chat

Akce roku 2014

Náš diář

letem měsícem

Vítej dvoulitrový hattricku!!!

Tak jo, zase podzim. Známý a můj oblíbený na půl cesty k domovu ležící Přístav na Balkáně. Nová Veš. Venku skoropodzimně, sychravo, že by psa nevyhnal. Děti zrovna dneska zasedly do škamen (takže datum máme, že?) a já poprvé po mnoha měsících dostal správnou chuť psát. Proč? Vím já. Vím:-) Třeba proto, abych znovu otravoval všechny kolem;-) Předevčírem jsem dorazil třetí dvoutisíc v kilometrech na kole a jestliže jsem před měsícem měl chuť psát, že znám své hmotnostní dno, tak teď už jsem zase níž. Kdesi v pubertálních 73kg a zcela vychychtenej a spokojen. Proč? Tak to bych taky věděl! Člověku, potažmo medvědovi je lépe, má fakt obří fyzičku, jakou pomalu nepamatuje, snad inspiruje své okolí a především - srpen měl neskutečné koule!

      S radostí začnu někde v těšíkovském lomu. Logicky, protože prvního srpna valím přes Libavou na Olomouc, abych si trhl osobní rekord. Průměrná rychlost 29,34km/h je vážně neskutečná. Už ve Velkém Újezdě (pochopitelně zcela náhodou:-) potkávám ZuzAlku a DusAlku v hospodě na návsi (chvilku jsem chtěl napsat náměstí, ale to bych si sakra zapřeháněl), abych odolal nabídce suchého odvozu a jako drsný byker dorazil až do Města hanácké Možností pěkně po svých. Vychytaně, rychle, spokojeně. Druhého dne totiž míříme s Olomouckou bandou do Těšíkovského údolí. Znovu po roce s radostí a natěšením do lomu urožnit nějakého špekouna a zrelaxovat daleko od rozpáleného města v příjemných hvozdech s břidlicí všude kolem. A že pod vysokou skálou bylo fajn! Ostatně i zcela neznámý děda při našem návratu do nedozírných hanáckých rovin na Letné musel koukat, jak mu poroučíme jedno pivko za druhým, aby si nakonec ještě domů odtáhl PETku piva ze svého rodného Lipníka. Vychychtanost už před Trutnovem? Panejo:-)
      Domu jsem se druhého dne vracel znovu do kopce až ke Kyselce stejnou cestou a pak via Domašov nad Bystřicí, fakt chudou Starou Libavou a Budišov nad Budišovkou vychytanou cestou k domovu. Jasan, byla i Požaha. Nějaký defekt z vlastní blbosti mne nemohl nijak rozebrat. Chechtám se. Vlastní blbost, ne? A cestou znovu platilo, že dole bylo vedro, kdežto v kopečkách nadmíru příjemně.
      Jeden den po návratu jsem spočl, abych hned v úterý 6. srpna dorazil letošní 10000.km. Odteď už odolávají pouze poslední čtyři roky z posledního dvacetiletí a klepou se strachy, kdy mne cyklistické šílenství přestane bavit. Ano, občas není od věci úplně vypustit, ale s o to větší vervou po dvou dnech znovu sedám na kolo a trhám asfalt. Teď už nejen s myšlenkami jak zrelaxovat, ale také, kudytudy a jak na Trutnoff. Placený detox se pro mne stává příležitostí, jak si šlehnout stovku za stovkou. Můj Zgarp je jednoduše brutální vozítko. A já magor:-)
      Ale jak na Trutnoff vyrazit? Na Verglu nebo na Zgarpu? Padá ještě jeden nápad (opět mého dvorního skladatele JennyKa), že bych mohl vyzkoušet udělat ze Zgarpa tank. Ano, chvilku váhám, ale den před odjezdem opravdu Zgarpa poprvé přezouvám na horské 29. A abych si ještě polepšil, rovnou na Thunder Burty od Schwalbe. Když změna, tak pořádná. Pude to?
      O správnosti rozhodnutí jsem nemusel pochybovat. Už první kilometry byly neuvěřitelné. Jen jsem si těžko zpočátku zvykal na nový tankoidní xicht mého miláčka. Ovšem do Trutnova mne přivezl s bravurou a nečekanou lehkostí. Hned druhý den v Krakonošově (nemazlil jsem se s ničím a dal si východní část krkonošské magistrály K1A až k Úpě:-) jsem se jasně přesvědčil, že odpružená vidlice je pro mne do hor holý nesmysl. A to jsem Zgarpa nijak nešetřil! Nezklamal, odvezl, držel a dal mi zážitek, který se jen tak nezapomíná. V Krakonošově bylo moc fajn.

