EDITORIAL No.86

Z Pecky zdar všem!
Máte se? Já skvěle! Po včerejší pracovní sobotě na Pecce dnes došlo na cyklistiku. A protože jsem tady dostal chuť ke psaní, máte tady další Thájmsy. Fotky tady zatím nejsou, protože notebook tady s sebou rozhodně netahám. Tenhle týden mi zřejmě cyklisticky perfektně vyjde. Cestu z Přelouče na Pjécku už mám za sebou, zítra nás s Charliem čeká MNM (opět kolo) a pak už pracovně zas sám pojedu do Doksů. Letní sezóna tedy začíná, i když v mnoha údolích tady kolem Pecky zima odchází jen zatraceně pomalu. I na rybníku teprve včera roztály díky teplému dni poslední zbytky ledu. Ale jinak je tady věru příjemně. Bude-li čas a chuť, budu další příspěvky postupně doplňovat.
Ještě bych chtěl připomenout, že se nám začíná opět docela sympaticky zaplňovat kalendář letních akcí. Z nejbližších bych zmínil Trojité narozeniny v Chlumci, Jarní Pecku a pak festivaly u nás Barvičky v Ostravě se zajímavě se rýsujícím programem a nezbytný Trutnov v srpnu. Mějte se a užijte více volných dnů v průběhu dalších týdnů.

md;-)

Akce roku 2006

NOVINKY

Velikonoční Pecka Online!
od pátku 14. do pondělí 17. dubna

      Velikonoční Havana Pecka byla jedna z řady Pecek naprosto neplánovaných. Konečně kromě mne šlo o akci čistě rodinnou. Ale znáte mne, starou vtěrku, to by bylo, abych se neozval. Důvodů bylo několik. Tím hlavním a ušlechtilým důvodem byla brigáda, která nám zabrala celou sobotu a díky které je rodinný bazén za silnicí již opět od chaty viditelný. Druhým a nemenším důvodem bylo kolo, respektive jízda na něm. A protože shodou okolností máme od následného úterý služební poradu na Doksech, nešlo odolat. Jak asi poznáváte podle času, píšu začátek přímo na Pecce...

