W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2012
Náš diář
letem měsícem
Vychytaná druhá půlka prázdnin. I s instagramem.
Aha, už se mi dlouho nestalo, abych musel předchozí měsíc komentovat téměř na konci měsíce aktuálního. Kór takhle v září, kdy léto definitivně odešlo, tma začíná nadmíru ovládat větší část dne a vzpomínky na prázdniny jsou dobrým ohřejváčkem k přiložení do pomyslného krbu. Jestliže jsem v první prázdninový den ukončoval ve Staříči na zahrádce místního kulturního domu schvácen vedrem svou parádní dvoutýdenní dovolenou, povedl se mi na stejném místě ten samý kousek i s jejich ukončením. Jen bylo o něco příjemněji. Alespoň vzhledem k prvnímu červenci, kdy bylo fakt neskutečné vedro, bylo o poznání příjemněji. A tak na stejném místě rekapituluji znovu...
Pamatujete začátek srpna? Kufberek rozhodně, poáč hned v pátek třetího jsme zasedli na hodžovu zahrádku a pustili se do oslav jeho nedávno nastalého čtvrtého křížku. Samozřejmě ve velkém stylu, neboť do klubu důchodců a podobných paznechtů se přeci jen za život tak často nevstupuje:-) Jen mi pořád nejde do hlavy, jak je možné, že nepřišel Brekoun? Neříkejte mi, že jej nikdo nepozval!? Tohle se dobrým kamarádům přece nedělá! A tak nebyl nikdo s kapesníkem, nebylo nikoho, kdo by ozvláštnil oslavu svým tradičním brekotem. Naopak se zahrál bowling (kromě mně) a když jsme kdesi za půlnocí jako poslední (jako obvykle...) opouštěli Hodžův pivovar, bylo mi v celku jasné, že jsem hodžových Mamb stretol až přespříliš...
Tím u mne bylo celkem jasně dáno, že zamýšlený brzký ranní vlak jednoduše nedám. A kamže jsem se to měl protrápit? Až do Šumné. Kdeže to je? Nad Vranovskou přehradou. Ano, údolní nádrž, která celkem bez úhony již před rokem přežila nájezd pruhovaných inženýrů a zcela určitě i letos, kde se otřásal lanový most ve svých základech v okamžicích, kdy přes něj kráčeli čerstvě nakrmeni Zatáčkou smrti účastníci akce B´12 Vranov. Ano, tam jsem měl namířeno. Jak se dalo celkem očekávat, dodnes nikdo nezapracoval na zhodnocení akce, nikdo neposlal žádné fotografické pozdravy a tudíž po několika letech Bystřička v Thájmsech nebude zaznamenána. Škoda. Vždyť i "kronikář" má přece právo čas od času vysadit. A jak jsem si před chvílí všiml, dvojkové roky vlastně vysazuji pravidelně:-)
Po celkem slušně nabitém víkendu přišel čas na sklidnění. A také čas na přípravu na přípravu, protože již za necelé dva týdny měla propuknout ústřední akce měsíce. Ale než se rozepíšu o OAMF, je třeba zmínit, že v odpočinkové části jsem nejen docela úspěšně jezdil na kole, ale především objevoval instagram. Ten už dnes asi zná každý. Dnes mohu říci, že jej s oblibou používám, protože z něj lze celkem pohotově vytáhnout zajímavé snímky. Škoda jen, že propojení z facebookem zatraceně hapruje.
Ano, OAMF Trutnov 87-12! Festival všech festivalů nebo také pravý český woodstock. Přináší radost ze života a potěchu duše. Tohle platí doslova a vždy. Letos dokonce doplul se svou bárkou na trutnovské Bojiště i Vendelín. Leč zaznamenali jsme letos i vysoce nepříznivý vývoj. Ne, nemyslím bagry natruc rozrytou louku za amfíkem. To byl jen fyzický znak nově přicházející doby. Věchetovi totiž evidentně chybí Havel a Magor. Jeho dva šéfové, kteří jeho snažení vždy usměrnili do patřičných mezí, bohužel odešli. Nafurt. A Martin se nezvládá. Brutální ochranka plná tupých lidí byla jedna věc a povýšené chování Geronima pak věc druhá. Plastové kelímky pak jako dorážka "ekologie." Však mrkněte na článek o Trutnově. Od fesťáku utekl celý měsíc a jistá pachuť na hrdle u mne stále zůstává. Na jedničku byli pochopitelně přátelé a diváci všude kolem. A třeba také nečekaný stanek u křížku, či klasika U Kopeckých.