TRUTNOff. Festival se svým specifickým xichtem a už slušně stárnoucím Geronimem v čele. Bohužel, spiklenci (a především ti, kteří by jej umravnili) mu již pomalu odchází tam nahoru. A teď bomba: Pilarka!!! Blázním? Nene. Letos poprvé nastoupila v upnutých džínách a křiváku (a tím cca o dvacet let mladší!), čímž zcela ztratila trému a tentokrát fakt věřím, že předvedla suverénně nejlepší koncert v životě. Šubyduby Královna rozebrala úplně každého. Hluboce smekám! A zároveň sebrala vystoupení Jiřímu Suchému, který by už (při vší úctě) neměl vystupovat coby interpret svých písní. Neuvěřitelný paradox.

      TrutnOFF je především o setkávání. Spikleneckou náladu (a o totální úlet do dětství) se postaral jako první neméně suverénní (srovnání s Pilarkou je tady zas:-) Jaroslav Uhlíř. Jestli doposud nenatočil Pribináček fakt drsnou a cool reklamu, jednu z nejlepších příležitostí letos na OAMF prošvihl. Pramen zdraví z Posázaví! Černá kronika hadr proti roztancovaným máničkám v kotli:-)
      Ano, setkávání. Poslední dobou mám pocit, že "Mluviti je sice stříbro, ale mlčeti zlato." Přísloví má svůj smysl. Raději na pár měsíců zmizet a být zmizelej, srovnat si vlastní hodnoty, (jak říkám) domestikovat se podstatně blíž domovu a poznat tím také nové fajn lidi. Dobří lidé samodeci mohou za můj restart a jsem tomu velmi rád. Jsem sice medvěd, který si občas rád zaleze do své nory a je na čas zmizelej. Jenže bez společnosti bych se brzy zcela jistě zbláznil. A protože mám svoje milé olomoučáky, jel jsem bez obav letos na Trutnoff. Bez výčitek, bez potřeby někomu vyrobit díru do hlavy (toho bylo už dost, ne?) a naopak poděkovat za předchozí. Vše dopadlo skvěle! Se zkušeností, že staré vazby se jen tak nezpřetrhají mohu v klidu a s vychectaností odjet. A to je moc dobře:-)

Kdesi kdysi kdosi (tuším, že předloni:-) napsal, že TrutnOFF je třeba vstřebat. Festivalem má začít dovolená. Člověk potažmo medvěd nemá spěchat domů, ale pomalu zažívat neopakovatelnou atmosféru festivalu, který nemá u nás obdoby...

      A fakt nemá. I když kolosí Kolosy jsou rok od roku lepší. Přesto:-) Takže jsem z Trutnova vyjel až v pondělí (kupodivu se už nakazilo spousta jiných lidí:-) s jasným cílem dojet do konce týdne domů po svých. Podobnou trasou jako vloni s tím, že nehodlám řešit, kde jak a s kým. Takže trasa podobná (pro začátek ale jinak přes Adršpach, který byl vloni pro změnu ve středu před fesťákem) do Orlických hor. Změnou bylo ubytování až na Šerlichu, hřebenu Orliček a třeba i zážitek z kruhového výhledu u Kašparovy chaty na vrchu Adam. Jinak pomezí Čech, Moravy a Polska. Pak Nové Losiny s relativně brzkým dojezdem do Olmika. Proč? Svět se zbláznil, majitel je magor a tak den před "slavným" vstupem slavných spřátelených spojeneckých socialistických vojsk lópeme Bernarda v olomouckém Renomé (stejně jako kdekoli jinde) za deset korun. Jojo, znovu Olomouc:-)
      A den pauzy. Nepodařilo se mi odjet. Olomouc je velmi lákavé místo. Takže až v pátek dávám znovu Těšíkovku. A znovu na Zgarpu, tentokrát v úpravě tankové. Cesta stejně dobrá (možná krapet lepší), se stejnými zastávkami a s mou neutuchající trutnovskou vychechtaností. Když mi na Myslivně v Budišově nad Budišovkou nabídli Krakonoše, zaúpěl jsem velmi nerad nad druhou variantou. Bernardem. Nedalo se svítit. Sympatická šenkýřka se nechala s radostí mou spikleneckou náladkou nakazit. Nedivím se:-)
      A brzdíme, poáč třeba, dovolená končí. Utekla. Nebrzdím však s kolem. To snad ani nejde. Do vysněného dvoulitru (a tím pádem čistého hattricku) mi stále ještě necelé pětikilo chybí. Léto skončilo už před Trutnovem a teď se navíc docela rozpršelo. (Napadá mne: celou týdenní dovolenou mi vlastně foukalo do zad!!!) Výsledek? Dal jsem to! S denním předstihem a bohatou osmdesátikilometrovou rezervou je dvoulitr splněn! Navíc zítra asi neodolá ani stříbrné místo (rok 2001) a už vlastně půjdu na Zaltou medaili. 13200km. To je nyní můj cíl. Pravda, na září až příliš troufalý:-)

P.S. Všímáte si, že tentokrát chybí úplně politika? Má to svůj důvod. Poáč jináč by to vypadlo úplně stejně jako matonohův otevřený dopis poslaneckému klubu KáeSČéeM. Akorát by bylo třeba dosadit putina a vyjebané rusáky. Škoda kazit tak povedený měsíc...
1.9.2014  medvěd:-)

srpnový instagram