W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2012
Náš diář
letem měsícem
Jo, červenec. V neděli prvního července sedím takhle navečer ve Staříči za místním kulturním domem. Staříč? Malá obec s dolem a rozhlednou na okraji Beskyd. Akorát tak daleko, abych tady mohl dneska dojet. Je šílené vedro a jsem vskutku rád, že jsem po dvaceti kilometrech našel kus zákoutí se stínem. Popíjím si druhou svijanskou jedenáctku, jíž vlastně symbolicky zavírám vyvedenou dvoutýdenní cyklistickou dovolenou. Jenže teď mám vlastně popisovat měsíc, který teprve přichází. A přitom jsem v čase o čtyřicet dní dále. Větší polovinu prázdnin máme za sebou. Blábolím? Ani moc ne. Berte to stejně jako otázku: Co a jak všechno proběhlo v jejich první polovině?
Ach ano, červencové svátky. Letos padly zcela exkluzivně na čtvrtek a pátek. Zatímco medvěd má po dovolené, jiní právě teď nadrženě startují a snaží se ušetřit vzácné dny své dovolené. Tudíž medvědovi nijak nevadí, že nikam nejede, poáč mám emcy. Potěšující je naopak nezvykle vylidněné okolí Ostravy. Nejsem zase takový blázen, abych v prázdninový čas jezdil do rekreačních center. Je šílené vedro a bezprostřední okolí rodoměsta mi naprosto vyhovuje. Teploty se stále drží přes den nad třiceti stupni. V noci málokdy klesnou pod dvacku. Vzhledem k formě, kterou mám pak není divu, že na konci první víkendu jsem zdolal pětitisícovku. Spokojenost? Jakpak by ne:-)
Druhý víkend v červenci je prodloužený pro změnu pro mne. O co je tenhle víkend prodloužený? O hudební zážitky! Jedenáctý ročník Colours of Ostrava se přestěhoval z areálu Černé Louky a Slezskoostravského hradu (a jeho předhradí) mezi trubky do areálu Dolních Vítkovic a Dolu Hlubina. Jakou radost by tady utrpěl Pavel Krejsa! Ani zdaleka nedokončená rekonstrukce hutního a horního areálu, industriál a hrubost festivalu naprosto sedí. Zrodil se unikát, který u nás jinde neseženete. Ochranka byla podstatně pohodovější a vlastně ani nevím, zda jsem tam byl pro hudbu či zážitky. Vlastně obojí. První dva dny sám, na sobotu a neděli se ke mně přidali Lenka Královna Delegace I. s bráškou Charliem. Inu, stal se mi fantastický víkend!
Návrat do všední reality byl po pořádné nedělní hudební dávce snad až příliš krutý. Jeden telefonát a - příprava na audit. Najednou mrzlo až praštilo. Symbolicky se ochladilo dokonce i venku na skoro až nepříjemných dvacet stupňů. Po týdenním detoxu a bez kola, snad ovlivněn pozitivním výsledkem auditu, jsem rozdivočen sedl na kolo a urval naráz stovku přes Opičí hory. A byl jsem k nezastavení! Jednoduše povedený den. Víkend jsem si ještě odkroutil v rámci emcy a od pondělka už zase seděl na kole. A další stovka. A ještě jedna!
Nedivu, že v téhle formě jsem jen tak lehce po práci vystartoval do Beskyd. Nejen na Harendu v Malenovicích, kterou mnozí jistě pamatujete z Freedlandů. Nejen na Ostravici, ale také (především?) do Penzionu U Holubů. Dobří holubi se přece vracejí, ne? Navíc, když od skvělé beskydské části dovolené utekl neuvěřitelný měsíc. Štěstí na Stáňu jsem měl. Tahle ženská je výzvou pro každého univerzálního ptakopyska, který si v jejím případě jednoduše musí zmírnit své ego či alespoň otupí zuby. Nebyl jsem na tom lépe, byť musím uznat, že přesto všechno ptakopysčí příkoří jsem se tady znovu cítil skvěle. Neopakovatelná holubí pohoda, klídek a klidné zátiší. A výzva. Samozřejmě:-)
A přišel poslední červencový víkend. Byl Pecka a měl jsem dokonce i Kuňkat. Na Pecku jsem dojel pěkně na kole kolem Labe a zjistil, že z Pardubic do Hradce Králové, což jsou pro cyklisty města zaslíbená, je to pěkný opruz. Cestou jsem pochopitelně zkontroloval i Kuňku, kam jsem se měl o den později dostavit. Cesta na Pecku se mi moc moc líbila. Měla tolik lákadel, že peckovské bosorky musely jednoduše počkat na večer, kdy jsem za nimi do kempu konečně dorazil. A propos, začala vlastně Olympiáda v Londýně a zahajovací ceremoniál jsme viděli přesně, kdy jsme měli. Akorát když jim jej mršil Rowan Atkinson svým dokonalým mistrem Beanem. Luxus!
