ostatní jsme si šli poslechnout kvalitní Hudbu Praha. Matadoři české scény nic nepodcenili a jestliže na hlavní stagi zřejmě létaly vzduchem kalhotky, tady dvě řízné zpěvačky svými vnadami jasně ukázaly, že jsme tady správně. Sakra, nechtěl jsem spíš psát o hudbě? Ale jo, jednu přidám: Cestou pro Plzničku jsem se zastavil na cestě hned vedle hlavní stage a pozoroval dění na pódiu. Představte si, že ten kokot Krajčo si na všechno, co neuzpívá (takže vše vejš:-) pozval maníka, který to za něj odbékal. Škoda, že tohle asi neviděly holčičky před pódiem. I když je jim to možná úplně šumák. A sakra, kde je zase ta hudba???:-)

CH jako CHlorovaná voda:
      "Píča, píča, píča, chlorovaná voda!" Další podrobnosti byly účastníky cenzurovány, poáč se to nehodí. Ostatně, jenom oni ví, o co přesně šlo:-)

I jako Iggy Popp a The Stooges:
      Geronimo nám šoupl hlavní hvězdu hned na čtvrtek a způsobil brzké hemžení brzy před víkendem. Okolí naší pumpy bylo již beznadějně obsypáno stany a my jsme tedy byli zvědavi, cože nám Iggy na konci své kariéry předvede. Dle slov jednoho chytrolína, který se nás chytil, šlo o nejlepší z pěti dosažitelných koncertů, který Iggy odehrál. Není důvod mu nevěřit. Já jej viděl poprvé a že bych si z něj sedl na zadek? To tedy rozhodně ne. Prostě standardní rachot z pódia, byť je třeba se obdivovat Iggyho vitalitě. Předskokan? Podržte se! Skromný chlápek s kytarou: Jiří Schmitzer. A pak, že to nejde!!! Nebojte, Prdel nebyla a Jirka to říkal od začátku. Miluju Trutnov:-)

J jako JAŘI:
      Troštičku jsem se zestárlých chlapíků s břitkým Vrtulníkem na začátku koncertu bál, ale s tím, jak se blížil závěr koncertu, šel i jejich tah na bránu zatraceně dopředu. Škoda jen, že Bártu nechali zvukově kdesi vzadu. Zasloužil si být blíž publiku. Parádní pařba na závěr festivalu a zcela zasloužená bronzová příčka. Zážitek nechat se koupat hudbou Romana Holého hned třikrát za víkend. Že počítám špatně? Ale kdepak! Ve čtvrtek nám to osolil Neruda a Ruppert se vyřádil nejen hlasově, ale i svými (ú)lety po kontrukcích pódia!

K jako Kopečtí:
      Nečekejte divadelní společnost, byť o cirkus v nárožní budově v Polské ulici jde vždy. Vzhledem k počasí jsme nepohrdli zahrádkou, kam za námi Radim Tatar lítal s ochotou i mezi kapkami deště (toť snad dostatečné satisfakce pro Zippa, poáč jestli čekal K jako Kryštof, tak sraček se tady fakt nedočká:-)). Neoficiální stage, kde právě Zipp několikrát vystupoval s Tesilovou verbeží a po nezbytném odsunu nezletilých k pobavení nejen našeho stolu i Tomáš Matonoha zavítal se svým Otevřeným dopisem KSČM, který působil až destruktivně na naše bránice, je prostě zázemí, jak má bejt! Tady také chodíme pořádně, chutně a levně pojíst. Tady si chodíme odložit. A tady se chodíme bavit s obsluhou, protože vězte, že nikde jinde se tak dobře nepobavíte! Však tomu závěrečné nelíčené loučení zcela odpovídalo prožitým čtyřem dnům:-)

L jako Lidé!
      Uďa, Kauel, Uboš... Ale hlavně Lenka Delegace, Mavlína Pikulášková (ta premiérově!), Charlie a Marťas (duo Bopak:-), Zipp, oba bratři Jeldové, Konvi, Pan Roman s Péťou (tak trochu separé...) a snad i Medvěd jsou lidé, kteří způsobují blízká setkání jiného druhu v mimořádně inspirativním prostředí. Do standardní skvadry nám chyběl Sir s Vendym a taky Fünf, se kterým jsme se spojili alespoň teleportem, poáč si kdesi na východě "užívá" Vymrdán. Co to? Mnou při trávě vymyšlené synonymum pro ramadán... Díky všem!