A propos, Trutnov trval v noci od středy do pondělí a dali jsme jej skutečně celý! Vlastně jsem jej celý dal z naší bandy jenom já, neb Vendelín sice začal se mnou, ale prchl v neděli. Žádné zásluhy si tímto rozhodně neberu. A upřímně, byla to šílená nálož. Naštěstí letos nikdo neodjížděl rovnou na pohřeb, byť koupaliště v Dolcích svou pondělní atmosférou mi tak trochu připadalo. Ve vzpomínkách jsem jej měl úplně někde jinde a plánovaná koupačka se nekonala. Mezi sinice se mi nechtělo a v kempu evidentně měli po sezóně.
Takže jen pár dní - vlastně tři - jsem měl na rehabilitaci, protože o dalším víkendu jsem se byl kulturizovat zcela něčím jiným: Drápalem, vynikající plzničkou a především centrem města Olomouce se všemi jeho památkami. Vyhlídková věž kostela Svatého Mořice už musí znát snad každý hltač Thájmsů, protože tu nevynechám nikdy. K tomu přibyly pro mne zcela nové, úzké, malebné a křivolaké uličky. Jedním slovem nádhera a další dobrý víkend:-)
A jsme na konci. A taky vlastně na začátku hodnocení:-) Prožil jsem naprosto luxusní měsíc. Ne všude jsem byl, ale kde jsem ve frkotu prázdnínových dní došel, bylo všude fajn. Najel jsem si na kole i přes dlouhé pobyty jinde parádních 1185 kilometrů a celoroční tachometr se zastavil na čísle 7366. Bude na konci roku snad pětimístná cifra? Uvidíme:-)
21.9.2012
medvěd:-)
fotky měsíce
Zatímco pruhovaní inženýři zřejmě stále střízliví a pomalu zahajují návratovou sekvenci, já si dal pyžamkovou sobotu. Po Kufberkových důchodcovinách jsem neměl šanci na B´12 Vranov dorazit. Až v neděli jsem vstal a vyrazil aspoň pěšky. Nejdříve na Rezavku, kterou mám v podstatě za domem...
... abych se vydal po vydatném obědu smrem k jihu na Polanku nad Odrou. Kolem dálnice i nádraží...
... abych skončil u Velkého Vačka. Rybníka nedaleko Polanky. Neplést s našim kamarádem:-)
Začátkem srpna se příležitostí k focení našlo více než dost. Slunce přece jen zesláblo a stíny se zvětšily i přes den. Třemešná ve Slezsku se svou úzkokolejkou je parádní. Vždy sem rád zavítám.
Ráno nad Klimkovicemi. Šlak mne mohl trefit, že zrcadlovka dřímala v práci na stole a já si musel vystačit "jen" s mobilem. Fotky s výhledy na Beskydy posuďte sami:-)
Staré plato svinovských mostů zmizelo už hodně dávno. Šílené věže letos během jara. Jižní věž už začíná vznikat a od nás z továrny přináší občas zajímavý pohled. Mimochodem - i pohled na svinovské nádraží bude za pár měsíců vypadat taky jinak.
Velká Polom a její okolí. Nejprve zlaté bochánky u cesty z Plesné na Velkou Polom. Zříceninu sýpky najdete jako ostudu uprostřed obce. Naopak křížek s báječným výhledem na Beskydy pak na cyklostezce spojující Velkou Polom s ostravským Krásným Polem.
Říkáte, že srpen je letní měsíc? Nezapomínáte, že svatá Anna přináší chladna z rána? Druhou půlku prázdnin se viditelně stmívá dříve a naopak svítání noci přichází později. Akorát tak, abych mohl jeho východ zaznamenat cestou do práce. A co myslíte, že je nad zemí? Nádherná mlha. Jen už ráno není jen na letní dres...
Jodové lázně Klimkovice na Hýlově. Tenhle týden jsem tady zavítal hned několikrát. Ať už cestou do práce, kdy jsem byl zvědav na východ slunce, tak i jeden pátek 10. srpna odpoledne. Na srpen se docela ochladilo a výhodou počasí a teplot kolem dvaceti stupňů byla celkem slušná viditelnost. Slunce už navíc nemá takovou sílu jako v červnu. Typickým znakem lázní jsou specifické lampy veřejného osvětlení. Zřejmě je nikde jinde nenajete. Prvotní nápad tady tedy byl a mohla vzniknout série následujících fotek.
... a ve stejný den byly takovéto výhledy od lázní na Ostravu i Beskydy.
12. srpen
... a nečekaně dlouhý výlet na východ od Ostravy. Nikam daleko jsem nemohl, jenže povídejte mi to, když se kolo samo rozjede. To se mi pak logicky nechce jet jenom k dolu Michal. Ale třeba i na konec slavné D1. Tam se ještě dlouho nepodíváme, protže polákům padají mosty. Stavěli je číňani, tak kdo by se divil, že? Most, který jsem fotil je právě dálniční. Ještě u nás. Vlastně poslední. Překvapila mne jeho architektura, protože pod ním teče jenom řeka Odra. Nic víc, nic méně:-)
