EDITORIAL No.93

Přivézt mne na místo, kde právě píši nový Editorial, zavázat mi oči a nechat určit, kde vlastně jsem by pro mne nebyl vůbec tězký úkol. I přes pořádný podzimní povichr se totiz nad Štramberkem vznáší něco velmi charakteristického. A tím není nic jiného nez vůně listového těsta šmrncnutá oříšky. Minulý týden jsem měl pohotovost, navíc přišly první náznaky Charlieho období a tak az dnes přišel ten správný den k cestování. Zachtělo se mi kouknout na super podzimní přírodu. Jenze tohle mne mělo napadnout tak o dva týdny dříve. Teď uz je všechno barevné listí spadlé ze stromů na zem a i tady jsou po něm památky jen mizivé. Radost mi tak udělalo místní vznikající arboretum na Kamenárce, na jehoz místě ještě před nějakými dvaceti lety stálo (tedy spíš se povalovalo) místní fotbalové hřiště. Správce mi říkal, ze jsem přišel az příliš pozdě a příště by to chtělo tak na jaro, jenze i tak mají jezírka uprostřed vápencových skalisek v sobě cosi kouzelného. Správci jsem nelhal, kdyz jsem říkal, ze jsem tady poprvé, ale i tak šel raději za mou neočekávanou návštěvou zavřít vstupní bránu. Já jsem však neváhal a svou plánovanou návštěvu pivovaru jsem spojil ještě s jednou návštěvou. Nad Kamenárkou je totiz ještě jeden bývalý lom. Ten je plný lidských přání a vzkazů. A jeden jsem tam nechal, byt jen slovně, i já: Těším se na zimu! Minulotýdenní první náznaky, kdy zatuhla doprava a u Muzea byly čtyři centimetry sněhu (posuzujíc podle závaznosti zpráv...), mne vylozene navnadila. Jediným zklamáním tak vlastně byla madam Voldánová, která holt v relaci "sníh" neseděla na saních...

md;-)

Akce roku 2006

Akce roku 2007

NOVINKY

Stavíme plot
(doslova) v noci z 21. na 22. října 2006

      Víkend mezi dvěma pardubickými hokej (o těch více ve vedlejším sloupci). Nebo taky víkend uprostřed Práglu. Tam jsem totiz pracovně pobýval a tak Zippovo pozvání ke zručné maniuální (to není překlep!) práci mi přišlo vhod. Všechno začalo vlastně vstáváním ve Vinoři po povedeném večeru. S Charliem jsme se totiz vrátili z úspěšného hokeje a přivezli si s sebou Pivko19. To se teď v Pardubicích nosí (a je hitem) a nás celkem spolehlivě poslalo spát...

... pokračování najdeš zde!

LETEM ŘÍJNEM

      V těchto Thájmsech mnoho novinek nečekejte. "Bo neni čas!" A tak jednou z mála věcí, která se tady objeví, je souhrn událstí v měsíci říjnovém mým pohledem. Monzá jste někdo uvyknul pravidelně koukat do Našeho diáře a víte, ze tam měsíc co měsíc jakous takous souhrnnou statistiku dávám zhruba od začátku století. Pro ostatní to pak bude mozná motivací, aby na ty stránky koukli...;-))

      Měsíc říjen byl opět téměř celý pěkně teplotně vybarvený. V jeho druhé půli sice slunce hřálo stále méně, ale na druhou stranu se příroda začala vybarvovat do těch nejkrásnějších šatů. My jsme však na začátku měsíce, a to hned v neděli prvního, kdy jsme nejprve kolem poledne s Pendolinem zkoušeli fotit podzimní přírodu (abychom zjistili, ze i přes ochlazení je pořád brzy...) a také zašli k Matějovi na dvě. Odpoledne jsme pak pro změnu s Nadporučíkem Lukášem vyrazili směr Hlubočep. To uz na zádné vysedávání na zahrádce nebylo a raději jsme nepohrdli milým posezením takříkajíc "indoor." Celý den jsme pak zakončili jízdou mezi kapkami deště az na Mexiku, kde jsme docela "zamrzli" a domů odjeli az za tmy. Tam mne pak uz čekal Pan Roman, se kterým jsme se sice viděli uz na tvarglích, ale tam nejezdí za ničím jiným. Kolem půlnoci pak zjištuji, ze můj zivot je vlastně jedna pohoda...;-))

      V následujícím týdnu jsem se málem v práci uškolil a o to více jsem se těšil na víkend. Sedmého uz jsem pomalu zvazoval, zda naposledy nesedím U Okouna (kdepak, k tomu došlo az 28., kdy se nazmíněném místě likvidovaly poslední zásoby, a kde jsem byl s Míšou - inu, první pondělí je první pondělí...), abych pak celý večer ukončil temnou jízdou s Kufberkama bez světel domů. O den později (8.) pak buším do pedálů v Opičích horách (74km) a den končím v Klenbě - Věrka má svátek. Devátého pak sedíme znovu U Matěje v Jistebníku s Pivkem, dozvídáme se o Pivkově novém angazmá v Pardubkách. Jako černé úterý desátého si bude pamatovat Pendolino, vzniká totiz pojem Salto di Pendolino a uvazujeme o jeho památečním vytýčení u budoucí D47. Nakonec se stává jedinou ztrátou jeho modrý blembák.

