Cyklistická Deštná
5. až 7. května
Itinerář- sobota 5. května -Nový Bydžov / Hrádek u Nechanic / Třebechovice pod Orebem - Ledce - Očelice - Opočno - Dobruška - Provoz - Bačetín - Kounov - Rozkoš - Šediviny - Sedloňov - Deštné v Orlických horách - Jedlová - Mnichová, 45km- neděle 6. května -Mnichová - (po modré) - Rozcestí nad Antonínnovým údolím - (po žluté přes: Lomy - Prázova Bouda) - Šediviny, kostel - (někteří z nás dále po asfaltu do Plasnice a zpět) - Šediviny, kostel (po zelené) - Kamenolom Špičák (po zelené) Plasnice - BUS - (po Route II/310) - Deštné v Orlických horách - Zlatý Golem - (po cestě) - Mnichová- pondělí 7. května -chata Mnichová - Jedlová - Deštné v Orlických horách - Šerlich (985m) - Bedřichovka - Orlické Záhoří - Černá Voda - Neratov - Bartošovice v Orlických horách - Šihák - České Petrovice - Klášterec nad Orlicí - Pastviny - hráz - Nekoř - Letohrad - Dolní Dobrouč - Václavov - Ústí nad Orlicí - Dlouhá Třebová - Česká Třebová / Ostrava |
Zatímco většina účastníků báječné akce ve Velkých Svatoňovicích a jejich okolí odjeli spořádaně do svých domovů, aby mohli spořádaně pracovat, udělal jsem si výlet do Železných hor, ze kterých budu mít asi už navždy smíšené pocity. Kousek od Škrovádu jsem totiž spadl i s kolem do suchého mlýnského náhonu a přitom si prošlápnul kotník. Pajdal jsem celé tři dny a naštěstí pak se vzpamatoval. Zvláštní bylo, že jízdu na kole mi až na výjimku nasedání a sesednutí bezproblémově umožňoval. Měl jsem tak aspoň šanci mrknout po okolí hor, pro které mám zvláštní slabost. Bylo totiž nádherné počasí. Ve čtvrtek jsem se pak přes Chlumec přesouval na Nový Bydžov Monice od Barase, odkud začíná následující povídání o kolech a lidech na nich a kolem v Orličkách. Vydatnou pomocnicí při zpracování byla opět Dita, které tímto děkuji. Jedeme do hor!
Prvek očekávání byl vystřídán prvkem zklamání. Oba dva s Monikou jsme byli utahaní a Monika zcela jasně naznačila, z jakého důvodu viděla ráda Medvídka. Navíc kolem nás neustále obletoval (ne mne!) jistý Martin, který se snaží o Moniku. Ne poprvé. Jak zmerčil konkurenci, najednou na svou ještě stále manželku ani nepomyslel a po odjezdu (stavil se jen na kafe) jsme byli nuceni pokecat jen velmi rychle. Vrátil se Doslova za chvíli. Zbytek noci jsme strávili u Pelíšků v pelíšcích.Spánku jsem opravdu mnoho nedal. Ranní probuzení Moniky taky stojí za zaznamenání: Intenzivně jsem se ji vzbudit: hladil, pak drbal a po slovech "Martinku, jdi si ještě lehnout!" jsem do Moniky drze zabušil. Vzbudila se a lekla tak, jak kdyby ji právě někdo přepadnul. Dost dobré. Připadne mi, že Bydžov není zas až tak velká díra jako Chlumec. Už fčera večer tu slušně fungoval noční život a ranní sobotní nákupní rachot nebyl o nic méně intenzivní. Překvapen mile jsem byl i místním cyklošopem. Vybral bych si tady zcela určitě bez problémů kolo akorátně na sebe. To už přijel Zipp služebákem. Balím se, loučíme se a mizíme autem na Třebechovice. Po chvíli zastavíme jen na Hrádku u Nechanic pro turistickou známku (mám!!!). 