V sobotu jsem se měl rozjet do Chlumce nad Cidlinou a odpoledne pak s ostatními pod Kunětickou horu na festival České Hrady. Avšak osud zasáhl. Ztěžkly mi nohy, chyběla chuť a já se z Pecky U Karloj jednoduše už nedokázal včas odtrhnout. Užívali jsme bazénu a pohody. Ženský si vyšláply na hřiby a já se držel spíše plotny. Výsledek se dostavil - houbiček jsme se exkluzivně přejedli! Večer pak přišla bouřka a do půlnoci neutuchající déšť. Jakpak bylo asi na fesťáku pod Kuňkou?
Tak jak bylo na Hradech? Vedro i déšť. Nejprve jedno, pak druhé. A oboje extrémní, takže na nějaké přespání na místě nebylo žádných myšlenek. V Chlumci navíc navečer nešla elektřina, zatímco my v horách jsme byli naprosto v pohodě. Jakže to vím? V neděli jsem do Chlumce konečně dojel. Vyrazil jsem relativně brzy a před polednem s jedinou zastávkou byl na místě. Odpoledne jsme nechali přejít jednu bouřku a s Charliem vyrazili na Pardubice. Osud tomu chtěl, že na Cikánce se nám vykládalo tak dobře, že jsme neměli pražádných myšlenek k jejímu opuštění. Až třetí zakoupená místenka do pendolina byla ta pravá. Navíc jsem stihl těsně před cílem zmoknout.
A jsme na konci měsíce. Jaký byl? Extrémně sportovní! Pokořil jsem nejen pětitisícovku, ale cestou z Chlumce do Pardubic i šestitisícovku. Colours of Ostrava mile překvapili a neplánovaná Pecka U Karloj s babama only také neměla chybu. Že tohle nebyla dovolená? Nebyla. Jenom první polovina prázdnin!
11.8.2012
medvěd:-)
fotky z měsíce
... byla plná ostravských zážitků. Nejprve fotka doma. Ještě měsíc předtím než jsem objevil Instagram. Jinak by vypadala jinak:-) Co dále? Tak především jsem si projel areál Nové Fukušimy. Při pohledu na rozvodnu neuměle zašitou v pozadí mi tohle přirovnání přijde taky ucházející. Kocourkov MultiDevelopment zepředu a schmutzig zezadu. Později jsem zjistil, že od Landeku kolem Odry se fakt do Bohumína nedostanu. Maximálně si prohlédnu lanový most zespodu. A pak se stejnou cestou vrátím, poáč nikam nevede. Možná do Vrbice. Takže z Landeku jsem se sice stavil U Sněhoty na dvě Plzničky, ale pak vyrazil na Nordpól, což je místní část Petřkovic, kde jsem nikdy nebyl. Netušil jsem, jak krásně zašitý kraj to je. A nahoře jsem dokonce objevil i zrušený důl...
Přehrada nad Brušperkem. Tady se fotí úplně samo:-)
Večer u rybníka Velký Vaček v Poodří. Vida, mám k Vačkovi celkem kousek. Tak pět kilometrů:-)
Občas se stane, že se dostaneme do míst, kde se člověk dostává jen málokdy. Nad Městem Albrechtice se tyčily spoustu let dvě věže, které sloužily jako odraziště signálu mezi Osoblahou a Krnovem. Pádem analogových linek měl přijít i jejich pád. Chvíli před likvidací se je podařilo zachránit a v přeshraničním projektu s Poláky (my dvě věže, oni také) se ze dvou věží stala jedna báječná vyhlídka. Neměli jsme zrovna štěstí na počasí, přesto byl výlet úchvatný.
Zatímco ráno nám kolem továrny krásně svítilo sluníčko...
... odpoledne troštičku zapršelo, padaly pádovody atd...
