chat

Akce roku 2012

Náš diář

letem měsícem

Babí léto i první sníh. Nejdříve jedno, pak druhé...

Říjen? Ovšem! Vážně mám psát o všem? Vlastně proč ne. Leč, protože už je skoro konec listopádu, vzal jsem si na pomoc svůj milý deníček. Řeknu vám, ještěže jej píšu včetně malých poznámek ke každému dni. Jinak bych asi jen těžko dal dohromady tak "starou" historii, jakým je až příliš vzdálený měsíc. Aspoň teď na začátku...

      Aha, tak třeba hnedka začátek. Celý týden od pondělka do čtvrtka lítám na kole jako o duši. Pod sedmdesátku jsem neklesl jediný den. Přitom žádné výkony jsem neplánoval a nijak daleko od rodné hroudy nejezdil. Koukám, že v pondělí Hodža, v úterý u Rašků, ve středu přehrada u Brušperka a ve čtvrtek opět U Rašků. Podzim byl v plné své barevnosti a nedivím se, kolik fotek jsem nastřílel.
      O víkendu jsem nepopojel ani o metr. Po práci jsem vystartoval k Dr.Ápalovi, kde jsem si konečně nechal pořádně vysvětlit tu prokletou dírkovanou matematiku. Pravda, leccos mi došlo ještě v přípravě na přípravu, tedy dříve než došel "velký" učitel. Drápalova Plznička je i v učení a chápání evidentně vysoce inspirativní. Dokonce až kamsi k půlnoci a to přesto, že sobota měla být úplně na beton:-)
      Taky že byla! Pepču Blaťáka jsem viděl naposledy kdesi před sedmnácti lety. A až nyní, kdy bráchu Peťana požádal o pomoc, se naskytla příležitost znovu se setkat. Vida, nezměnil se, jak jsem zjistil hned před peťanovým domem, kam si pro nás přijel. U něj na baráku se o kousek později vesele betonovalo. Celý den. Celý krásný den! A jak tak koukám, poslední krásný den roku 2012. Kolečka se nejprve prohýbala pod množstvím štěrku, aby se po pár minutách (a padesáti metrech...) prohýbaly na cestě zpátky pod nutnou vrstvou betonu. Tu řidkou, tu hustou, obvykle tak akorát. Místy jsem se bavil představou, že by mne mohl z práce někdo zahlédnout. Vždyť v montérkách jsem nebyl hodně dlouho:-)
      Rantl kolem baráku na kačírek se nám nakonec málem podařilo dokončit. Chyběly poslední dva metry, se kterými si Pepča poradil možná už v neděli. To už bez nás. Materiál měl spočítán naprosto přesně. Asi ta dírkovaná matematika, ne? Nás dva unavené dělníky navečer odvezl zpátky do Olmíku, abychom později došli do domu Kpt. Nálevky 777, kde bydlí Dušan. Dušana možná vzpomenete z minulého měsíce, kdy jsme byli v Bořeticích. Byt v oblacích si zřídil zcela podle svých představ a já byl přímo nadšen. Jen uvažuji, zda už není diagnóza, když člověk odchází zpátky domů o půl páté ráno s tím, že hladomor v Somálsku i nadále zůstává beznadějně nevyřešeným problémem:-)
      Beton mne zklátil a věčně odkrytá záda zřejmě společně s podzimními větry udělali své. Ulehl jsem. A musel jsem se pořádně vypotit, poáč pracovní plán byl neúprosný: simulace. Ve středu mi k všeobecnému smutku odjíždí po měsíci naši Amíci zpátky do Zálouží. Kua, nějak moc rychle nám ten čas utekl. Vlastně se ani nestihli zastavit ke mně do medvědova doupěte. Sakafaka...
      O dalším víkendu jsem nezaznamenal vůbec nic. Jen jsem se snažil kurýrovat. Ovšem hned v pondělí jsem sedl na kolo a dorazil devítitisícovku. Jupíí! Přece jen ve mně začala hlodat naděje a troufalý plán, že tu desítku letos vážně dorazím. A hloubání přešlo v intezivní trénink, kdy za dva týdny jsem ujel šest set kilometrů. Na říjen naprosto nevídané! Přece jen se počasí majinko vylepšilo a já se s nepředstíraným nadšením stihl zajet o víkend později podívat třeba na ostravické Peřeje či k Holubům v Podolánkách. Druhá zastávka však nevyšla, poáč měli privátní akci, tak jsem si za odměnu dal Ondřejník. A další stovka byla na světě.
      Zmínit musím také úterý 16. října. Proč? Protože jsme byli s Pivkem na Dolní Polance na pivku. Ano, je to velmi smutné, ale na pivko s Pivkem se dostávám stále méně. Upřímně, tohle je úspěšný pokus po více než čtvrt roce. Katastrofa. Navíc se sešel především proto, aby plánoval Tour de koridor, která proběhla až o další měsíc později. Ano, o měsíc později. Achjo.
      A jestliže první říjnový víkend byl olomoucký, i poslední nebyl výjimkou. Leč počasí bylo zcela rozdílné. Babí léto bylo nahrazeno slotou (nečasem?), prvním sněhem a neutuchajícím chcaním, ze kterého by měl radost snad jen děda Komárek. Takže náš původní plán vystoupat kolem Rešovských vodopádů zcela padl. Dokonce i záložní výlov rybníka u Šumvaldu se stal nereálným. Rešovskými pádovody jsme se chtěli pokusit o logické pokračování Štvanice na Králíka. Leč ani na přípravě na přípravu jsme se u Dr.Ápala nakonec vůbec nesešli. Až o den později. Nejprve jsme zašli do olomouckého železničního depa, teprve potom do Svatováclavského pivovaru. Deskového pivovaru. Ano, jednou na tento den budeme třeba vzpomínat, až budeme vzpomínat, kdy jsme začali hrát deskové hry v hospodě. Ano, bylo to právě tady v sobotu 27. října roku 2012. Paráda:-)
      I neděle se olomoucky - tedy klasicky - povedla. Původně zamýšlený oběd u Dr.Ápala se mi poněkud prodloužil. O jeden, druhý i třetí žluťák. Ano, až po deváté večer jsem Olomouc opustil. A u Dr.Ápala jsme se nakonec potkali úplně všichni. Teda řeknu vám, úplně jsem se teď při psaní onu klasickou Dr.Ápalí atmošku vybavil. Neskutečnou říjnovou atmošku. Tam jsem dopsal a navíc poprvé vydal Thájmsy:-)