Z Třebechovic už vyrážíme na kole. Zipp velmi slušně buší větším než malým tempem. Osobně bych se na takové tempo vyprd. Do Opočna je to 14 km a mírně do kopce. Přesto jsme tam velmi rychle. Doporučuji Zippovi prohlídku exteriéru zámku a sám kvituje, že rozhodně stojí za zastavení. Do Dobrušky se doslova svalíme z kopce po novém obchvatu města, který nás odvede od cesty do centra, což jsme nevěděli. Za Dobruškou cesta začíná velmi slušně stoupat.Ve vesnici s poetickým názvem "PROVOZ" je hospoda zcela jednoznačně MIMO a my jedeme ještě o kousek výše do Bačetína, kde už hospoda je otevřená a není špatná! Neskutečně vonící svíčková za babku nás láká, ale nakonec odoláváme. Dali jsme dvě Holby a zlehka pokecali. Prudké klesání za Bačetínem na Kounov nás trochu (i když mile) překvapilo. Dále už cesta jen a jen stoupala až na křižovatku za Sedloňovem. Fungl nový popovodňový úsek silnice nad Kounovem nás svou prudkostí slušně dostal. Najednou jej vyjet nešlo. Do Deštné jsme už v pohodě "spadli" z kopce a šli na pivo a uzeniny do Zlatého Golema, kde nás trochu vyvedlo otřesné a "pokrytí" Radegastem. "Tady v Orlických horách? Nechápu" Uzenina byla dobrá. Cyklistická banda dorazila zanedlouho ze Šerlichu. Pár nových tváří. Pohoda-džez. Poslední část dojíždíme do Mnichové už v zcela bez problémů. Na chatě začala pařba. Ježdění na kole máme fšichni dost, zato bumbání nám evidentně nedělá žádný problém. Tři pivka u Golema už nás slušně připojily (ty dvě Holby nepočítám - ty jsme nechali za Kounovem v kopci) a jedeme dále. Atmosféra rozhodně nevázla a jako vždy, nevím, kdy jsem odpadl. Jsou to věci! STEREOVÁ NEDĚLE
Tahle kapitola bude, k Zippově radosti snad více o lidech než o cestování. I když si nemohu odpustit popis Orlických hor: V podstatě mi připadá, že jsem je objevil až teprve teď. Přitom je třeba k Pšendově cti připsat, že se o turistický program staral vždy kvalitně! Jenže teď jednoduše poprvé přišla ta správná chvilka. V jarní svěží zeleni se jednoduše Orličky "vylouply" v plné kráse. Nejsou vysoké a ani tak příkré jako Beskydy. Mají Široká, relativně plochá a dlouhá údolí, nad kterými jsou souvislé hřebeny hor. Jen v několika málo místech si voda v dávných časech nestačila prorazit dostatečně velký prostor (např. Zemská brána). V kopcích jsou z poslední doby vybudovány úzké silnice, které jsou jako stvořené pro cyklisty. A právě cyklistických možností jsme tady konečně užili. Banda už v sobotu byla na Velké Deštné a Šerlichu. Dnes jsme se podívali na západ od chaty. Okolo Špičáku. Cyklistická banda jsme byli celkem sourodá. A mám navíc dobrý pocit z toho, že jsme byli živoucí hmotou, která je schopná jednolitého pohybu, což mi nalévá optimismu do žil co se týče Tour de Slovakia. Nemuselo by to dopadnout špatně. Vždyť ani ženský neměly valnějších připomínek k rychlosti jízdy a výběru trasy. Snad jen Ivanka vznesla malý protest proti vrcholové partii cesty kolem Špičáku. A Zipp to komentoval slovy: "Zase ty Varhaníkovy zkratky." Jenže to zase (naštěstí!) není ženská. Celkem zaslouženě jsme dojeli do Deštné a hledali vhodnou reštiku pro doplnění potravin a tekutin. Čtyři (Pšendovci a Borisovci) se, pravda, trhli od nás v Plasnici, ale my ostatní jsme zvolili Zlatého Golema. Číšník nás naháněl už z cesty. Sedli jsme pod slunečníky na terase a za malou chvíli se u nás objevila i pěší sekce, která sestoupala od oblíbeného Paegasího údu nad velkou sjezdovkou. Dali jsme se do výběru. Jedinou vadou na kráse byl přítomný Radegast. Je tady asi poměrně oblíbený. Dal jsem jednoho (nechutnal) a na sluníčku mi to na "cinknutí" rozhodně stačilo. Po obědě nás opustila tzv. F1 - sekce, která se po bleskovém výšlapu přemístila na Mnichovou. (Někteří z této sekce dokonce kolaborovali do stereo-sekce) My ostatní začali tupě chlastat. Nevím, kdo to