      V pátek třináctého přijízdí Zlín odehrát vítězný zápas do Vítkovic a já tím zahajuji poměrně hokejový, hlavně však školící víceneztýden v MNM. kdy bydlím ve Vinoři a kromě hokeje mi celý pobyt ozvláštňuje brigáda ve Vraném (21. a 22.) u Zippa. V neděli dokonce můzeme říct, ze u Zippa na zahradě, poáč jsme dokončili stavbu plotu. Ten víkend jsme začali i ukončili s Charliem hokejem.

      Poslední zaznamenáníhodnou situací je poslední víkend v říjnu. Uz jsem psal, ze 28. své brány definitivně zavřel Okoun, jenomze o den dříve byla schůze Spolku (kde jinde nez ve spolkovní Klenbě), která skončila daleko za půlnocí. Já se doma ocitnul nevím jak (nicméně bez ztráty kytičky) a tak bylo důlezité pozjištovat ještě před Okounem, zda-li nedošlo v Klenbě k nějakému faux-pass. Nedošlo, jen nejen já jsem nevěděl, co, kdy a hlavně jak... Následující konec měsíce byl pak poznamenán mou fatální ztrátou energie, kterou zapříčinila polská parta Hic, jenz se jala měnit naše pracovní (skleněná) okna. Karamba!!!

(ani ne tak) ZE SPORTU

Dvounásobná návštěva Duhovky
20. a 24. října

      Jak se dočtete jinde (třeba v Našem diáři), pobýval jsem necelé dva týdny v Práglu. I přes dokonalou péči mého hostitele (Rudolfe, díky!) se přece jen tak dlouhý pobyt snáší tězce. Proto jsem s Charliem vyuzil hokejového osudu a zavolal exPingvinovi, zda by nám nezajistil na pátek 20.10. lístky do Duhovky. Do Pardubic přijelo Kladno a domácí si na něm docela smlsli, takze Charlie byl s hokejem maximálně spokojen. Jenze na jeho začátku jsme celkem beznadějně viseli v zácpě na konci nedokončené D11.
      K Duhovce jsme tak nakonec dorazili az při běhu druhé třetiny. Lístky byly na domluveném místě a my se hned ptali místních (echt!) slečen uvaděček, kudy nejrychleji dovnitř: "Tudy nemůzete, ale kdyz půjdete tudy, pak doprava, nahoru, doleva,výtahem, ... bude to nejrychlejší...," povídá jedna a my hledáme ten správný vstup. Hned napoprvé se ocitáme mezi velkou a malou halou a teprve mantinel pod domácím kotlem nám napovídá, ze tohle asi nebude ten správný vstup. Chvíli váháme, pak se vracíme, nalézáme správný vchod a chybujeme u dalších slečen podruhé: Odmítáme nabízený výtah (bo neni čas!) a vybíháme schodiště. Následuje pár kliek, schodišt a jsme ... u šaten! Aha, tak tudy taky ne. Návrat na půl cesty, průchod skyboxy s plným bary (kua!), pár kliček, průchod VIP i (posléze) normálním barem a ... a uz zase koukáme na ty první slečny, co nám dávaly lístky. Sice je mezi námi chodba s dvěma dveřmi, ale taky pouhých deset metrů... Konec třetiny tak raději prokoukáme s policajty a pak jdeme hledat naše místa. Přestávka nám k tomu pomohla a tak na poslední třetinu uz sedíme na svých místech. Jsou přímo nad střídačkou domácích a výhled je famózní. Jen škoda toho VIP baru, který je hned za rohem. Takhle musíme o patra dolů. Nicméně dnes uz to nepotřebujeme a v úterý to poladíme. Po hokeji ještě vracíme lístky Liborovi a spokojeni (já s Liborovými výkony, Charlie s výsledkem) odcházíme k autu a šup do Vinoře...

      V následujícím úterý jsme s Liborem domluveni stejně a opět vyzvedáváme lístky na stejném místě. Jak se říká, ze nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, i my uz víme a suverénně pouzíváme výtah. Sice překvapeni (ale nenecháváme to na sobě znát) vyjízdíme přímo do VIP baru a spokojeně odebíráme své půllitry. Ano, tady se čepuje do skla. Koukáme, kam si sednout (nebo stoupnout) a hlavně zaujmout místní bodyguardy, aby si nás pořádně zapamatovali...
      O co suverénnější chování máme my, o to horší výkon předvádějí dole na place domácí se sPlzní. No hrůza. Jsou holt zápasy, které se nepovedou. Nadáváme nahlas na šíleného Lašáka (Kladno vychytal Svoboda), abychom se nakonec bavili s vedlesedící manelkou..., a není divu, ze Libor nemá náladu jít domů jinak nez kanálama, natoz zajít s námi posedet. Ale my uz aspoň po dnešku víme, jak na to;-)))

ZE SPOLKU

Klenbovní schůze dne 27. října
aneb
Čenda má narozeniny...