M jako Monkey Business
      ... koncert snů? Zcela určitě! Jen těžko byste hledali lepší místo na tak skvělý zvuk! Kapela šlapala naplno a jejich koncertní aranžmá je jednoduše nepřekonatelné. Dohrávka Piece of my life mi přišlo, že všichni slyšeli poprvé a doslova všichni si ustříkli, když už téměř do ticha Roman Holý zabořil své prsty do kláves. Koupat se v hudbě? Ano, tohle byla pořádná vana!

N jako Návštěvníci:
      Bylo nás méně než obvykle a festivalu to prospělo. Žádné ucpávky a i při vrcholných produkcích se dalo v amfíkun "dýchat." Žlutá lampa coby naše potkávadlo byla téměř vždy k dispozici a téměř žádné fronty přispěly k všeobecné pohodě...

O jako Organizace:
      ... každý si tady dělejte, co chcete, jen respektujte ostatní! Tohle tady platilo vždy a nedivím se, že i Geronimo si fesťák chce užít plnými doušky. Ostatně byl to právě on, kdo organizaci pojal jako předpřipravené setkání a tím i mne naučil, že starosti s organizací by měly skončit v okamžiku zahájení akce. Dále děj se vůle boží a je pravda, že blízká setkání jiného druhu tady fungují parádně!

P jako Program:
      Když se mrknete na recenzi letošních Kolosů v Ostravě zjistíte, že jsem se nezmiňoval o festivalu zrovna v nejlepším. Trutnov je úplně jiná liga a s "výpadky" v programu jednoduše počítáme, poáč jak by k tomu přišla neoficiální stage U Kopeckých? Geronimo ignoruje obvyklé zvyky, kašle na kšeft a proto vzniká davové šílenství před víkendem. Stačí, když mrknete na čtvrteční program u bude vám jasno, že hlavní hvězda nemusí vycházet na pódium až s nedělním soumrakem. Letos se čtvrtek povedl na maximu a jen díky přece jen menší (podle mne naprosto ideální) návštěvnosti jsme se kolem hlavní stage neprodírali, i když do nás hudbu hustil zrovna Iggy. Trutnov jde vždy vlastní cestou:-)

R jako nedělní rozcvička
      ... ze které sice Fünf nebývává nikdy nadšen, ale k Trutnovu patří stejně jako plechoví bubeníci v umývárně. Ano, mluvím o Boronu. Začátek kázání jsme nestihli, takže obvyklé klubající spacáky již ležely bez svých majitelů, kteří zřejmě mezitím pařili už dole u beden. Boron si letos přivezl maskota, jenž nás drtil svými plánovanými pády na kolena. S představou, že takhle padne do pole nesýpal jenom Charlie. Kecy Boronského frontmana stojí vždy za poslech a kolikrát jsou v kontrastu s následným rachotem. Ale přijít o Boron? To teda ne!

T jako tráva:
      ... i letos se našla partička (tuším z jižní Moravy?) jenž nás obohatila nevšedním zážitkem. Nabídnutý špek měl rychlý nástup a na příjemně vysmáté vlnce mne držel velmi dlouho! Opět zboží, jaké jsem snad ještě nikdy neochutnal. A úplně jsem se zapomněl zeptat Lenky Delegace, jakže si to premiérově ulítla?

Samizdat:
      ... letos kolem něj bylo hodně veselo. Ač nás Delegace úkolovala (jsa odskočená do páteční práce), sehnat jej nebyla vůbec žádná legrace. Vlastně šlo o druhou nejčastější otázku, která padala na hlavní bráně hned po letošním "dvojobojku." A tak jsme zažili něco, co už tady dvacet let nebylo. Samizdat s programem se stal nedostatkovým zbožím a ve velkém se množil program opisováním! Vážně legrace a sounáležitost s ostatními. Jen jsme absolutně netušili, do kterého uzenářství se pro tak nedostatkové výtisky chodilo? Že by k Džezbábě? :-)

T jako Tata bojs
      Dlouze jsem přemýšlel, kterou kapelu poslat na vrchol pomyslnéhoé žebříčku hudebního zažití. Pořád se mi na bednu cpali Monkey Business a právě Tata Bojs. Nakonec jsem tam musel dát kluky z Hanspaulky, protože neuvěřitelným "předbonusem" byla jejich zvuková zkouška. Už tam bylo vidět, že kluky to baví a mají setsakra našlápnuto. Navíc bylo na zvukovce ke slyšení i to, co vůbec v rámci koncertu nezaznělo! Spojte vše s dokonalým zvukem, stále třeštícím Mardošou, plným publikem a mají vyhráno. Kluci, byli jste Jedničky!

