chat

Akce roku 2012

Náš diář

letem měsícem

Jo, tomu říkám parádní konec měsíce. Sedím ve stanu pivovaru Opat na Korunní Pevnůstce v Olomouci. Beerfest 2012. Všude kolem pivovarů množství větší než malé, k brzké podolední hodině pak i slušně nalité nemalé množství navýsost pohledného studenstva. Každý, nechť si laskavě hodnotí dle svého libida či orientace. K tomu už drahnou chvíli ladí Turbo aparaturu před svým nástupem. Pamatujete? Retro jak má být:-) A, už spustilo. Bacha, tohle intro rozhodně neznám! Že by nový songsong? Ale jo, teď po minutě hukotu už tradiční klávesy nepozná snad jen tutan:-) Skutečně povedené retro. Možná předznamenává další víkend. Ten, který teprve přijde. Máme sraz v Třebové po (přímo nechutných) dvaceti letech. Jenže to je červen. Teď mám na paškálu květen a bavím se vzpomínkou na jeho začátek. Kdesi v poušti Gobi za Ulambátárem nad Liptovským René...

      Co tam? Kdesi v hlubokých až nekonečných lesních stepích? Přece Tradiční podzimní Oldřichovický dejchánek. Uznávám, holt se letos poprvé hnul více na východ. Milajko coby Nejvyšší organizér zafungoval neuvěřitelně a nebýt lockayových obzvláště vypečených muffinů, možná by v neděli bylo na skladě aj viacej rušňovodičov. Takto jsme čekali dlouze a dlouze. Ale vo tom to není, poáč akce se všeobecně nadmíru povedla. Vlastně i musela:-)
      A pak nastal drsný týden odříkání. Ne, fakt už to nejde užívat jako za mlada. Už nepomáhá ani jindy spolehlivý stepní vzduch. Takže se drtím kolem a marně doufám, že vše bude lepší. Ale jo, nakonec "to" dopadlo tak, že jsem dal neuvěřitelných 1520km během jednoho měsíce května na kole! Fyzička a s ní spojená spokojenost se vrátila. Slováci k tomu dali na švédsko - finských (na první zemi raději zapomeneme...:-)) majstrovstvách sveta stříbro a my bronz. Rusáci tentokrát udolali půlku naší bývalé federace. A je třeba uznat, že bychom ve finále jako ta druhá půlka nedopadli rozhodně lépe. Rusáci holt začínají hrát týmově a to rozhodně není dobrá zpráva.
      Ano. Mistrovství světa v hokeji. Rozdělili si jej Fini se Švédy a byla to chyba. Ve Švédsku, kam jsme v základní části spadli, se nefandilo a na hokej nechodilo. Mrhání perel sviním! Napřesrok se to má opakovat a děkujeme za předvedený výkon, poáč příště to už snad nikoho nenapadne. A Švédi budou vůbec rádi, když se u nich ještě nějaké "příště" bude konat...
      A pak už jen kolo, kolo a kolo. A pár věcí kolem. Takže není v podstatě o čem psát. Skoumal svou oslavu přirozenin totiž do vydání sumáře nedodal. Jeho Thájmsy (druhé ve své existenci) však vyšly v týdenním rozestupu od minulých. Hlásná trouba medvědova byla na chvíli vypnuta. Ale nebojte, dech právě na Pivním festivalu statečně nabírám a třeba předchozí Olomouc jsem už napsat stihl včera. Jedním vrzem, protože psaní se stává (nebo už dávno stalo?) mým fetišem:-)

31.5.2012
medvěd:-)

květnové fotky nazbyt

Jeden z mnoha luxusních zážitků v Ulambátaru bylo setkání s kvalitní architekturou. Když jsem se Danky ptal (po jejím skromném přiznání, zda je architekta?) vysmála se mi s tím, že je úplně mimoň. Jenže já ji to vážně nevěřím! Viděl jsem v životě leccos. Příšerné domy rekonstruované bohatou kapsou a chudým duchem nebo naopak. Tady bylo sladěno naprosto všechno. Jak chlapská šetřivost v nákladech na topení, tak ženská rozmařilost v použitých materiálech. Vše navíc bylo protknuto jasnou jednotící linkou vkusu (od výmalby, přes dekorace, množství nábytku i jednotného (totiž hranatého) stylu všeho, že jsem byl jednoznačně nadšen!!!! Čtyři vykřičníky jsou na místě stejně jako se těším, že se tady mohu podívat kdykoli. Šmarijá, sen každého! Dům bez jakýchkoli kompromisů (i když věřím, že jich muselo být moc), ale výsledný dojem je neuvěřitelný. Je úplně jedno, kde dům stojí. Bomba je, že je utopen kdesi u Liptovského René, kousek od neustále hučícího vodopádu a chytře vklíněn mezi ostatní. Nerazí. Razí tím, jak vypadá uvnitř. A to mne zatraceně láká k návštěvě. Byť nejen pro dům, ale samozřejmě především díky skvělým majitelům. Jsem z toho domčeka úplně hotový, protože takhle jsem to ještě u nikoho z přátel jednoduše neviděl. Musím jim moc poděkovat za inspiraci, jim fandím za odvahu a sám pro sebe doufám, že někdy dokážu něco podobného.