      Přeprava pendolínem s kolem by byl na samostatný článek, proto se raději přesuneme rovnou do starého dobrého koženkového království českých železnic a zrychleným přesunem do Přelouče začíná mé první cestování po vlastní ose. Charlie nezvěstuje z MNM žádné dobré zprávy, ale já jsem až na hodně nepříjemný studený a silný protivítr mile překvapen. Na Přelouč svítí sluníčko! Sice ani na jednu stranu temné mraky nevěstí nic dobrého, ale jak později zjišťuji, malé modré okno se nade mnou bude přesunovat až k Chlumci. Teprve tam na nás padají kapky deště. Já však teprve přejíždím už nepovodňové Labe a jen na starém rameni poznávám, kterým směrem vlastně teče. Zkratka kolem přeloučského hřiště pokračuje k Semínu právě přes něj. Cesta přes staré rameno Labe je stržená a nakonec zjišťuji, že jde o jedinou překážku na dnešní cestě. Před Semínem rád zastavuji u akvaduktu. Je nově opraven a označen a dokonce jsou oba vodoteče kaskádou hned vedle mezi sebou propojeny. Hezké místo a semínští se jediné atrakce rádi zhostili. V obci je příjemná hospůdka s Budvarem, ale teď ještě odolávám a přes Kladruby dojíždím až na Kolesa. Hospůdka na křižovatce, kde jsme vloni s Charliem začínali Jarní Pecku, je zavřená, ale gambáček na statku je taky vyhovující. Komunikuji s Charliem a stále nevěří, že tady svítí slunce. Nicméně tak slabě, že dopíjím rychle tohle pivko a přes stěrkáče upaluji dále. Je třeba se zahřát. Před dálnicí stojí továrna na zámkovou dlažbu, vedle pootevřených s otevřenými dveřmi bručí nakladač a charakteristickou chůzí se k němu blíží Konvísek. Zdravím jej, netuším, jestli někdy viděl mimozemšťany, ale stejně nechápavě teď kouká i na mne. Že by ty holé nohy? Ale kdo jiný by tady měl dělat to jaro, ne? Dáváme krátkou řeč, domlouváme se na případný večer, který nakonec stejně nebude a odjíždím lehce rozklepán zimou k nadjezdu přes polodálnici a dále k Chlumci. Charlie přijíždí na náměstí autobusem jen o kousek později než já. Docházíme k domovu a rozmýšlíme se, zda na Pecku pojedeme dnes nebo až zítra. Já moc pro nejsem, ale nechávám to na Karloj. O půl šesté jemně kape, děda Karel hlásí 2:0 pro Slávii a my nakopáváme své oře. Juchůůů - směr Pecka!
      Začátek naší cesty je docela těžký. Silný boční vítr otravuje, ale kapky končí za Chlumcem. Cesta nám běží slušně, za chvíli jsme v NjůBí a teprve za Myštěvsí na nás troubí děda Karel na znamení, aby jsme okamžitě opustili vozovku a nezavazeli. Nebo to troubení bylo na pozdrav? Cesta dále nám zvlhla a zdá se, že pršelo fakt ještě před chvílí. Před Hořicemi uhýbáme na Dobrou Vodu, abychom se vyhnuli hlavní cestě. Vesnice má pěkný název, ale stav jejích stavení je depresivní. Navíc nekonečný smrad z pořádně vodou nacucaných polí nám dojem nijak nevylepšuje. Raději dáme panáčka;-))
      V Hořicích se nám pořádně mění profil tratě. Cesta začíná prudce stoupat, koukáme na zdevastovanou vilu vedle cesty a vyhlížíme první pomyslný vrchol cesty. konečně přichází a za ním příjemný sešup k Dachovům. K první a poslední zastávce dnešní cesty nám tak chybí už jen kousek.
      Červená Třemešná je hodně rychlá vesnice. Ale uprostřed ní je nad křižovatkou naprosto neodolatelná hospůdka. Její otevírací doba je omezená, ale tím končí negativa. Konečně - dobrého má být pomálu. A tady toho dobrého zhusta: stoletá příjemně vytopená dřevěnice, temný ale sympatický výčep, v něm výčepní možná starý stejně jako jeho hospůdka, který se s láskou stará o svůj neskutečně lahodný Staropramen 12. A když to řekne Karel, tak to je skutečně pravda. Já přidávám tatranku a jen neochotně platíme. Jenže každé další pivo by bylo až příliš nebezpečné. A čeká nás ještě kus cesty.
      Z Tetína cesta k Pecce dlouze stoupá. Zlatý hořický kopec! Člověk supí, kouká na zsněžné Krkonoše po pravici a vrcholu nedohlédne. S jakým nadšením konečně zahlédnu známou topolovou alej, u které člověk vždycky při pohledu na Pecku zapomene na trápení, které přinesla předchozí cesta. Je to skvělé! Rychlostní prémie při vjezdu na náměstí, serpentiny směřující k hřbitovu, zatím zcela prázdný aquapark, meandrující potok, tábor a konečně - PECKA! Už u cesty potkáváme souseda Viktora sepsy a v zápětí nás už vítá Pepa s právě dotočenými pivy. Antréé jak má být! V garáži se nám docela dlouho líbí, jen jsme se trochu přioblékli, vykládáme, popíjíme a až později k desáté hodině vyšplháme ke kamnům. Zábava však zdaleka nekončí! Až někdy po druhé hodině naposledy dohráváme autobus a jdeme spát. Byl to nádherný den!

      Vstávání je příjemné, sluníčko nás vítá a po desáté hodině začíná pracovní akce. Je třeba sejmout několik smrků, zkrátit celý smrkový plot a pak už jen uklidit a spát. I přes vynikajícně vyservisovanou motorovou pilu, ze které spadl řetěz za celý den snad jen pětkrát, se nakonec dobrý záměr zdařil. Zásobovací oddíl se o pracující staral skvěle a s výsledkem byla babička naprosto spokojená, ba přímo nadšená. Večer to vypadalo, že moc dlouho nevydržíme, že půjdeme brzy spát. Ale co čert nechtěl, před půlnocí se opět ozval soused a opět jsme potáhli. Tentokrát však jen do půl čtvrté, kdy konečně Viktor usnul. Pivo došlo již dříve, takže plán byl zcela splněn. Milým "socanským" zpestřením večera byly oba dva vykouřené Viktorovy originál Havana doutníky. Jeho veselá historka ze včerejšího úprku před bachyní a zakousnutým seletem pak neméně bavila celou společnost...;-))