spískal (s odstupem času je nám už jasno), ale najednou se na stole objevila sterea. Co to je? Přinesl to Richard (kluk od Lucie Lukáčové). Sestává to z panáků rumu a zelené. Vezmou se mezi palec a ukazováček (rum) a s tzv. mírným náskokem mezi ukazováček a prostředník zelená. Postupným záklonem hlavy se zelená přelévá do rumu a společně odtékají buď na triko, bradu nebo do otevřených úst. To podle šikovnosti. Po smíchání obou se stává z toho fšehho stereo - nápoj s neutrální chutí a bestiálním účinkem! A ten opravdu je! Várka prošla ještě jednou (musím přiznat, že na tácu to nevypadalo špatně!) a v kombinaci se sluníčkem se změnila ve výbušnou směs. Zejména dámská část stereo-sekce byla, vlastně pomalu ani nebyla schopna provozu. Jestli jsme se při příchodu smáli odjíždějícímu autobusu plnému totálně alkoholem a sluníčkem zdevastovaných lidí, nebyli jsme nyní na tom lépe. Na chatu jsem zcela sobecky dojel jako první. Ostatní galantně poskytli dámám posezení na rámech svých kol. Tohle artistické číslo fakty neovládám. Přijeli jsme včas. Akorát na dojezd. Geňa s Láďou pojali nápad, že zajedou k Paegasímu údu. Mně se spíš chtělo na Velkou Deštnou a dokonce jsem k tomu kroku přesvědčil i Pšendu. S těma dvěma jsme nakonec jeli. A udělali jsme dobře. Pšenda se nakonec omluvil. V hotelu Orlice jsem koupil dvanáctou (!!!) turistickou známku a jeli jsme dále náročným stoupákem směrem na Luisino údolí. Jak naivní byla představa, že vystřízlivím. Ani náhodou! S Geňou jsme se nahoře kochali poměrně dlouho (Laďa byl už nervózní). Výhled stál dost za to. Zpátky jsme dojeli střemhlav přes malou sjezdovku a les ke kostelu a po asfaltu až na chatu. Dámské stereo-sekci se už poměrně podařilo úspěšně přibrzdit. Za to pánové (s vyjímkou Petra Duškového) přidali na plynu. Géčko už došlo, přijel Fünf (už na formule) a Konvísek. Zažili jsme opět z mnoha virtuálních večerů. Hovor rozhodně neváznul a já si pamatuji, že spát jsem šel o půlnoci. Ráno brzy vstávám. DIVOKO I TICHO-ORLICKÁVstávání v šest se mi povedlo. Fšichni mají ještě hlubokou půlnoc, kromě Zippa. Ten šel spát už brzy. Bylo mu zle. Jestli kvůli kolenu, které jej zlobí, to opravdu nevím. Loučíme se v sedm dlouhým a výmluvným všeříkajícím pohledem a odjíždím.Nějak mi ježdění dnes nejde. Cítím zavazdla. No co už. V Jedlové začínám stoupat. Přes Deštnou až na Šerlich. Cesta je má. Až nahoře potkávám dalšího cyklistu - zoufalce. V sedle nezastavuji na dlouho. Je ráno a poměrně zima. Teď už mne čeká jen protivítr a jízda z kopců dolů. To by nemuselo dopadnout špatně. Kvalita cest při sešupu dolů značně klesla. Dostal jsem se do nefalšovaných Sudet! Je to krásný a pustý svět. Údolí Divoké Orlice je zpočátku poměrně mělké a široké. Jen občas nějaké to stavení jinak jen louky a lesy. Řeka tady tvoří státní hranici. První kousek civilizace mne čeká v Bartošovicích. Tady už je údolí hlubší a cesta se stále vlní, jak horizontálně tak vertikálně. A najednou to přišlo: Zemská brána. Tady Orlice přestává být hraniční řekou a dále protéká nádherným kamenitým kaňonem. To pro mně není přístupné a tak šlapu dále přes Čihák na České Petrovice. Právě v nich se ve mě zlomí další nadšení! Vítr nechutně zesiluje a já definitivně vzdávám další jízdu na Moravan. Klesám zpátky k Orlici do Klášterce nádhernými serpentinami. Čeká mne přehrada Pastviny a výšlap na rozvodní obou Orlic. Ještě do Ústí nad Orlicí je cesta slušná. Dále už šlapu jen z podstaty. Hledám nějkou zahrádku. Ta mne potkává až pod sídlištěm Lhotka v Třebové. Pár obličejů poznávám ze školy, ale nehlásím se. Mám tak akorát chuť pojíst a jet domů. Jídlo ani pivo nebyly špatné. Nasedám do R641 a jedu do Ótravy. Ještě mne stačí zprudit vlakvedoucí a já jeho. Mám toho dost a navíc jdu na šest do práce. Brr! ***-md- 22.02.2002 Expreska k odkazům. |
|---|