EDITORIAL No.98

Pohodové vánoce a šťastný nový rok přeji všem.
      Sliboval jsem, že do konce roku vyjdou ještě jedny Thájmsy a tak se den před tím Štědrým snažím slib plnit. Za poslední měsíc se mi podařilo dopsat Tatry, které se um mne přiřadily k řadě letos velmi povedených akcí. Však koukněte a počtěte si. S výjimkou jarní velmi ublouděné Pecky tak je asi celý rok celkem slušně popsán a snad i Lukas Blaha dá chvíli pokoj:-)) Teď už se hodně těším na povánoční čas, kdy se (snad) mnozí potkáme na Silvestrovské Pecce. Charlie přes svou fatální gumovou vytíženost přece jen Pecku pořádá, když už jsme jednu tak nějak podivně v říjnu prokoučovali.

Užívejte volna a mějte se!
md;-)

NAŠE AKCE

FREE´D´LANDy

NOVINKY

Expedice Tatry 2007
11. až 16. září

      Když za mnou Klenbovníci přišli, zda s nimi nepojedu na dovolenou do Vysokých Tater, neváhal jsem ani sekundu. Který Čech by tam nerad jezdil, vzpomínky a zvědavost taky zapůsobily, takže bylo rozhodnotu. S blížícím se termínem a po báječné zkušenosti na Ohři jsem se pak těšil stále více. Pořád jsem si ale nějak podvědomě myslel, že půjde spíš o akci chlastací než turistickou, ale hned první "rozběhová" tůra, kterou jsem si vymyslel koneckonců sám, určila, jakým směrem se náš pobyt bude odvíjet...
      Teprve po dvou měsících od akce samotné se mi v hlavě utříbily všechny vzpomínky, abych byl schopen o akci napsat. Odbýt ji pár řádky totiž nejde, protože jde skutečně o jednu z nejpovedenějších letošních akcí. Asi jste už všichni nějaké povídání o akci slyšeli, ale třeba si budete chtít vzpomenout na to, jak jsme se v létě měli ve Vysokých Tatrách:-)

Cesta z Města

Máme svou dálnici D1!
aneb z MOM až na skutečný konec světa
1. prosince 2007

      Tak jsem se konečně dočkali i my tady na Dálném východě. Za nebývale hutné návštěvy profláklých papalášů z místní i republikové nadúrovně včetně našeho modrého profesora z Hradu došlo prvního prosince za poměrně nevlídného počasí k otevření dálnice D1. Těžko říct, kdo loboval za tento název (možná proto, abychom MNM příliš nezáviděli...), protože k propojení s tou velkou a přetíženou sestrou dojde až za mnoho let. Aspoň podle současných plánů za osm let...

