EDITORIAL No. 41

      A prázdniny jsou pryč. Uteklo to jako voda a škola už klepe na vrata. A vy jste si určitě všimli, že dnešní editorial píše někdo jiný než medvěd. To máte tak: změna občas neuškodí. A tyhlety Thájmsy tedy určitě nebudou "medvědovou hlásnou troubou". A taky budou trošičku kratší než obvykle.
      V rubrice novinek najdete zprávu o cestování po jižních Čechách a doplněné zpravodajství z festivalu v Trutnově. A ještě si dopřejeme malou zprávičku z našeho regionu. Pěkně si to užijte!

Skoumí

SKOUMALŮV PŘÍBOR (2)

      Dnes jsem si pro vás připravil opět něco ze svých pracovních cest. Zabrousíme tentokrát do Jeseníků.
      Po ničivých povodních jsme na konci roku 1998 opravovali zničený traťový úsek Velké Losiny-Loučná nad Desnou. Celá trať z Petrova až do Koutů je velice malebná, na několika místech vlivem povodní byla zcela zničena a my jsme tam stavěli pět přejezdů. Fotka pochází ze přejezdu ve Velkých Losinách u hřbitova.
      Spali jsme v Loučné v penzionu Oáza a přes den, když jsme pracovali, jezdilo se různě na oběd. V Petrově Udírna u policajta (takový uzený kabanos s hořčicí...), v Loučné jsme občas chodili do Tygra (kde vařili celkem slušně a levně), ale pak jsme narazili na opravdovou bombu: občerstvení u Čecha v Losinách.
      Bohužel nemůžu s jistotou říct, jestli toto občerstvení ještě funguje. Naposledy jsem tam jedl v červenci 1999 (kdo pojede kolem, ozvěte se). V centru Losin je křižovatka a hotel Praděd. Když půjdete od křižovatky dolů směrem k lázním, po levé straně hned pod hotelem stojí červený barák něco jako Dům služeb. Vchod je uprostřed, na chodbě vpravo je řeznictví a úplně na konci chodby je ono občerstvení. Majitel řeznictví je zároveň majitelem občerstvení. Takže maso si dodává sám sobě přímo do kuchyně.
      Jídelníček je poněkud jednotvárně zaměřen: 99 procent tvoří vepřové. Vegetarián se zcela určitě nenají...a ani pro štíhlou linii to zrovna není to pravé. Například: prdelanka, klasické vepřo-knedlo-zelo, pečený nebo uzený jazyk se zelím, prejt se zelím, ledvinky nebo srdce na smetaně, masové koule s rajskou. A k tomu knedlík nebo chleba. A vše za opravdu bezkonkurenční ceny: od 21,- za srdce na smetaně po vepřovou pečeni za 24,50. A knedlík za 0,90 Kč za kus. Takže za maximálně třicet korun pořádný oběd. Ovšem ty porce! Z talíře přímo přetékaly! Neznaje věci jsme si tam poprvé dali s hlavním jídlem i polévku a ke konci jsme jenom odfukovali...
      A ovšem kultura stolování. Občerstvení je to opravdu malé, vepředu výdejní pult a před ním místo tak pro 15 strávníků. V zimě 98 jsme si museli dávat pozor na hodinky, abychom přijeli před vlnou dělníků. To pak člověk trávil čas čekáním ve frontě na chodbě. Lidi stáli s tácky v ruce nad těmí, kteří dojídali. A bodrý pan vedoucí běhá mezi lidmi s hadrem a utírá stoly (důvod naznačen výše). A taky se ptá, jestli chutná nebo ne.
      Jo jo, kde jsou ty časy. V létě 99 jsem se tam na dovolené zastavil na oběd a kolem poledne tam nebylo k hnutí. Žádní dělníci ze stavby, ale babky z lázní se po obědě patrně chodily dorážet. Měly to po cestě: u hotelu přes cestu byla cukrárna...

-Sko-

NOVINKY

Open air Trutnov

16. až 18. srpence

      Čtenáři našeho webu měli poprvé možnost sledovat on-line zpravodajství z dění kolem trutnovského festivalu, které zasílal z mobilu přes GPRS Medvěd od pátečního rána do nedělní noci, kdy odešla baterie v jeho mobilu. Jistě jste toto zpravodajství zaregistrovali. Zápisky z akce jsme doplnili o vlastnoruční fotky a další komentáře k festivalovému dění.