U jako Umývárna:
      ... nebo taky zázemí amatérských bubeníků. Jedna z neoficiálních stagí na Trutnově hned za tou druhou oficiální. I letos se bubnovalo, byť firma Tojtoj se rozhodla snížit svým neuváženým rozhodnutím počet družstev na jedno a půl z původních tří. Myslím si, že nakonec sami pochopili, že jakési podivné plastové žlaby nikdy nemohou nahradit svou kvalitou a výdrží klasické žlaby nerezové. O zvuku nemluvě...:-)

V jako Vítězové!
      Těmi jsme naprosto všichni, kteří si dokáží užít svátek končícího léta. Je úplně jedno, jestli zrovna stojíte pod slunečníkem (v tu chvíli deštníkem) nad petingovým hřštěm U Kopeckých, jež se postupně mění pod kroupami spíš v rybník nebo jste v areálu u hlavní stage a čekáte na překvapení skryté pod heslem Kostička, z něhož se vyklube opakované vystoupení Ivana Mládka a jeho Banjo Bandu. Zvítězíte i když pomáháte právě dorazživší jihomoravské karavanové výpravě, nad jejímiž pokusy o ukotvení karavanu se nejdříve usmíváte. Jako vítězové jsme nakonec za pomoc dostali pravý šampus! Vítězové jsme vždy, když Zipp recituje Tesilovou verbež, či jen posloucháme Otevřený dopis KSČM. Vítězové jsme vždy, když dorazíme ke Kopeckým a pořádně se nadlábnem. A vítězové jsme i tehdy, když celou tu pětidenní kalbu vydržíme:-)

W jako Woodstock!
      Co říci? Setkání s organizátory není zase až tak velký problém. Koneckonců s Gibonem na sebe u koryt máme obvykle štěstí. Atmosféra volnosti pohybu, nálad, světonázorů a vzájemná ohleduplnost... Kua, už se zase opakuju:-)

X jako Xavier Baumaxa
      Vystoupil v pubu těsně před půlnocí z pátku na sobotu. Zážitek? Urkitě! S Delegací jsme byli snad nejstarší (s Xavim) v Pubu a omladina jej celkem kritizovala, že už to prej není ono, že prej moc chlastá. Já bych naopak jeho vystoupení dal jasně do čela všech tří, které jsem kdy viděl. Když místo přídavku nasadil masku a začal recitovat Opičana Havla, čekal jsem, zda začnou lítat kelímky. Zaraženost publika byla cítit, ale ustál to bez ztráty kytičky. Delegace tady potkala svého spolujezdce, kterému z Hradce do trutnova pomohla. Inu, blízká setkání...

Y jako Ypsilon???
      Že si neporadím? Že budu bezradně tápat? Kdepak! Ypsilonka, to je přece Eben a taky Schmitzer. Prdel nebyla a ani nemohla, poáč tu sám Jirka nedá, ale jinak jeho vystoupení bylo z nejlepších, coé jsem zažil!

Z jako Záviš!
      Letos dokonce hned dvakrát! Oproti loňskému krutému vystoupení na hlavní stagi ve tři ráno byl letos Milan Smrčka jak v pátek o půl šesté večer na druhé scéně, tak v neděli před čtvrtou odpolední v pubu ve formě. Když si vezmu, že Pája Šatková zažila fesťák poprvé a začala hned Závišem, musel jsem sledovat, jak se tváří, když se Pub otřásá refrénem: "Anděló, ty ...!!!" Zvládla to s grácií. Jsem rád, že některé věci se v čase pranic nemění:-)

      Vida, jsme na konci. Konec přichází na Trutnově obvykle v neděli nebo v pondělí. Snad oblblí neustálým pohřbíváním Bojiště vyrazily Laštovky v pondělí hned po ránu na pohřeb svému strýci. Musím se ještě poptat, jak ostatním smutečním hostům voněli:-) Já dostal spásný nápad, když jsem se cestou z BOPAKu zastavil na pískáči u Pamětníku. Trvalo to sice chvíli, ale nakonec se mi pětidenní tradiční trutnovská červená hlinku podařilo s úspěchem z nohou sundat. Že jsem svému okolí nevoněl ještě ve středu, mi bylo snad úplně jasné, ale kdesi u srdce jsem si zapsal, že mám za sebou zřejmě jeden z nejlepších Trutnovů. Ne-li nejlepší!

