EDITORIAL No.96
Dal jsem si tohle léto báječný hudební trojboj. Všechno začalo krásně poklidným, nepřeplněným a hudebně nabitým festivalem v Děhylově Za vodou, kde zahrálo hned několik umělců, u kterých jsem neměl ještě tu čest, ale jejich repertoár je známý. Napadá mne zrovna Rosa na kolejích a dodnes vzpomínám, jak mi ze zpěvu Wabiho Daňka běhal mráz po zádech. Druhou kapitolou pak byly pro mne v podstatě povinné Barvy aneb Colours of Ostrava, které se více stočily do elektroniky a místo etno hudby mi zachutnaly víc než dobře staré dobré české pecky v čele s Hladíkem a Marií Rotrová. Ta obzvláště předvedla, že není jen tak kdejaká Aňa Ká. A poslední dějství trilogie mi doznívá v uších ještě teď. Trutnov totiž došel k dvacátému výročí svého prvního rozmetaného pokusu a tak se docela vzpomínalo. Třeba takový Ivan Mládek si Trutnov skutečně se svým Banjo Bandem přijel užít a patřičně se na něj i připravil. Hodně těžce se mi hodnotí, který z těch festivalů byl nejlepší, protože tak nějak do sebe zapadly. Děhylov byl příjemným pokusem, Barvy překvapením a praděd všech českých festivalů zase nikdy nezklame svou uvolněnou atmosférou. konečně, nikde jinde nenajdete méně reklamy a když se zadíváte na hlavním pódium, která jsou všude v podstatě jasné, je jasné, že hare-krišna slunce vítězí na plné čáře. Aspoň u mne.
Původně jsem si myslel, že Thájmsy vydám kousek dříve, jenže (s čestnou výjimkou Luhačovické Bystřičky se fatálně nedostavovala jak můza, tak třeba i čas. Dnes už tam mám jen tři starší nedodělky, ale k těm bych se během měsíce chtěl vrátit. Dříve než pojedu do Tater, poáč pak bude opět vystaráno. Takže, jak vidíte, článku ke čtení máte dost a doufám, že s něma zase chvíli vydržíte;-)
Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je akce Norsko - Pecka. Jestli vše dobře dopadne a Charlie bude mít více času, plánuje se její uskutečnění někdy mezi půlkou září a koncem roku. To není vtip. Poladit vzájemné termíny bude totiž docela legrace, protože ani já nejsem výjimkou a volných víkendů mnoho nezbývá. Přeji všem pěkný zbytek léta a někde zase na viděnou!
md;-)
FREE´D´LANDy
|
NOVINKY
Skutečně. Nenajdu zásadnější tři slova, která by charakterizovala letošní ročník českého Woodstocku. Prach, protože nám od pátku do neděle nespadla snad jediná kapka a areál podle toho vypadal. Místo tradičních Bahňáků se objevil párek Prašáků, který předváděli u hlavní scény vedle pravých beden svá salta v oblacích prachu. Trutnov byl pěkně kulatý a tak našlo zřejmě svou cestu na Bojiště více lidí, než pořadatel Geronimo předpokládal a tak se všude vytvářely fronty: na pivo, na trička, na záchody, na párky, ba i na vstupech do areálu. Jen stánek z Plzničkou za 35 byl čestnou výjimkou, která nás v neděli velmi zaujala. A zázraky? Největším zázrakek už je jen fakt, že se stále nachází jeden člověk, který je ochoten pořádat festival přes nevídaný nezájem města ještě i po dvaceti letech. Zázrakem je také ta zvláštní atmosféra, která zde panuje. Kdo ví, ten ví. Zázrakem je čisté, reklamami nepopsané pódium, snad jediné svého druhu v naší až příliš spotřební společnosti. A zázraky se nás dotýkaly i jinak, třeba když jsme s Lálou dostali chuť na klobásu a hle, stačilo říct a jedna se mezi námi náhodou objevila...
... pokračování zde!
Ano. Stejný stůl, stejní lidé a (možná) i stejné karty. Mišpul s Lockayem a (oproti loňsku) i funkčním Milajkem už mastí několikátou ranní partičku. Letos ranní vstávání nějak nesedlo Pištovi a milajkovským způsobem pomačkaný přichází záhy. Pánové popíjejí polské pivo, my s Kufberkem saháme po moravské klasické Blackhillu. Při prvním čepovaném došla bečka (to je důležitá informace) a další bečka má chuť takovou, no jak to říct, trubkovitou...
... pokračování zde!
Jako každá jiná správná akce má i Ohře 2007 svou klasifikaci. Kdo by čekal, že bude jinde než v Klenbě, byl by zcela bláhový. Po šesté večerní jsem dorazil do Klenby jako první a jal se číst "tu spravnu vodacku brožuru" řeky Ohře, na kterou jsem dosud nenašel čas. Čas příjemně ubíhal stejně jako varování brožury před rychlou vodou a po sedmé hodině se "fotbalový stůl" už patřičně zaplňoval klasifikanty i ostatními zvědavci, kteří zřejmě byli zvědavi, zda přece jen někdo z nás nevyměkl;-)) Během minulých dní se vodní stav na Ohři více než vylepšil a tak byly i Štykovy chmury rozehnány. Přišel (jak se na vedoucího zájezdu sluší a patří) včas a rozdal vodní žluťácké dresy, takže během několika minut se nám podařilo vytvořit v Klenbě docela slušné žluté peklo...