25.11.2012
medvěd:-)

další fotky z měsíce

Pár momentek z "hadího" pivovaru U Hodže. Pondělí 1. října...

O dva dny později byl krásný podzim na Brušperské přehradě.

Nejprve tři momentky z Dolní Lhoty, kde na tramvaji připravovali výměnu výhybek. A pak velká sada lázeňských fotek z Hýlova. I beskydské vrchy byly daleko. Vlastně blízko jako na dlani...

Už jsem tady mnohokrát psal, že Dr.Ápal je vynikající prostor k focení. Jak lidí, tak interiéru a exteriéru. O krýglech nemluvě:-)

Návrat po letech? Kdepak, do Klenby jsem se nepodíval. Ale do zámeckého parku ano.

Začal jsem poměrně nevinně cestou na oběd. Konkrétně dvěma úvodními fotkami z Děhylova. Rybníček s věčně černou vodou a chatami na březích je kousek od nádraží. Odpoledne jsem však nevyjel na sever, ale na jih do Poodří. Mezi Polankou a Jistebníkem u rybníků všechno focení začalo nanovo. Pak jsem dostal nápad popojet ještě mezi Starou Ves nad Ondřejnicí a Brušperkem. Nikoli údolím, nýbrž po okolních kopcích. A výsledek, půl hodiny před setměním, se dostavil...










A o den později znovu do Děhylova. K druhému rybníku. Pak třeba k památníku Osvobození (pořád tam vidím šumného Davida Vávru, jak vychází zevnitř betonového monstrtanku v doktorském plášti se slovy: Ostravská operace:-) A třeba taky na tvargle. Od nich Opičími horami pak znovu do lázní nad Hýlovem. Inu, podzim:-)

A o den později znovu na kolo a znovu do lázní. Cestou však přes Dolní Lhotu a "její" hospodu Pod kaštany. U tramvajových kolejí...

Tak si dáme po čtrnácti dnech ještě jednou lázně. Už nebylo tak hezky, přesto...

Asi jeden z posledních nádherných dnů. Jen slunce zapadlo až příliš brzy. Přesto se povedlo pár fotek. Tentokrát nejprve cestou z Teska do továrny, kde se mi moc líbilo světlo. Konečně také vidíte, jak vypadají rozestavěné mosty. Odpoledne jsem pak fotil ve Staré Porubě u rybníka. Místo, kde se staré propojuje ještě se starším:-)

---