110828 Díky všem za společnost!
Medvěd:-)

letem měsícem

      Pamatujete, jak začal letošní srpen? Já to vím náhodou naprosto přesně! Bylo pondělí a já si říkal, že před nastávající emcy je třeba zatraceně rychle (a zároveň opatrně) šlápnout na brzdu. Zcela čerstvě jsem se totiž s ostatními (díky, Pišto, za odvoz!) vrátil z Bystřičky na pomalu se vypouštějícím Vranově a s odstupem měsíce rád prohlašuji, že příště je pro mne mnohem snesitelnější kombinace pivotráva než tvrdýpivo. Do pracovního týdne jsem vstupoval se stejnými obavami, jako do celého měsíce. Bude snad celé léto i nadále pokračovat ve Vančurovském stylu? Nebo se konečně dočkáme i nějakého léta?

      Dočkali jsme se. Byl jsem více než zarputilý a hodlal jsem pokořit metu, kterou jsem si na kole vytýčil ještě dříve než začátkem prázdnin zaznělo: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným." Na Vranovskou Bystřičku jsem ještě došel pěšky, ale pak s vidinou, že mne na konci měsíce čeká pětidenní Trutnov, začal jsem jezdit jako zběsilý, abych závazek 6000.km splnil pět dní před termínem! To už zase pro změnu řádila v Amíkově Irena a abych z mediálních mrdek definitivně nezblbnul, vypnul jsem magickou skříňku dvě minuty po začátku Událostí. Učím se, že co řeknou mrdky mediální, je třeba dělit stem. Příslušnost k veřejnoprávnosti dnes nic již neřeší. Inflace je holt inflace:-)
      V Lybii nám chytají Kaddáfího a pořád se nějak nedaří, krize EU se prý dá přečkat úplně v pohodě převedením Řecka ze státu na akciovou společnost a Nejvyšší pokrytci Chemická Angela se Sarkozym si medí, jak to s námi myslí upřímně. Dávno zapomenutý Standa Gross musí pukat závistí nad svým dávným až příliš průhledným amatérismem. Život je hořký, budík:-)
      A srpen u nás? Dobrý, velmi dobrý! Ba nejlepší, poáč Trutnov!!! Nejdelší, nejlepší, nejintenzivnější. Pohoda se (zcela vyjímečně) může jít schovat, poáč nápad nasadit Iggyho už ve čtvrtek může dostat jedině Věchet. Vivat Geronimo! ... Tuším, že i nouze naučí Martina housti a napříště se domluví s majiteli okolních (nikoli obecních, tudíž prodaných) luk a i příště se sejdem na Bojišti. Ke vzteku radních, k radosti okolních podnikavých lidí (jó, krize je krize) a samozřejmě naši. Génia Lockyho není důvod kamkoli přenášet!
      Co ještě srpen? Třeba plán na narozky. Máme kamaráda, jenž naplánoval své narozky právě v den D. Pak se mu to nehodilo, poáč slavil s pracovními ve stejný den a navíc přišly do toho Kolosy. Tak se vše přeložilo na poslední (právě minulý) víkend. To jsem včas pro změnu zrušil já, poáč ecmy. Byl jsem za největší kurvu, ale zvykám si. Život je hořký (pokolikáté už...). Nakonec by na naplánovanou oslavu nemohl ani Skoumal, poáč Monte Negro. Co z toho vyplývá? Že by Kufberek měl příště nastavit jedno datum a dál už nemanipulovat. Budík!
      Srpen? No jasně, paráda! Trutnov tady už proběhl, tak snad už jenom dodám, že jsem si kromě kola i zastřílel a články s fotkama si nechám až na zimu. Fotky ještě stačím zpracovávat, ale je málo sil na příslušný komentář, poáč hlava už jasně visí jinde. V Amíkově!
      Totiž. Stalo se mi o posledním víkendu, kdy Pražáci už měli šestnáct nad nulou a my tady na Dálném východě stále svou demoverzi krematoria, že jsem neměl peníze a chtěl platit kartou. Fíja, dneska problém, poáč v Kozlovicích nejde internet, takže smůla. Jasan, nakonec jsem drobňáky vyškrábal, ale ještě předtím se mne šenkýřka v pivovaru ptala, zda přijdu zítra. Nelhal jsem a přiznal Amíkov. Takže za měsíc? Rozšířily se ji zorničky a začali jsme vykládat. Mám rád tohle spiknutí lidí, kteří, (kua!) ví! V pondělí s manželem měla vylítnout, tak snad Irena nedělala krávu a vše vyšlo. Přeji to každému, poáč je vážně třeba, aby každý poznal, že existuje společnost, kde vše funguje. Ona šenkýřka s manželem letěla do NY už po patnácté. Jsem obyčejný břídil!

110830
See you later!
Medvěd:-)