      Nemá smysl tady naříkat na to, jak dlouho ještě bude trvat, než se cesta z MOM do MNM (nebo třeba naopak - dle libosti) se stane normální. Současný stav je spíš standartem v naší rozbudované společnosti. Všechno začíná na jediném východo-západní průtahu Ostravou, totiž na Rudné ulici, na kterou a pod kterou vznikl kruháč nevídaných rozměrů za nevídaný peníz. Když člověk ještě v tom chaosu vidí železnici, musí konstatovat, že je zázrak, jak se mohli stavbaři skloubit s jedním mostem na druhý.
      Účel této 17 kilometrů dlouhé dálnice (tady bych si dovolil použít trefný příměr - dál? nic!) zůstává utajen každému normálnímu člověku. Chybí hned několik exitů a značení je stejně dokonalé jako na začátku D11 před Hradcem Králové. Najít jednoduše začátek a konec naší D1 je pro cizáka úkol hodný silničního eskamotéra. Asi měsíc před zprovozněním pak (zřejmě pro zvýšení dojmu potřebnosti...) uvolnil Jednička Kalousek peníze z rozpočtu a silničáři rozkopali skutečně všechny důležité tahy v Ostravě. Kolaps to byl dokonalý a kupodivu to krom našich nervů neodnesl nikdo. Jako zázrakem všechny uzávěrky končily ve stejný čas, kdy se otevírala dálnice a tak mohl vzniknout dokonalé falešný dojem, že dálnice Ostravě pomohla. Ehm.
      Tyjátr kolem slavnostního otevření jsem vynechal až na závěrečný ohňostroj, který byl skutečně nepřehlédnutelný i z našeho kanclu. Druhý den jsem se pak vydal onu dálnici (jejíž kilometr stál téměř 1 miliardu) na vlastní kůži. Měl jsem štěstí, provoz teprve začínal, čumilů spousta a těch 130 jsem nakonec jel snad jenom já. První dojem? Příjemná houpačka. Vzhledem k tomu, že naprostá většina trasy vede po mostech, které si zajímavě sedají (nejstarší je již sedm let hotový!), takže s plným žaludkem nebrat! Výhledy nic moc, dálnici totiž téměř pořád lemují hladové betonové zdi, takže těch 17 kilometrů bylo během chvíle pryč. Konec dálnice je pak zážitek sám pro sebe, protože Bohumín teď bude machrovat nejen jako konečná vlaků, ale i aut. Nevěřím tomu, že by se někdy brzy prodloužila do Polska. Znáte Poláky...
      Tudíž jsem se otočil a jel zpátky proti větru, který byl mezi hladovými zdmi obzvláště nepříjemný. Jediná velká odpočívka v Antošovicích stále nefunguje, jen Shell si může oddechnout, že bude mít oboustranně pokryto. Vemi nepříjemným překvapením je pak konec dálnice na Rudné. Čekali byste cedule, které řidiče směrem na Olomouc nebo Brno? Nebuďte dětina, pane Kabát! Na tohle se tady nehraje. Maximálně tak směr Opava nebo Těžký Češín. I původní směr na airport tak nějak zmizel. A tak všechny kamiony přijedou a krouží a krouží po tom nádherném kruháči. A jestli neumřeli, krouží tam dodnes...
      Tady bych mohl článek ukončit. Abych jen nekritizoval. Radost z téhle silnice budou mít dravci se svými silnými auty. Taková ranní projížďka po prázdné dálnici, no ne? Provoz je vskutku minimální. Ale příští rok puknou i pražáci závistí! To nám tady otevřou další kus "až" do Bílovce a pod Klimkovicemi bude tunel! Ano, jediný na D1! To už konečně nebudeme žádnou výspou, ale velkoměstem s vlastní dálnicí. Co na tom, že tak nějak vede odnikud nikam...

md:-))) 18.12.2007

ZE SPOLKU

Šprtec 2007
25. prosince, Klenba Klimkovice

      Je spousta věcí, o kterých člověk neví. Stejně tak jsem na tom byl já do Božího Hodu, kdy jsem Klenbovníkama byl pozván na šprtec do Klenby. Jsa zcela touto hrou jsem ze zvědavosti neváhal a rád nabídku přijal. Zatímco Pepa Riskuj byl na místě jako první ve tři odpoledne, ostatní se začali trousit kolem čtvrté hodiny a v pět celá akce mohla propuknout.

      Vše ale mohlo zkrachovat na jedné maličkosti, kterou jsou desetníky. Ty slouží coby puk a bůro potom jako hráč. Začalo se rozlosováním na dvě skupiny, neboť se sešlo dohromady čtrnáct zájemců o hru včetně Věrky a Čestmíra. Ten coby majitel hospody postavil na stůl cenu pro výherce a my ostatní jsme se pak složili po dvacce pro první tři nejlepší. Po dohrání základních skupin, to mohlo být tak o půl osmé, začalo čtvrtfinále, kam se oproti očekávání úspěšně probojovala i Věrka. Ta však vypadla při hře se Strunkou a tak do semifinále nakonec postoupili ještě Mára, Polda a Jura. Do finále se následně probojoval Mára s Poldou, zatímco Jura získal bronz nad Strunkou. Za sledování všech přítomných si pak Polda hravě poradil s Márou a jednoznačným výsledkem 5:0 se stal letošním vánočním Šprtcem. Gratulace Polda pak v zápětí převzal od Čestmíra a potlesk sklidil od nás ostatních. Za odvahu a bojovnost je třeba pak pochválit i dámskou část soupeřících, neboť Simča, Gabča i Věrka si vedly velmi slušně, přičemž druhá a třetí za sebou nechaly i takového ostříleného borce, jakým je Pepa...