      Proč to nepřiznat. Byl jsem v ten týden dostatečně deprimován Městem Neomezených Monzností (holt nejsem zádný Prazák;-)), ze jsem se az moc těšil, az přijde víkend a já se objevím v naší milé, útulné a patřičně zahulené Klenbě. Situaci mi sice decentně komplikoval Brekoun, kteréhoz napadla stejná myšlenka, jen se ji rozhodl uskutečnit na trochu jiném místě a to ve Verdunu. Leč moje touzebné KTZetky (po staru SMS) byly zřejmě stejně silné jako moje touha vidět Věrku, ze všichni s mým (v pořadí az druhým) nápadem souhlasili. Slovo dalo slovo a tak u přílezitosti pátečního oběda jsem hned bůknul u Věrky "náš" televizní stůl.
      Poslední dobou zjištuji, ze mi docela pravidelně dělá problém přijít v určený čas na určené místo. Budiz mi tentokráte (a zcela vyjímečně) na omluvu, ze cesta podzimní extrémně kochavou přírodou (kdy jsem si i pěkně zastřílel...) mne natolik vyčerpala, ze jsem musel před závěrečným stoupáním z Čavisova v Opičích horách na Lázně Klimkovice spočnout Pod Kaštanem DLh a posilnit se Hoegardenem. Do Klenby jsem tak dorazil (běda!) předposlední a "náš" televizní stůl uz hučel, jak se na správnou páteční schůzi patří. Hned co se vzpamatovaly mé nohy (v Práglu toho člověk na kole skutečně mnoho nenajezdí...) a tělo dostalo patřičný přísun mocného vitamínu P, jsem byl schopen stačit tempu ostatních. Podpořil mne i právě příchozí Nadporučík Lukáš, který ovšem pro změnu přišel zcela vyjímečně před termínem.
      Čas tradičně utíkal jako zběsilý, vlastně jsme ani schůzi nestačili oficiálně začít, a uz byl Kufberek na odchodu. Autobus 59 je nekompromisní a stejně tak se zachoval i Kufberek. Jak se mnohem později ukázalo, jeho chování bylo navýsost prozíravé! Zatímco on si uz dávno hověl (mozná) v peřinách, my se nezadrzitelně dostávali ke stavu, kdy je svolání jakékoli schůze defakto zhola zbytečné. To uz mezi hosty seděl i Čenda,který má dnes narozeniny a patřičně si uzíval situace, kdy je zde obletovaným hostem. Čendovy narozeniny máme naštěstí naprosto pod kontrolou, poáč jiz před několika lety Kufberek skvěle načasoval svou svatbu. Holt věděl, co dělá;-)). Mezi hosty narozeninového (jinak pravidelně zmiňovaného "fotbalového" stolu) se objevil mladý Vůjtek. Stihli jsme i přes fatální výpadek baterií ve fotáku spáchat jedno foto a pak uz se má mysl posouvá kamsi do mlhavých míst...
      A právě kvůli těmto neznámým místům jsem neváhal navštívit Klenbu i druhého dne. A samozřejmě před další (následující) akcí, aby se (nedejboze) obě akce nedopatřením slily v jeden tězko definovatelný objekt. Co mne k tomu vedlo? Podezření, ze prece jen k něčemu nekalému došlo. Domů jsem se dostal totiz naprosto v pořádku, penězěnka, mobily a další byly dle dlouhodobě naučeným rituálům na svých místech a dokonce jsem vybral i poštovní schránku. Nevídané! ... Tak právě z těchto důvodů jsem vyrazil do Klenby. Jaké bylo mé překvapení, ze i Věrka nebyla tak úplně "in" a štvalo mne, ze se na ní Čestmír zcela bezdůvodně vezl. Mým vadným myšlenkám však včas udělal přítrz Nadporučík, který se také musel (před zápasem) zastavit na vyproštovací. Dali jsme se do rekonstrukce dějů včerejších. Šlo to tězce, v mnoha věcech jsme tápali, v několika neshodli (absolutně jsem nemohl souhlasit s tím, ze jsem kamsi na hodinu zmizel...) a tak se nejlepším rozřešujícím materiálem nakonec staly snímky včera pořízené. Z nich jsme usoudili (společně ještě i s Věrkou), ze k ničemu mimořádně neštastnému nedošlo a tak jsme se s klidnou duší mohli rozejít. Byla to povedená schůze...

md;-)))
Všechny fotky najdete zde

Dnes je .
Svátek slaví .
Teplota u nás:

FREE´D´LANDy

KLENBA

Menu podáváme od 12. do 14. hodin (nebo do vyprodání)!
Cena: 60,- Kč

Pondělí 15.1.:
čočková polévka,
- I. vepřový plátek se šunkou a sýrem, brambory,
- II. těstovinový salát s krůtím masem a jogurtovým dresinkem