... pokračování zde!
Cesta z Města
Zajímavá sobota to byla! Úplně z rána jsme s kolegou jeli shánět koberec do práce. Já, slavnostně vyšňořen na svatbu, jsem ve společnosti kolegy vypadal jako jeho kápo a v práci pak dlouho ze saka dostával žmolky čerstvě nařezaného koberce. V deset dopoledne už mne kolega Pendolíno odvezl k Nové radnice (ještě se pak později vráti jednou s mým v autě zapomenutým mobilem), kde jsem zhlédl díky poměrně nekomformnímu oddávajícímu příjemnou taškařici jinak zvanou svatba (Évika s Vendelajnem). Bohužel jsem byl určen coby zachránce svědka Rudolfa a jeho družky Míši, takže jsem se dosyta vychutnal pantátovu domácí slivovici, takže můj stav nebyl zcela ideální. Následná cesta do Malenovic se tak stala doslova očistcem. Zvolil jsem sice nejkratší možnou cestu, nicméně slunce ve spojení s vysokou teplotou bylo nekompromisní. Těsně před cílem, na Borové, jsem tedy musel vyhlásit poplach a jít aspoň na jedno do místní hospody, jejíž zakrytá zahrádka byla spásou...
Byl to den skvělých zážitků. Začal sice pro značně nezajímavě, totiž domácími i pracovními galejemi, ale ještě před polednem jsem Skoumalovi předal auto a vyrazit z práce směr Kopr. Cíl cesty byl jasný a já se na kolo moc těšil, poáč už jsem po něm dostal po čtrnácti dnech absťák. První kilometry jsem věnoval cestě do Klenby. Stavba dálnice statečně pokročila a po nových mostech nad ní jsem objevil poměrně pohodovou cestu do Klimkovic. Žádná auta, jen nějaká ta dlouhá rovinka a super sjezd z kopce k benzince pod klimkovickým hřbitovem. Pak už se stačí protáhnout kolem Verdunu a stoupákem přes Klimkovické náměstí už to je jen coby šutrem dohodil. Na čepu byla Věrka, takže o nejnovější drby z podpalubí bylo postaráno (;-))) a společně s Uhlem jsme poobědvali. Leč cestu jsme měli naplánovanou každý zcela jinak. Ještě pivko do druhé nohy na spláchnutí lehké stravy a mohl jsem vyjet.
Cesta po zelené značce do Jistebníku je úplná klasika s pěknými výhledy na Beskydy a kolem rybníků a Odry dále na Kotvici u Studénky je naprostý rovinatý relax. Jedinou bojovkou je tak přejezd od nikud nikam uprostřed polí a nebyl bych to já, abych neměl štěstí a nezakousl se. Pomalý náklaďák nezklamal. Za Kotvicí už se cesta stáčí na Novou Horku a na jejím dolním konci je záchytná hospoda. Však už bylo na čase. Je vedro a tekutiny je třeba doplňovat. Už minule jsem koukal na místního čepáka a uvažoval, koho mi to pořád připomíná. A dneska mi to konečně došlo - dvojník Karla Kryla jako vyšitý. Všem samozřejmě tyká a starý dobrý rockový Výběr i výběr k němu docela sedí. Jen ta desítka Radegast je vážně nepoživatelnina. Nicméně žíža velí.
Kilometrům jsem moc nedal. Hned za Novou Horkou se sice nemůžu vyhnout hlavní cestě mezi Studénkou a Mošnovem, ale po kilometru už naštěstí začíná zkratka do Sedlnice kolem vody. A hned na začátku obce je sympatická hospůdka. Obsluhuje v ní paní Ludmila (ona se sice jmenuje jinak, ale připomíná mi stejnojmennou hrdinku z Četnických humoresek), která mne zdraví se slovy: "Jste si dal letos ale pořádně na čas!" No uznejte, po takovém pozdravu jednoduše nemůžete dát jen jednu skvělou plzničku (k tomu ještě do předchlazeného krýglu!), ale je třeba povykládat, co se za ten necelý rok všechno stalo, kór když navíc hned druhého dne odjíždí na dovolenou do Bulharska. Mám tyhle náhodné setkání třetího druhu hodně rád, i když si ty veselé historky ze života snad už ani nevěřím. Je možné, že jsem toho tolik prožil a všudemožně byl?
