chat

Akce roku 2012

Náš diář

letem měsícem

"... únor bílý sílí pole, kámo vole..."

Přemýšlím, co napsat o měsíci, v jehož první polovině vládly holomráz a stále kruté třeskuté mrazy. V jeho půli se jako mávnutím kouzelného proutku oteplilo o přímo nechutných dvacet stupňů, takže přes den se rtuť občas podívala zlehka i nad nulu. S oteplením přišel i sníh a jediná šance v údolích zaběžkovat. Ne na dlouho. Už po víkendu bylo po bílu a cyklistická nadrženost mi zavelela odrazit ze stáje kolo a vyrazit. Nikoli na dlouho, poáč hned úvodní jízda dopadla poněkud nevalně - ne zrovna ideálním držkopádem, který mne na týden odstavil z jakýchkoli sportovních pokusů, až mne to vyloženě štvalo. Inu, vítejte v únoru 2012...:-)

      Že čas bývává relativní mne dokáže přesvědčit třeba interval návštěv Olomouce. Tu pracovní, jindy pařící. Obojí intenzivní a v pravidelných rozestupech. Takže zatímco začátkem měsíce jsme naposledy se Skoumalem školili (do vánoční punchparády máme klíííídek...:-)), o dva týdny později už kulhám na levou nohu a mířím tamtéž za zábavou. Jak se to stalo? Vcelku jednoduše! Trochu radosti z pohybu, trošku více pýchy na to, že sport probouzí tělo z nicnedělání a pak už jen vlastní blbost, jedna neviditelná díra (za tmy a zarovnaná pěkně vodou) a mráz. Následný let střemhlav po levém boku, lišej na levé noze, ruce i půlce xichtu. Blembák? Zbytečný! Hlava dutý náraz nezažila. Jen skluz po ostrém ledu...
      Jenže víkend před crash-testem šlo vše tak parádně! Běžky dokonce s Kufberkem, radost z pohybu, z přírody (obzvláště z míst, kam to jinak než na běžkách nejde) a třeba i krmelínského Hodži, že se v celé hospodě přestalo hulit. Pýcha přece předchází pád, ne? Dobře mi tak:-) Zbytek měsíce jsem tak strávil jen kolem práce, kulhání a myšlenkami nad existencí Václava Klause a jeho poněkud vypečené paničky. Ba ne, kecal bych! Přišla řada i vymýšlení pecko-norských taškařic a občasné konzultace s Charliem, poáč akce se nezadržitelně blíží. Nechte se překvapit, my už něco vymyslíme. Zahulíme?

A-leje 120307 medvěd:-)

fotky z měsíce

Vida. Únor se stal zcela monotematickým měsícem. Měsícem, kdy se všechny fotky točí kolem Rezavky. Maximálně ještě tak kolem řeky Odry. Rezavka je rybník a zároveň přírodní rezervace. Na rybniční led byste si v pohodě začátkem února s naprostým klidem stoupli na bruslích a s výjimkou vysekaných děr byste si užívali "lasku z bruslaku..." Proč taky ne? Snad je ten mráz nemusel být tak krutý. Na druhou stranu holomrazy nikoho nenutili k počátečnímu zametení případného sněhu z ledu. Braslaři si letos vážně užili...

O dvacet tři dny bylo všechno úplně jinak. Jasně, sníh (už) nebyl, ale ledová pokrývka znatelně ubyla. Také jsem poprvé vytáhl zrcadlovku. Začátkem měsíce by se se mnou vážně nebavila...

Kry na Odře. Nebýt uzávěry Sviňákovských mostů a ucpané Rudné (či dálnice), asi bych se odpoledne přes Polanku a Kufberkov jen tak nevracel. A neviděl bych fantastickou ledovou hru ker na řece Odře. Ano, tam, kde jsme s Kufberkem před deseti dny lyžbovali v tušení, že pod ledem poklidně teče Odra, byly fantastické kry. Zvednutá byla jasně i hladina. I přes kulhání a nenadálou námahu pochroumané nohy jsem si tu půlhodinu užil.