-md- 26.12.2007

Brekounovy poroděniny II.
15. prosince 2007

      Asi ještě pamatujete z minulých Thájmsů, jak jsem na tomto místě psal o "velmi povedené" oslavě brekounových poroděnin. Tentokrát jsem svolal schůzi já, konkrétně na sobotu 15. prosince, kdy se o pípu starala Věrka, a jako jediný bod programu určil oslavu narozenin. Samodeci jsem pozval i oslavence, poáč bez něj by to tak nějak nebylo ono, že?
      Už cesta do Klenby byla zážitkem. O kousek výše píšu o naší superdálnici a jedním z "kladů" otevření dálnice bylo nesmyslné zavření houfně používaného exitu u svinovského hřbitova směrem do centra. Stalo se, že autobus svážející koupěchtivé zákazníky Shopping parku řídila madam, která ještě o téhle novince netušila a pokračovala dále jedinou možnou cestou. Na Janové pak zastavila a autobusák, který vezl mne a spostu dalších lidí, zastavil vedle, otevřel dveře a vyčinil ji buransky takovým způsobem, že se styděli snad všichni za něj. Načež zavřel dveře a jal se rozjíždět, aniž mrknul, zda-li nás třeba v tomhle nepřehledném místě někdo nepředjíždí. A vida, našel se třetí autobus, který už pro protijedoucího osobáka cestu zatarasil. Malinký prostor naštěstí zbyl, takže se nakonec vše obešlo bez ztráty kytičky, ale s úlevou jsem svůj dopravní prostředek opustil.
      Věrka byla na svém místě, rezervace našeho místa také a jen u něj seděl jediný host Pepa Riskuj, kterého jsme samozřejmě nevyhodili a poseděl s námi hodně dlouho. Před šestou hodinou přišla oslavencova chvíle a otevřel zvědavě dveře. Tak kožený obličej jsem dlouho neviděl, nicméně jsme jako slušně vychovaní poblahopřáli a oslavenec přisedl. Posečkali jsme ještě půl hodinu a přišel i Skoumal, čímž přišla ta správná chvíle, abych nechal přinést předem vychlazený šampus. Oslavenec se chytil práce, lahev odšpuntoval a všem rozlil. Zábava mohla pokračovat vesele dále.
      Po osmé hodině nás opustil Kufberek se Skoumalem, jejichž cesta na autobus nebyla nejveselejší, poáč se začalo hovořit o jiných dodnes neoslavených narozeninách, čímž se v Kufberkovi vzbudil alkoholem povbuzený záchvat upřímnosti až za mne udělal spoustu špinavé práce, čímž mu děkuji. Jak se říká: Komu není dáno, tomu není pomoci...
      Nás hlouček ostatních pak někdy později opustil Brekoun se slovy, že levná tequilla je lepší než studené pivo, zaplatil si ta svá studená pivka a (dle mého předpokladu) šampus nechal na mne. Později se hlouček ještě zmenšil a nakonec přisedl i Čenda. Na náš stůl byl obvláště krásný pohled, když jsme seděli v největší sestavě kolem nejmenšího stolu, přičemž zbytek Klenby byl pustý a prázdný. Každopádně však šlo o velmi povedenou taškařici:-)

23.12.07 -md-

Dnes je .
Svátek slaví .
Teplota u nás:

Akce roku 2007

Akce roku 2008

KLENBA

Pivnice otevřena od 11 hodin!