K Halisovi na zahradu, kde slavil své a Pivkovy narozeniny, jsem tak dorazil již patřičně "upraven." Na druhou stranu, oni tam seděli už od poledne, takže jsem alespoň lépe zapadl;-))) Ze Sedlnice jsem to vzal po bývalé cestě do Příbora kolem bývalého vokenského tábora (baví mne tyhle cesty Od kostela ke kostelu vyhledávat), na konci Freudova rodného města jsem pak ještě na přechodu málem přejel ex-kolegu (nevím, kdo z nás dvou se více lekl...) a kolem řeky Lubiny jsem pak už v pohodě dojel na oslavu. Ta proběhla v klasickém gardu, takže pivo teklo proudem, steaky voněly a guláš byl vynikající hlavně až o den později. V podvečer, těsně před setměním jsme pak zahráli tradiční fotbálek a za naprosté tmy se stoupající hladinou alkoholu jsme pak tradičně řešili celosvětové problémy a nesmrtelnost brouka. Však to znáte;-)))
Ráno druhého dne tak bylo těžké. Nejenže jsem pro neutuchající škytavku v podstatě od půlnoci už nemluvil, ale zároveň jsem odmítl jakýkoli další neřízený přesun a zůstal spát v psí boudě. Nějak jsem se naučil poslední dobou brát si s sebou i na kolo spacák...
Ranní koupel v bazénu tak byla naprosto blahodárná a před příchodem prvních uklízečů jsem si načepoval vyprošťováka. Jako první se objevili Pivkovci a samozřejmě mi bylo vyčiněno, že jsem nepřišel, byť lože bylo připravené. Pustili jsme se do úklidu a než přijel pan domácí, stačil jsem roztočit šnýtek i pro Pivka. Ouvej, došlo... Myslíte, že v takové situaci Halise něco zviklá? Ani náhodou! Sebral rodinu, pár věcí a dojel pro štěně. Čeká ještě další návštěvníky, tak se to snad vypije.
Bláhově jsem si myslel, že zajedu ještě na kole za nový kolegou do Jeseníku (nad Odrou...). Očekávaní hosté nepřijeli a se sudem bylo třeba něco provést. Ne, nebojte se. I na čtyři píče to byla přece jen velká dávka, takže jsme se do čtvrté hodiny odpolední nedopracovali dále než ke třetině sudu, nicméně z výletu sešlo a já byl jen rád, že se v tom všem všeobecném pletichaření (Halis je v tomhle oboru přeborníkem;-))) kolem Perníka a tajemné Paní Em udělala přítrž. Ještěže máme ty ženy. Docela by mne zajímalo, zda i Perníkovi se tak škytalo. A propos, kdo to na mne v noci tak intenzivně myslel???
Cesta domů tak sice nebyla žádná procházka růžovým sadem, nicméně jsem vybral nejen nejkratší variantu, ale i cestu s nejmenším (nejlépe žádným) provozem. A tak cesta lesy, polňačkami a vedlejšími uličkami přes Příbor, Kateřinice, Trnávku, Starou Ves nad Ondřejnicí, Krmelín a Starou Bělou (za ty roky ji mám už skvěle nadrcenou...) byla skvělá. Pivní občerstvení mi vůbec nechybělo, stačila obyčejná voda a tak jsem si užíval slábnoucího skoro podzimního slunce, bramborovou natí vonícího vzduchu a krásných výhledů. Nespěchal jsem a dokonce i vítr byl oproti předpokladu mým kamarádem, stejně jako včera. Za necelé dvě hodiny jsem tak byl, zcela unaven, ale v pořádku, doma...
md;-))) 27.8.2007
PODPOŘTE NÁS!
Už máte svůj mail?
S každým blížícím se létem se začíná přibližovat i doba, kdy naši serveroví správci pošlou takovou tu pěknou fakturku, pomocí které se upíšeme na další rok webhostingu. Nejinak tomu bude samozřejmě i letos a i přesto, že se nám podařilo slevit provoz a navýšit prostor (momentálně 500 MB, ale pomalu zaplňujeme...;-)), přicházíme s nabídkou dnes již spíše symbolickou. Nabízíme všem zájemcům zaregistrování mailové adresy ve tvaru cokoliv@freedland.cz. Schránka má sice pouze 50 MB velikost, ale podporuje jak POP3 tak i IMAP protokol a je mnohem rychlejší a spolehlivější. Navíc máte také možnost zabezpečeného odesílání pošty opět přes své konto.
MAIL 50 MB za 99 Kč/rok!
... POP3 i IMAP, slušná personalizace ...
Jak říkám, nemyslím si, že by šlo o nějakou bombastickou nabídku. Spíš to bereme jako možnost dát něco málo za vaši podporu. Máte - li tedy zájem, kontaktujte mne a určitě se domluvíme. Cena je 99 Kč za jeden rok. Asi už taky chápete, že stránky jsou tady především pro osvěžení našich stále řidších pamětí a ne pro výdělek ;-))
Zatím jsme zaregistrovali tato jména:
Skoumal, Medved, Lukas a Kufberek.
Vše ostatní je volné.
Předem díky za každou podporu! md;-))
|
Dnes je . Svátek slaví
.
Teplota u nás:
Akce roku 2007
Hledáte starší akce? Pak už jen tady:
06
05
04
03
02
01
00
99
98
97
96
MD kol: 4660.0 km (stav k 28.8.2007)
KLENBA
Od 9.7. je pivnice otevřena od 11 hodin!
|