Soběslav

9. až 11. srpence

      Soběslav 2002, tedy volné pokračování loňské akce, nemohl Kufberek naplánovat lépe. Dorazili jsme totiž do oblasti, kterou postihla první povodňová vlna, jen dva dny poté, co přestalo pršet. A sotva jsme v neděli (a musím říct, že neradi) jižní Čechy opouštěli, schylovalo se ke druhé části vodního pekla, které pak zpustošilo velkou část Čech včetně Města Neomezených Možností...

Regionální zpravodajství

Nědaleko Bohumina hej,
spadla baba do komina hej,
kominař ju vyčungoval hej, hej,
cely komin zbombardoval hej, hej, hej, hej.

Kupaly se baby v mořu hej,
škrabaly se po bachořu hej,
kupaly se baby v diží hej, hej,
škrabaly se ešče niží hej, hej, hej, hej.

Jadě žoldnéř na kobyle hej,
a škrabe se palcem v tyle hej,
napil on se kvašne močky hej, hej,
spad s kobyly do hnojočky hej, hej, hej, hej.

Nědaleko od Karviny hej,
pověšili tam hodiny hej,
jak počungnul, tak zvonily hej, hej,
něpočungnul, něodbily hej, hej, hej, hej.

Nědaleko od Věličky hej,
vadily se dvě babičky hej,
jedna baba druhe babě hej, hej,
strčila do dupy hrabě hej, hej, hej, hej.

Štyry koně zapřahaju hej,
hrabě z dupy vyčongaju hej,
už je konec, už je amen hej, hej,
už ty brabě něvytahnem hej, hej, hej, hej.

(lidová)

NEJBLIŽŠÍ AKCE:

CESTA Z MĚSTA (10)

Jeseníky podruhé

      Když už jsem ve svých vzpomínkách narazil na malebnou trať Petrov nad Desnou-Kouty nad Desnou, zabrousíme také trošku do kopců. Na dovolené v roce 1999 se nám přihodil mimo jiné i tento výlet.
      Ze Šumperka, Velkých Losin, Loučné nad Desnou nebo Koutů nad Desnou vyjedeme busem nahoru na Červenohorské sedlo a pustíme se po červené vzhůru. Vystoupáme až na Výrovku a po cestě mezi bažinami přes Malý Jezerník k Velkému Jezerníku. Zde se napojíme na cyklostezku od Koutů a dobereme se k chatě Švýcárna. Zde je možnost občerstvení. Od Švýcárny vede pohodlná cesta až na vrchol nejvyšší hory Jeseníků Pradědu (1491 m.n.m.). Z Pradědu je výhled téměř na celé Jeseníky. Na vrcholu je restaurace a televizní vysílač s možností vyhlídky z něho (za příznivého počasí).
      Po případném občerstvení a pokochání se krásami okolních hor se pustíme k sestupu do Koutů. Po modré kousek po asfaltce směrem na Ovčárnu a na rozcestí doprava do Divokého dolu. Cesta vede cestičkou po louce a pokud je po dešti, cestu lemují potůčky, které občas protínají cestičku a někdy vedou přímo po ní. V lese je k vidění nějaký ten vodopád a začne přibývat kamenů a cesta vede prudce dolů. Po levé straně pod Vámi hučí potok a sestup jde velice pomalu (1,5 km cca 2 hodiny) až do Divokého dolu.
      Od vyhlídky nad Divokým dolem je to již kousek k asfaltce. Od rozcestí u Česnekové chaty to je do Koutů (ŽD) ještě dobrých 10 km. Po levé straně uvidíte dolní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně, nádherný podlouhlý masiv Velké Jezerné a podél Divoké Desné pozvolným klesáním dojdete až na okraj Koutů a po rovince ještě asi 2 km k nádraží ŽD (Železnice Desná).
      Túra je hodně závislá na počasí, a když je přímo po dešti, některé úseky jsou hodně rozblácené (Výrovka-Velký Jezerník, sestup do Divokého dolu) a počasí se může měnit každou chvíli. Ale stojí to za to!

-sKo-