      Vstávání je dnes nadvakrát: první v devět za slušného deště nás neuspokojuje, tak raději znovu uleháme. V deset hodin je už pak situace mnohem příjemnější a polední příjezd Pšendy je tím správným cyklistickým nakopnutím. Po poledni tedy opouštíme po čtyřiceti hodinách areál chaty a stoupáme směrem k Pecce a dále až na starou známou křižovatku u topolů. Odtud míříme do Kalu, kde konečně opravili místní kovárnu (to by byla hospoda!), takže zastavujeme a já musím fotit.
      Z Kalu klesá cesta hluokým údolím kolem tábora s "aquaparkem" až k Tetínu. Všude panuje hodně časné předjaří a jedním z mála zelením, jsou ostrovy bledulí kolem malebně meandrujícího potoka. Od Tetína míříme k Lázním Bělohrad, já nahlas uvažuji, že by se nám Pšenda jako tahoun zítra na cestu do MNM moc hodil. V Lázních zatím nezastavujeme a jedeme dále ke kostelíku na konci lázeňského lesoparku. Že je to takový kousek do lázní však zjišťujeme až cestou zpátky. Za stále houstnoucího deště zrychlujeme lázeňským areálem a prcháme do hospůdky na nábřeží.
      Z krátké dešťové zastávky se nakonec vyklube příjemné posezení, které zpestřuje Pšenda objednávkou Che-guevary, čímž nám prodloužil tak nějak včerejší kubánský večírek. Následné jídlo, sachrdort, trubičky, kafíčko, pohoda ... - no, raději jedeme, ne? Ještě navštěvujeme místní zámecký park za účelem potřeby a loučíme se S Pšendou, který prchá zpět k domovu. My vyrážíme k Bělé, dále Stupnou, v jejímž protředku dnes podruhé opouštíme asfalt a zkratkou jedeme k Borovnici. Chtěl jsem navštívit tradiční penzion, jenže mají vymalováno. Stejně tradičně začíná mrholit, tak rychle sjíždíme. Nikoli však k Pecce, ale do vesnice. Mraky se honí, snažíme se vystihnout správný okamžik a stejně tradičně dojíždíme za deště na chatu. Z téhle strany to snad ani nejde...
      Večer přišel nějak moc rychle. S Karlem odpočíváme v poloze ležaté. Až po večerníčku vylézáme z doupat a hádejte, co se děje nyní? Ano - autobus, na jehož pravidla se k vytočení "Delegace" opět vyptává;-) Nakonec nám autobus vydrží neplánovaně až do jedné do rána. Z předsevzetí o brzkém spánku zase nic nezbývá.

PECKA - Bělá u Pecky - Horní Nová Ves a řada dalších - opět Lázně Bělohrad - Šárovcova Lhota - Mlázovice a teď Konecchlumí: první plznička za 24,50 U Patřilů.
      Ano, v devět vyjíždíme! Sice Charlie vstává až o deset minut později, balení a vymrskání také chvíli trvá, takže nakonec je správným startovním časem 10:20. A počasí? Vítr jako sviňa (samodeci, že fučí od Práglu), mraky se honí, ale kapky nás nezasahují - zatím. Cesta do Lázní Bělohrad byla skvělá, poáč převážně padavá. Jenže od nich se trápíme. Docela mne zaujaly Mlázovice. Samá cedulka odkazující na rodáky, bývalé hospody a vtipné parkoviště místní jednoty. A propos, jak právě zjistil Charlie, jde o bývalé lázně. Fotky však nebudou...

...pokračování příště!

Dnes je .
Svátek slaví .
Teplota u nás:

FREE´D´LANDy

KLENBA

Menu podáváme od 12. do 14. hodin (nebo do vyprodání)!
Cena: 53,- Kč

meddblok

17.4.   Opustili jsme Pecku. Na kolech a míříme ku Praze. Velikonoční Havana Pecka byla skvělá a vše důležité najdete právě v těchto Thájmsech, později na Peckovských stránkách.

5.4.   Jo, tak to tady dlouho na programu nebylo: zatímco včera si jen tak v lehkém letním dresu dávám cyklistickou dávku, dnes by psa nevyhnal. Navíc to hnusné mokré svinstvo zřejmě přimrzne a zase se ráno bude škrábat ze skel. Dnes jsem také konečně splnil svůj závazek a pořádně vyprášil Panromanovy stránky. Až jsem se musel sám podivit, jak odfláknutě jsem ty stránky dělal. Lehce jsem pozměnil i jejich design - poáč třeba.

md;-)